Teplické demonstrace (1989)
Ekologické protesty v Teplicích v roce 1989 byly sérií protestů proti extrémnímu znečištění ovzduší města. Protesty zorganizovala skupina mladých lidí ve dnech 11. až 13. listopadu 1989. Protesty donutily místní komunistické úřady souhlasit s veřejnou schůzí k projednání situace v oblasti životního prostředí, ale byly rychle zastíněny událostmi 17. listopadu 1989, kdy československá vláda zasáhla proti studentské demonstraci v Praze. Protesty byly významné tím, že šlo o první veřejné protesty, které komunistický režim nedokázal potlačit, a ukázaly, že obyvatelé Československa se režimu již nebojí.
Průběh demonstrací
[editovat | editovat zdroj]V listopadu 1989 se ve městě Teplice v Československu konala série ekologických protestů. Protesty vyvolalo extrémní znečištění ovzduší města, které způsobily nedaleké uhelné elektrárny a lokální topeniště.
Protesty organizovala skupina mladých lidí, mezi nimiž je zmiňován 16letý učeň Zbyšek Jindra,[1] 21letý kytarista punkové kapely Jindřich Uhlíř, undergroundový muzikant Jan Sajdl a další lidé napojení na tamní punkové a nezávislé hudební skupiny.[2] Tito lidé se scházeli v restauraci U Ptáčků, šířili mezi lid zakázaný tisk a před demonstrací roznášeli letáky vyzývající lidi k protestu proti politickému aparátu, který nebral zřetel na ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel.
11. listopadu 1989
[editovat | editovat zdroj]První protest se konal v sobotu 11. listopadu 1989 a zúčastnilo se ho podle záznamů StB 400 občanů, pamětníci však mluví i o 800 demonstrantech. Demonstranté se sešli na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí). Dav později postupoval Leninovou (dnes Masarykovou) třídou dolů městem, poté Husitskou a ulicí 28. října se vrátil zpět do centra. Po celou dobu se provolávala čistě ekologická hesla. Účastníci také provolávali, že se sejdou další den v šestnáct hodin opět na náměstí Zdeňka Nejedlého. Pamětnící uvádějí, že první den příslušníci VB na demonstraci nijak nezasahovali.
12. listopadu 1989
[editovat | editovat zdroj]Protesty pokračovaly příští den 12. listopadu, kdy v ulici Jankovcova došlo k prvnímu střetu mezi VB a demonstranty. V průběhu tohoto dne Jana Dvorská (učitelka na Gymnáziu Teplice) vyzvala účastníky, aby sdělili své požadavky k problematice ekologie s tím, že bude vytvořen výbor, který je sepíše a předá na Městském národním výboru v Teplicích.
13. listopadu 1989
[editovat | editovat zdroj]13. listopadu 1989 byla petice předána předsedovi Městského národního výboru Vladimíru Flaškovi. Následně proběhlo jednání mezi představiteli města a demonstranty za účasti také Jany Dvorské. Na náměstí Zdeňka Nejedlého se mezitím shromáždili demonstranti, byla přítomna Československé televize a těžkooděné posily z Ústí nad Labem. Demonstrantům bylo sděleno, že výsledkem jednání je zasedání na téma ekologie plánované na další měsíc. Dav skandoval: „Chceme čistý vzduch! Máme holé ruce!”. Na nátlak slíbil okresní tajemník Antonín Váňa, že ekologické shromáždění bude již 20. listopadu na tamním zimním stadionu.[3] Byl vytvořen organizační štáb pro organizaci mítinku.
Příslib mítinku znamenal, že Městský národní výbor vůbec poprvé bude jednat se širokou veřejností. Antonín Váňa později v rozhovoru s Miroslavem Vaňkem z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v roce 2003 ekologické zaměření demonstrací bagatelizoval.
Ekologický mítink
[editovat | editovat zdroj]20. listopadu 1989 na setkání do stadionu přišlo 6000 účastníků a dalších 1500 čekalo venku. Účast pozvedly mezitím v Praze proběhlé události 17. listopadu. Během ekologického mítinku probíhal dialog, který však nepřinesl tolik nových a přesných informací. I přesto takové setkání poukazovalo na slábnoucí vliv místní OV KSČ.
Ekologické protesty v Teplicích byly významné v několika směrech. Jednak to byly první veřejné protesty, které komunistický režim nedokázal potlačit. Ukázali také, že obyvatelé Československa se již režimu nebojí a jsou ochotni postavit se za svá práva.
Demonstrace v kultuře
[editovat | editovat zdroj]Jako reakce na protesty se v Teplicích ve dnech 13. až 17. listopadu 1989 konal tzv. Ekotýden, během kterého se promítali filmy z mezinárodního filmového festivalu Ekofilm v Ostravě.[2]
Výzkum a řešení znečištění ovzduší
[editovat | editovat zdroj]Negativní vliv znečištěného ovzduší byl v Teplicích a dalších pánevních okresech také vědecky doložen. Byl zde pozorován zvýšený výskyt vrozených vad u novorozenců, zvýšený výskyt novorozenců s nízkou porodní váhou. Z důvodu nádorových a kardiovaskulárních onemocnění byla v Teplicích v roce 1988 průměrná délka přežití u mužů o tři roky kratší, u žen o dva roky, než byl Československý průměr.[4] Proto v roce 1990 vznikl program Důsledky znečištění životního prostředí na zdravotní stav populace (Program Teplice I 1991–1996 a Program Teplice II 1997–1999).[4] Do tohoto programu byly zapojené i pracoviště ze zahraničí. Cílem bylo odsíření a odprašnění elektráren, plynofikace pánevních okresů a systematická likvidace lokálních topenišť.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ TELEVIZE, Česká. Komunistický režim se začal drolit v Teplicích. Ekologické demonstrace ukázaly, že se lidé už nebojí. ČT24 [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b SCHINDLEROVÁ, Klára. Ekologické demonstrace v Teplicích v roce 1989 [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ Aktuality - Archiv. zamek-teplice.cz [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Demonstrace za čistý vzduch a Program Teplice. Časopis Vesmír [online]. [cit. 2023-11-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTOŠKOVÁ, Věra. Chceme čistý vzduch. Děčín: Severočeská revue, 1990. 58 s.
- VANĚK, Miroslav. Nedalo se tady dýchat. Ekologie v českých zemích v letech 1968 až 1989. Praha: Maxdorf, 1996. 170 s. ISBN 8085800586.