Terakotová armáda
| Mauzoleum prvního vládce dynastie Čchin | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Čína |
| Souřadnice | 34°23′6″ s. š., 109°16′23″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | i, iii, iv, vi |
| Odkaz | 441 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1987 (11. zasedání) |
Mauzoleum prvního císaře dynastie Čchin ze 3. století př. n. l., známé také pod názvem Terakotová armáda (čínsky 兵馬俑, ping-ma-jung), patří mezi největší a nejbohatší mauzolea na celém světě. Hrobka s unikátní konstrukcí se nalézá poblíž čínského města Si-an v provincii Šen-si v místě nazvaném Lishan. Celková plocha areálu zabírá 56 km².
Průzkumy potvrdily, že součástí hrobky je pod zemí pohřbená armáda více než 8000 terakotových válečníků z období kolem roku 220 př. n. l. Sochy, původně barevné,[1] jsou vyrobené z pálené hlíny.
První čínský císař Čchin Š’-chuang-ti
[editovat | editovat zdroj]Král Čeng, od roku 247 př. n. l. panovník západočínského státu Čchin postupně dobyl ostatní čínské státy, sjednotil tak zemi a roku 221 př. n. l. si udělil titul Čchin Š’-chuang-ti, První svrchovaný císař Čchinů.
Říši rozdělil na komandérie a okresy. Budoval silnice, zavedl jednotnou měnu, znaky písma (takzvané malé pečetní písmo) a sjednotil míry objemu a hmotnosti. Za účelem obrany země před nájezdy severních kmenů vybudoval dlouhou čínskou zeď.
Vládl autoritativně, v souladu s legistickou filozofií, pomocí přísných zákonů jejichž dodržování bylo nekompromisně vyžadováno. V zájmu upevnění jednoty říše, na radu svého prvního ministra Li S’a, zakázal soukromé držení historických a filozofických spisů.
Sám žil velice rozmařile, nechal vybudovat přepychový císařský palác a už během svého života počal s výstavbou své hrobky. Celá výstavba zabrala téměř 40 let, ani v době císařovy smrti roku 210 př. n. l. ještě nebyla zcela hotová.
Hrobka Prvního císaře
[editovat | editovat zdroj]Komory, v nichž je umístěna terakotová armáda, jsou součástí mnohem většího pohřebního komplexu. Do první poloviny 90. let byly zaznamenány nálezy z čchinského období na 57 kilometrech čtverečních plochy,[2] radarový průzkum a archeologické nálezy v 21. století vymezily jeho plochu na přibližně 98 kilometrů čtverečních.[3]
Po staletí byly v oblasti hory Li nalézány zbytky starověkých staveb, střešní tašky, cihly a kusy zdiva.[4] Stavbu hrobky prvního císaře Čchin Š’-chuang-tiho popsal historik S’-ma Čchien ve své nejvýznamnější práci Zápisky historika, napsané století po dokončení hrobky. Práce začaly v roce 246 př. n. l. krátce poté, co Čchin Š’-chuang-ti (tedy ve věku 13 let) nastoupil na čchinský královský trůn; na výstavbě areálu pracovalo na 700 000 dělníků.[5] Geograf Li Tao-jüan, který psal šest století po smrti prvního císaře, zaznamenal ve svém Komentáři ke knize o řekách (Šuej-ťing ču), že hora Li byla oblíbeným místem kvůli své příznivé geologii „známá svými nefritovými doly, její severní strana byla bohatá na zlato a její jižní strana oplývá nádherným jadeitem, První císař, zlákán věhlasem tohoto místa, je vybral pro stavbu své hrobky“.[6][5] S’ma Čchien napsal, že byl pohřben ve skvostné pohřební komoře s cennými artefakty a úžasnými předměty. Podle jeho popisu bylo pomocí rtuti vymodelováno 100 tekoucích řek, strop nad nimi vyzdoben nebeskými tělesy, pod nimiž byla postavena krajina.[5][7] V půdě mohyly byla prokázána vysoká kontaminace rtutí, což potvrzuje líčení S’ma Čchiena.[8]
