1. Masarykův okruh 1930
| 22. závod v sezóně 1930 | |
|---|---|
.jpg) Masarykův okruh | |
| Detaily závodu | |
| Datum | 28. září 1930 |
| Místo | Brno |
| Délka trati | 29,142 km (18,109 mil) |
| Délka závodu | 17 kol, 495,4 km (307,8 mil) |
| Počasí | zataženo, chladno, sucho |
| Nejrychlejší kolo | |
| Pilot |  Heinrich-Joachim von MorgenBugatti |
| Čas | 15:01,9 min = 116,3 km/h (v 3. kole) |
| Stupně vítězů | |
| První | zu Leiningen/von MorgenBugatti |
| Druhý | Ernst Günther BurggallerBugatti |
| Třetí |  B. Borzacchini/T. NuvolariScuderia Ferrari |
První závod automobilů typu Grand Prix na novém Masarykově okruhu u Brna se uskutečnil v neděli 28. září 1930.[1]
Vznik okruhu
[editovat | editovat zdroj]Na Pradědském okruhu byl IV. ročník v termínové listině naplánován na 9. červen 1929 jako mezinárodní závod na okruhu Praděd, avšak už se neuskutečnil.[2] V oznámení uveřejněném již v lednu byl naznačen úmysl Československého automobilového klubu pro Moravu a Slezsko (ČAMS) vyhledat nový okruh náhradou za Pradědský okruh. Karel Fr. Štursa, tajemník ČAMS sdělil, že krajinově je Pradědský okruh bez konkurence, ale má i své slabé stránky. Především to je značná vzdálenost od větších měst a těžko překonatelná neochota k dalším podobným závodům majitele Karlovy Studánky (Řád německých rytířů). Nový okruh by měl zajistit větší návštěvu platících diváků, tím zlepšení financí a následně zvýšit peněžité ceny pro vítěze. To by pak úměrně zvýšilo zájem z ciziny jak diváků, tak továrních značek a jezdců. Také závody automobilů do vrchu ztrácely na své divácké přitažlivosti. Z podobných důvodů se populární závod Brno–Soběšice uskutečnil naposledy 23. června 1929.[3]
Za účelem stavby nového okruhu byla ustanovena komise ČAMS, aby okruhový závod mohl být uskutečněn již v roce 1930. Okruh by měl být 25–30 km dlouhý, na dobrých a dosti širokých silnicích. Okruh měl mít stoupání a klesání, také dost zatáček a pokud možno málo osad. Komise byla složena z odborníků, což již samo o sobě dávalo naději, že vhodný okruh bude nalezen.[4] Vhodný terén byl nalezen a okruh postaven za 5 měsíců nedaleko Brna. Tvořily jej státní silnice Ostrovačice – Veselka – Bosonohy – Nový Lískovec a okresní silnice Nový Lískovec – Pisárky – Kohoutovice – Žebětín – Ostrovačice. Výškový rozdíl byl 240 m, maximální stoupání 7 %, max. klesání 9,5 %. Podle svého donátora dostal název Masarykův okruh. Do příprav se zapojila jako členka organizačního výboru i Eliška Junková, která svým jménem pomohla pro závod získat tehdy význačné jezdce.[5]
.jpg)
Úvodní podnik na novém československém Masarykově okruhu o délce 29,142 km byl prvním velkým okruhovým závodem, který se kdy v Československu konal. Třicet mezinárodních přihlášek bylo rozděleno do dvou skupin, závodní vozy nad 1500 ccm a do 1500 ccm vč. třídy do 750 mm, které závodily současně.
.jpg)
Startující vozy a jezdci
[editovat | editovat zdroj]Již červnu pořadatelský autoklub ČAMS oznámili, že oficiální závodní čísla (a tím i pořadí na startovním roštu) budou určena v pořadí obdržených přihlášek. Závodní třídy byly podle předpisů AIACR (nyní FIA) dle pravidel tzv. volné formule, která platila v letech 1928 až 1933: skupina A nad 1500 ccm a skupina B do 1500 ccm. Finální stav přihlášených čítal 19 velkých vozů skupiny A a 21 malých vozů. Doufalo se, že na závod dorazí všichni. Do samotného závodu odstartovalo však "jen" 14 vozů silnější skupiny a 16 vozů slabších. Dlouhý okruh obklopilo v den závodu odhadem 80 000[6] až 100 000 diváků. Přes tuto velmi dobrou návštěvu diváků první závod skončil prodělkem 250 000 Kč.[1] Jednou z příčin byl malý počet prodaných vstupenek - jen 30629, většina přihlížejících diváků tedy unikla povinnosti platit vstupné.[5]
Startovní pořadí silnější skupiny nad 1500
| St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Zdvihový objem (l) |
|---|---|---|---|---|
| 2 | "Hýta" | Jiří Kristián Lobkovicz | Bugatti T35C | 2,0 s kompresorem |
| 4 | Miloš Bondy | Miloš Bondy | Bugatti T35B | 2,3 s kompresorem |
| 6 | Otakar Bittmann | Dr. O. Bittmann | Bugatti T35C | 2,0 s kompresorem |
