Šoda-Kedela

Šoda-Kedela; შოდა-კედელას ქედი
	pohled na pohoří
Nejvyšší bod	3938 m n. m. (Chalaca)
Délka	60 km
Nadřazená jednotka	Velký Kavkaz
Sousední; jednotky	Lečchumský hřbet, Hlavní kavkazský hřeben, Račinský hřbet
Světadíl	Asie (nebo Evropa )
Stát	Gruzie, Rusko
	Šoda-Kedela
Horniny	flyš
Povodí	Rioni, Těrek
Souřadnice	42°41′53″ s. š., 43°28′14″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šoda-Kedela (gruzínsky შოდა-კედელას ქედი, Šoda-Kedelas kedi) je horský hřeben v Gruzii, součást Centrálního Velkého Kavkazu. Táhne se v délce přibližně 60 km mezi horou Luchuniscveri, kde navazuje na Lečchumský hřbet, a sedlem Zekari na hlavním kavkazském hřebenu. Hřeben je rozdělen na dvě části antecedentním průlomovým údolím řeky Rioni. Zatímco západní část, Šoda, dosahuje nejvyšších výšek vrcholem Šoda (3609 m), východní část, Kedela, se od vrcholu Kozichoch (3688 m) stává součástí hlavního kavkazského hřbetu, kde také dosahuje nejvyšších nadmořských výšek vrcholem Chalaca (3938 m).^[1]

Stavba a reliéf

Hřeben je budován karbonátovými flyšovými horninami spodní křídy - pískovci, prachovci, jílovci a slíny. Pohoří má hrásťo-synklinální stavbu komplikovanou četnými zlomy a přesmyky. Severními svahy pohoří prochází aktivní zlomová linie.^[1]

Reliéf hřbetu je formován říční, svahovou a niválně-glaciální erozí. Ve výškách nad 3000 m jsou vyvinuty malé karové ledovce, pouze v údolí řeky Džedžora jsou dva o něco větší ledovce karovo-údolního typu. Dřívější, pleistocenní zalednění pohoří zanechalo pozůstatky v podobě trogových údolí, karů a morén. Ve svém pleistocenním maximu zde ledovce stékaly až do výšek 1300–1500 m. V některých karech se vyvinula karová jezera. Severní svahy hřbetu jsou rozčleněny úzkými stržemi takřka bez přítoků. Strže, které počínají již na hřbetnici, byly formovány činností ledovců, mají trogový charakter, v jejich ústí nejsou vyvinuty dejekční kužely a v současné době zde neprobíhá rychlá eroze. Strže začínající vprostřed svahů jsou charakteristické výraznou erozí, strmými svahy s murovými drahami a v jejich ústí jsou vyvinuty výrazné dejekční kužely. Tyto strže ustupují zpětnou erozí do svahů a v některých případech u nich dochází k říčnímu pirátství (např. řeka Sakaura). Také jižní svahy jsou rozčleněny říční erozí, údolí jsou zde širší a s přítoky, zahloubená o 1000 – 1500 m oproti okolnímu terénu.^[1]

Při soutoku řek Džedžora a jejího pravostranného přítoku Kvedrula vystupují na povrch vápencové horniny, ve kterých je vyvinut krasový reliéf se závrty, jeskyněmi atd. Krasové vody z těchto míst napájí město Oni.^[1]

Hřeben Šoda-Kedela v okolí vrcholů Katicvera a Dolomisicveri

Odkazy

Poznámky

↑ Názory na vedení hranice mezi Evropou a Asií se různí. Díky tomu mohou být kavkazské vrcholy počítány jak za součást Evropy, tak za součást Asie, a některé leží podle některých názorů přímo na dané hranici. Více informací v článku Evropa.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d TIELIDZE, Levan. Geomorphology of Georgia. Cham, Switzerland: Springer, 2019. ISBN 978-3-319-77763-4. S. 144–147. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Šoda-Kedela na Wikimedia Commons

[hranice-1] Názory na vedení hranice mezi Evropou a Asií se různí. Díky tomu mohou být kavkazské vrcholy počítány jak za součást Evropy, tak za součást Asie, a některé leží podle některých názorů přímo na dané hranici. Více informací v článku Evropa.

[geomorf-2] TIELIDZE, Levan. Geomorphology of Georgia. Cham, Switzerland: Springer, 2019. ISBN 978-3-319-77763-4. S. 144–147. (anglicky)

[p 1]

[1]