Císařova pohřební komora leží pod mohylou, původně vysokou 116 m, se základnou 486 (ve směru východ-západ) × 515 (ve směru sever-jih) metrů; do konce 20. století eroze snížila výšku mohyly na 76 m.[9] Kolem mohyly leželo vnitřní a vnější město, obě obehnaná hradbami. Hradby vnitřního města objímaly prostor 1355×580 metrů (s delší osou v severojižním směru), vnější hradby 2165×940 metrů. Každá strana hradeb byla prolomena branou, nad níž byla věž, pouze severní strana vnitřního města měla brány dvě. Císařova mohyla leží v jižní části vnitřního města, severně od ní ležel Palác císařova ducha a další stavby. Zastavěno bylo i vnější město. [10] Nadzemní stavby byly zničeny a hrobka vypleněna armádou protičchingského povstalce Siang Jüa v souvislosti s pádem říše Čchin.[2]
Západně od císařovy mohyly v prostoru mezi vnější a vnitřní hradbou bylo objeveno 31 pohřebních jam ve třech řadách obsahujících rakve s modely ptáků, zvířat a cca 70 cm vysokými plastikami lidí. Zřejmě představovaly císařské sady a parky a jejich obsluhu.[11]
Další objevená podzemní komora leží 350 metrů východně od hradeb. Obsahuje dva velké, původně malované bronzové modely vozu císaře, včetně také bronzových k vozu příslušejících koní (čtyřspřeží) a vozků. Sochy jsou zdobeny stříbrem a zlatem, vůz byl namalován na bílo, s obrazy draků, fénixů a oblaků. Vozy, koně i lidé jsou zhruba poloviční proti životní velikosti.[12]
Terakotová armáda
[editovat | editovat zdroj]Objevení terakotové armády
[editovat | editovat zdroj]
Objekty v nichž je umístěna terakotová armáda, se nalézají na východ od Si-anu, a asi 50 km od čchinského hlavního města Sien-jangu, asi 1,5 km východně od císařovy mohyly u hory Li, nedaleko vesnice Lin-tchung.[5] Armáda umístěná východně od hrobky ji tak chrání před nepřáteli, na východě totiž ležely všechny čínské státy dobyté Prvním císařem.
Terakotová armáda byla objevena 29. března 1974,[13] když místní rolníci kopali studnu, narazili přitom na zlomky keramických plastik, bronzové spouště k samostřílům a bronzové hroty šípů.[9] Nález ohlásili archeologům, kteří zahájili průzkum naleziště, o dva roky později kromě prvního a největšího podzemního objektu objevili další dvě podzemní komory a později čtvrtou[9] a odhalili tak největší soubor keramických soch, který kdy byl v Číně objeven.
Podzemní prostory
[editovat | editovat zdroj]
Pro terakotovou armádu starověcí stavitelé vybudovali čtyři podzemní prostory. Leží v hloubce cca 7 metrů. Výška vnitřních prostor byla 3,2–3,8 metrů. Objekty byly dlážděné cihlami, s dřevěným stropem podepřeným velkými trámy a sloupky. Dřevěné stropy byly pokryty rákosovými rohožemi a vrstvami hlíny[14] a poté zasypány hlínou, která po dokončení prací vytvořila vyvýšeninu o 2 až 3 metry nad úrovní okolního terénu.
První objekt je 230 metrů dlouhý (ve východozápadním směru) a široký 62 metrů o ploše 14 260 m². Obsahuje hlavní armádu o více než 6 000 vojácích, desítkách válečných vozů, přes 50 tisících zbraní.[15] Vpředu prostoru stojí tři řady vojáků po 70 mužích, otočených tváří k východu. Za nimi následuje v jedenácti oddělených vydlážděných koridorech, širokých přes 3 metry, celkem 38 zástupů se stejnou orientací směrem k východu, pouze vojáci v obou krajních řadách jsou otočeni tváří do stran, na sever a na jih.
