Léon Bloy

Šablona:Infobox Spisovatel Léon Bloy (11. červenec 1846, Périgueux - 3. listopad 1917, Bourg-la-Reine) byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník.

Život

Jeho otec byl volnomyšlenkářský inženýr Jean Baptiste Bloy, matka Anne-Marie Carreau byla naopak hluboce věřící. Nedokončil studium lycea, zkusil kresbu a psaní dramat. V roce 1864 přišel do Paříže, pracoval jako kreslíř u stavitele, setkal se s pařížskou bohémou. V roce 1869 se seznamuje s Julesem Barbey d'Aurevilly, trvale se navrátil ke katolické víře. V roce 1870 se účastnil Prusko-francouzské války, pak pracoval v Périgueux v advokátní kanceláři.

V roce 1873 se vrátil do Paříže a pracoval jako železniční úředník. Krátkodobě spolupracoval s několika časopisy. V roce 1877 se setkal s Anne-Marií Roulée a s knězem Louis-Marie-René Tardif de Moidrey, napsal Rytířku smrti. V roce 1879 vykonal první pouť na poutní místo La Salette. V letech 1882–1884 spolupracoval s kabaretem Le Chat Noir. Anne-Marie Roulée propadl šílenství (postava Veroniky B. z románu Zoufalec). V roce 1884 se setkal s Berthe Dumont (postava Klotyldy z první části románu Chudá žena), ta zemřela v roce 1885 na tetanus. V roce 1885 začal vydávat časopis Le Pal ("Kůl"), vyšlo 5 čísel, další vydávání nakladatel ukončil pro obavy z krachu.

V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou (postava Klotyldy z druhé části románu Chudá žena), dcerou dánského básníka Christiana Molbecha. Měl s ní čtyři děti (Veronika *1891, Ondřej *1894-1895, Petr *1895-1897, Magdalena *1897). Žil v krajní nouzi. S řadou přátel se rozešel po roztržkách, řadu svých příznivců si znepřátelí svými pamflety (Émile Zola, Guy de Maupassant, Ernest Renan, Joris Karl Huysmans, Alphonse Daudet, Paul Bourget a Anatole France). Teprve po roce 1905 se dařilo jeho přátelům (geolog Pierre Termier, malíř Georges Rouault vydavatel Alfred Vallette, jeho žena - spisovatelka Rachilde, filosof Jacques Maritain a další) tuto bídu poněkud zmírnit. V roce 1916 se přestěhoval na pařížské předměstí Bourg-la-Reine, do domku, kde do roku 1914 bydlel Charles Péguy. Zde v roce 1917 zemřel.

V roce 1900 se seznámil s Josefem Florianem, který byl jeho prvním překladatelem do cizího jazyka (v roce 1902 Zde se vraždí velcí lidé). V roce 1906 se spolu setkali během pouti k Panně Marii La Salettské. Josef Florian přeložil a vydal převážnou většinu Bloyova díla ve své edici Dobré dílo. I Florian podporoval Bloye finančně.

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Léon Bloy Dílo [[:s:{{{jazyk}}}:{{{dílo}}}|{{{dílo}}}]] ve Wikizdrojích (ISO 639-1? V jazyce "{{{jazyk}}}")

Romány

• Zoufalec (1887, Le Désespéré, česky 1913)
• Chudá žena (1897, La Femme pauvre, česky 1908)

Povídky

• Krvavý pot (1893, Sueur de sang)
• Nezdvořilé povídky (1894, Histoires désobligeantes)

Eseje

• La Meduse-Astruc (1875, báseň na Barbeye)
• Objevitel Globu (1884, Le Révélateur du globe, předmluva Jules Barbey d'Aurevilly, česky 1911)
• Příležitostné slovo podnikatele bourání (1884, Propos d'un entrepreneur de démolitions, česky 1907)
• Brelan vyobcovaných (1889 Un brelan d'excommunié, česky 1905)
• Kryštov Kolumbus před býky (1890 Christophe Colomb devant les taureaux)
• Les Funérailles du naturalisme (1891),
• Spása skrze židy (1892, Le Salut par les Juifs, česky 1911)
• Leon Bloy před prasaty (1894, Léon Bloy devant les cochons)
• Rytířka smrti (1896, La Chevalière de la mort, česky 1917)
• Obviňuji se..., (1899, Je m'accuse, česky 1910)
• Syn Ludvíka XVI., (1900, Le Fils de Louis XVI., česky 1904)
• Exegese obecných rčení, (1902, Exégèse des lieux communs, česky 1905)
• Poslední sloupové Církve (1903, Les dernière colonnes de l'Eglise, česky 1919)
• Krotitelé zvěře a sviňáci (1905, Belluaires et porchers, dedikováno Josefu Florianovi)
• Epopeja byzantská a Gustav Schlumberger (1906, L'Épopée byzantine et Gustave Schlumberger, česky 1913)
• Ta, která pláče (Naše Paní La Salettská), (1908, Celle qui pleure, česky 1909)
• Krev Chudého (1909, Le Sang du pauvre, česky 1911)
• Život Melanie, Pasačky La Salettské (1912, Vie de Mélanie écrite par elle même, česky 1914)
• Sur la tombe de Huysmans (1912)
• Duše Napoleonova (1912, L'Âme de Napoléon, česky 1918)
• Johanna d’Arc a Německo, (1915, Jeanne d'Arc et l'Allemagne, česky 1925)
• V temnotách (posmrtně 1918, Méditations dans les ténébres)
• Le Symbolisme de l'apparition (posmrtně 1925)

Časopis

• Le Pal (Kůl, 1885, vyšlo 5 čísel)

Deníky

• Žebrák nevděčník (1892-1895, Le Mendiant ingrat, česky 1910)
• Můj Deník (1896-1900, Mon Journal, česky 1919)
• Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně (1900-1904, Quatre ans de captivité à Cochons-sur-Marne, česky 1912)
• Neprodajný (1904-1907 ,L'Invendable, česky 1919)
• Stařec s Hory (1907-1910, Le Vieux de la Montagne, česky 1913)
• Poutník Absolutna (1910-1912, Le Pèlerin de l'Absolu, česky 1918)
• Na prahu Apokalypsy (1913-1915, Au seuil de l'Apocalypse, česky 1930)
• Brána pokorných (1915-1917, La Porte des Humbles, česky 1947)

Odkazy

Externí odkazy

• životopis od Jana Čepa
• chronologie a přehled českých vydání do roku 1993
• Souvislosti 3/2003, Jitka Bednářová: Frankofilie Josefa Floriana
• Souvislosti 1/2004, článek Jitky Bednářové o vztahu Léona Bloye a Josefa Floriana
• (francouzsky) text románu Zoufalec a deníků ve francouzštině

Literatura

• Jacques Loreilhe: Léon Bloy, Olomouc, Votobia 1994, ISBN 80-85619-97-0
• Robert Krumphanzl, Stručná bibliografie knih Léona Bloy, in: Léon Bloy, Stránky z díla, Praha, Triáda 2007, s. 355-366, ISBN 80-86138-80-1
• Týž, Chronologie knižních vydání překladů Léona Bloy do češtiny, in: Léon Bloy, Stránky z díla, tamtéž, s. 367-374

Portály: Literatura | Francie | Křesťanství