.jpg)
Druhá komora leží 20 metrů severně od východního konce první, zaujímá plochu celkem 6000 m². Má tvar obráceného písmene L o výšce 124 m (ve směru východ-západ) a šířce příčky L 98 m. Je v ní umístěno více než tisíc bojovníků, a sice 89 vozů a k nim 356 koní a 261 vozatajů; 116 koní a stejně jezdců; a 562 pěšáků.[15] V centru komory stojí smíšená sestava vozů, pěchoty a jízdy, v jižní části válečné vozy, v severní jízdní oddíl a v severovýchodní jednotka lučištníků.[16]
Třetí objekt leží 25 metrů severně od západního konce první komory. Má tvar nepravidelného U o největších rozměrech 17,6 × 21,4 m a rozkládá se na ploše 520 m².[17] Je zřejmě velitelským stanovištěm armády, s 64 vojáky-strážci, vysokými důstojníky a jedním válečným vozem.
Čtvrtý objekt umístěný severně od středu první komory, mezi druhým a třetím objektem, je prázdný, zřejmě nedokončený.
Některé sochy v prvním a druhém objektu vykazují poškození ohněm, a také byly nalezeny pozůstatky spálených stropních krokví.[18] To, společně s chybějícími zbraněmi, je považováno za důkaz v pramenech zmíněného rabování armádou Siang Jüa a následného vypálení místa, které zřejmě způsobilo zhroucení střechy a rozbití soch uvnitř. Terakotové figury, které jsou nyní vystavovány, byly obnoveny z fragmentů.
Sochy
[editovat | editovat zdroj]Bojovníci jsou vyrobeni z terakotové hlíny v mírně nadživotní velikosti, jsou vysocí 175–187 cm. Sochy dosahují váhy 100–300 kg. Jejich výzbroj byla pravá, vyrobená ze dřeva a bronzu, dřevěné části se ale nedochovaly. Přes vysoké množství soch se nenajdou dvě stejné – každá je unikátní, ale realistická, v přirozeném postoji s rysy a gesty charakteristickými pro hodnost a funkci vojáků, důstojníků a generálů.[19]
Sochy byly vyráběny po částech. Dělníci nejdříve zhotovili podstavec cca 34×34×4 cm, na který přidělali chodidla. Na ně nasadili nohy (plné nebo i duté), přičemž povrch nahrubo modelovaných polotovarů překryli proužky hlíny z nichž vymodelovali oděv postav. Nohy poté nechali zaschnout. Poté k nim připevnili spodní díl trupu (po pás) a po zaschnutí zbytek trupu. Paže buď vytáhli z trupu jako jeho pokračování nebo je, již vytvarované, přitmelili. Ruce s prsty a hlavu vytvářeli vždy samostatně a přitmelili je k postavě. Povrchové detaily oděvu, rukou a tváře dotvarovávali ručně s velkou pečlivostí, soustředili se zejména na individuální výraz tváře a očí.[20]
Analogickým způsobem sochaři vytvářeli sochy koní. Nejdříve plné nohy, které nesly celou váhu sochy, k niž připojovali jednotlivé díly trupu – břicho, boky a nakonec hřbet. Trup přitom zpevnili dřevěnými vzpěrami. Poté připevnili šíji a hlavu a ocas.[21]
Hotové sochy pomalu vysušili a poté vypálili. Nakonec sochy pomalovali, barvy se zachovaly pouze zlomkovitě, zejména na sochách v objektu č. 2.[22]
Současnost
[editovat | editovat zdroj]
Turistům jsou dnes zpřístupněny všechny tři objekty, nad kterými byly postaveny zastřešující haly, tedy první a největší s terakotovými válečníky, a pak také druhá a třetí komora, které jsou stále z velké části neodkryté. Nižší turistickou atraktivitu těchto dvou komor vyrovnává několik zasklených vystavených soch lučištníka a důstojníků různých hodností, které si turisté mohou prohlédnout zblízka. Lze také zhlédnout videoprojekci o průběhu vykopávek.
Vzhledem k obrovskému historickému významu byla hrobka Prvního císaře v roce 1987 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Chráněn je areál o rozloze 56,25 km².[23]
Budoucnost armády je ale i po dvou tisících letech nejistá: průmyslem znečištěné ovzduší i vlhkost přinášená návštěvníky terakotové sochy narušuje a tak archeologové rozhodli o zasypání částí výkopů, aby byly sochy zachovány i pro další generace.
Další armády
[editovat | editovat zdroj]Jsou známy i další armády. Například menší armáda v hrobce císaře Ťing-ti.[24]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kolona vojáků -
Hlava lučištníka -
Každý voják má svou individuální tvář -
Jezdec a jeho kůň -
Oddíl pěšáků -
Zbytky barev na soše klečícího vojáka -
Bronzové čtyřspřeží a vůz, zřejmě císařský -
Terakotový kůň a dva vojáci -
Hlava lučištníka s účesem typickým pro vojáka -
Pigmenty užité při obarvení soch -
Rekonstrukce vzhledu důstojníka -
Rekonstrukce vzhledu vojáka
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ redakce. Exkluzivně pro NG: Terakotová armáda v barvě. National Geographic Česko [online]. 2012-6-11 [cit. 2018-2-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-06-16.
- ↑ a b MALINA, Jaroslav. První císař: tvůrce Číny a osmého divu světa. 1. vyd. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1994. 344 + 48 (obrazové přílohy) s. ISBN 80-85834-12-X. S. 187. [Dále jen Malina].
- ↑ Discoveries May Rewrite History of China's Terra-Cotta Warriors. National Geographic [online]. 2016-10-12 [cit. 2016-10-12]. Dostupné online.
- ↑ CLEMENTS, Jonathan. The First Emperor of China. [s.l.]: Sutton, 2007. 229 s. ISBN 0750939605, ISBN 9780750939607. S. 155, 157, 158, 160–161, 166. (anglicky) [Dále jen Clements].
- ↑ a b c d Malina, s. 178.
- ↑ Clements, s. 158.
- ↑ PORTAL, Jane. The First Emperor: China's Terracotta Army. [s.l.]: Harvard University Press, 2007. ISBN 978-0-674-02697-1. S. 17. (anglicky) [Dále jen Portal].
- ↑ Portal, s. 202.
- ↑ a b c Malina, s. 182.
- ↑ Malina, s. 184.
- ↑ Malina, s. 185.
- ↑ Malina, s. 239–242.
- ↑ AGNEW, Neville. Conservation of Ancient Sites on the Silk Road: Proceedings of the Second International Conference on the Conservation of Grotto Sites, Mogao Grottoes, Dunhuang, People's Republic of China, June 28–July 3, 2004. Los Angeles: Getty Publications, 2010. ISBN 9781606060131. S. 214. (anglicky)
- ↑ Malina, s. 198–199.
- ↑ a b Malina, s. 198–199, 206.
- ↑ Malina, s. 202.
- ↑ Malina, s. 204–206.
- ↑ China unearths 114 new Terracotta Warriors. BBC News [online]. Rev. 2010-5-12 [cit. 2017-7-9]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Malina, s. 243 a 251.
- ↑ Malina, s. 244–246.
- ↑ Malina, s. 246–247.
- ↑ Malina, s. 247–248.
- ↑ UNESCO. Archaeological Ruins of Liangzhu City [online]. UNESCO, 2019 [cit. 2019-08-17]. Archeologické naleziště města Liang-ču ne stránkách UNESCO. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Méně známá terakotová armáda (TV film, 2015)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CLEMENTS, Jonathan. První čínský císař. Překlad Michal Ulvr. 1. vyd. Líbeznice: Víkend, 2010. 237 s. ISBN 978-80-7433-025-4.
- KOLEKTIV AUTORŮ. 100 divů Číny. Historie, kultura a přírodní krásy Říše středu. Čestlice: REBO, 2006. 208 s. ISBN 80-7234-572-9.
- MALINA, Jaroslav. První císař: tvůrce Číny a osmého divu světa. 1. vyd. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1994. 344 + 48 (obrazové přílohy) s. ISBN 80-85834-12-X.
- MALINA, Jaroslav. První císař: tvůrce Číny a osmého divu světa. 2., rozšířené a doplněné. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2004. 295 s. ISBN 80-7204-298-X.
- PORTAL, Jane. The First Emperor: China's Terracotta Army. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2007. ISBN 978-0-674-02697-1. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Terakotová armáda na Wikimedia Commons - LANGER, Jiří. Terakotová armáda obsadila Forum Liberec. i-noviny.cz [online]. 2012-9-7 [cit. 2018-2-28]. Článek o výstavě vojínů terakotové armády. Dostupné online.