| 8 | Jan Kubiček | J. Kubiček | Bugatti T35B | 2,3 s kompresorem |
| 10 | Rudolf Caracciola | Daimler-Benz AG | Mercedes-Benz SSK | 7,1 s kompresorem |
| 12 | Jindřich Knapp | Walter | Walter Super 6B | 3,3 |
| 18 | Josef Veřmiřovský | J. Veřmiřovský | Tatra 52 | 1,9 |
| 22 | Jiří Tachecí | SA des Automobiles Imperia Exelsior | Impéria Sport | 1,8 |
| 26 | Ernst Günther Burggaller | Bugatti Deutschland | Bugatti T35B | 2,3 s kompresorem |
| 28 | Heinrich-Joachim von Morgen | Bugatti Deutschland | Bugatti T35B | 2,3 s kompresorem |
| 30 | Hermann zu Leiningen | Bugatti Deutschland | Bugatti T35C | 2,0 s kompresorem |
| 32 | Tazio Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo P2-30 | 2,0 s kompresorem |
| 34 | Baconin Borzacchini | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo P2-30 | 2,0 s kompresorem |
| 36 | Willy Longueville | W. Longueville | Bugatti T35B | 2,3 s kompresorem |
Závod
[editovat | editovat zdroj]Závod silnější kategorie nad 1500
[editovat | editovat zdroj]Počasí závodu příliš nepřálo. Ranní mlha sice ustoupila — místy dokonce proráželo slunce, přesto bylo povětšinou pod mrakem. Přesně v 10 hodin dopoledne se rozburácelo 14 motorů závodních strojů, které vyrazily hromadně od startu. Startovní rošt byl sestaven v pořadí dle došlých přihlášek. Z první řady jel Hýta a za ním Bondy, ale za okamžik je předjel Caracciola s gigantickým mercedesem SSK, který startoval ze 3. řady. Po třech minutách odstartovala druhá, slabší kategorie v počtu 15 strojů. Hromadný start poskytoval divákům strhující obraz. Vozy takřka se mihly, takže bylo i dosti nesnadno v prvním, překvapujícím okamžiku rozeznati jejich bílá výrazná čísla. Ohlušující hřmot umlkl a na tribuně pronášejí se úsudky o strojích, jezdcích, šancích na vítězství. Po čtvrthodině ticha, přerušovaného traťovým rozhlasem, hlásícího průjezdy vozů jednotlivými kilometry, zatáčkami a ostatními důležitými místy, objevuje se na mostě u časoměřičské budovy číslice deset a za okamžik mihne se kolem tribuny Caracciola. Za ním následují Morgen, Nuvolari, Borzachini, Leiningen, Burggaller, Hýta, Longueville, Bondy a Bittmann. Potom Knapp na Waltru, Veřmiřovský na Tatře, průjezdem Kubíčka a Tachecího (zástupce belgické automobilky Imperia), který se u startu zpozdil, končí defilé vozu první skupiny. Po 2. kole vedení udržuje Caracciola. Borzachini na Alfě Romeo však zvolnil a klesl ze 4. až na 11.místo. Za nimi následují ostatní. Ve 3. kole odstupuje Veřmiřovský na Tatře pro poruchu převodovky (zlomení řadicí páky). v 5. kole von Morgen předjel vedoucího Caracciolu, za nímž nyní jel Nuvolari. Postupně po 7. kole odpadl Caracciola pro prasklé ložisko, v 10. kole Bittmann pro požár vozu při tankování v depu, v 12. kole Knapp z 5. místa pro poruchu olejového potrubí, v 15. kole von Morgen pro poruchu motoru a v témže kole i Tachecí pro poruchu ventilátoru na chladiči. Von Morgen nespokojený s výkonem svého vozu přesedl do vozu zu Leiningena a Nuvolari do vozu Borzacchiniho. Propozice závodu tyto záměny povolovaly.
Do posledního 17. kola vjížděl na vedoucí pozici Nuvolari před von Morgenem o více než 4 minuty. Za nimi o další minutu jel Burggaller a o mnoho kol zaostávaly Bugatti Kubíčka, Bondyho a „Hýty”. Hýta dobrou pozici ztratil již v 5. kole pro poruchu zapalovací magnetky (prasklé kladívko odtrhovače). Ač ho porucha stála víc než hodinu času, pokračoval v závodu. V době, kdy závod na 17 kol oficiálně skončil, měl ujeto 14 kol a obsadil by v této kategorii 6. místo; pro malou ujetou vzdálenost nebyl klasifikován.[7]
Po dramatickém závěru zvítězil Heinrich-Joachim von Morgen (Bugatti 35C) v čase 4:54:13 hod. v průměrné rychlosti 101,027 km/h, když v posledním kole předjel – do té doby vedoucího – Tazia Nuvolariho (Alfa Romeo P2). Ten s velkým zpožděním dojel jen jako třetí, protože v době, kdy byl očekáván u cíle jako jistý vítěz závodu, „visel“ na trati u Bosonoh s přehřátým motorem bez vody (9 km před cílem). Než se mu podařilo opatřit a doplnit vodu, předjeli ho von Morgen a Burggaller, který tak skončil na 2. místě. K zajímavosti I. ročníku ještě patří to, že von Morgen sice odstartoval na Bugatti 35B (st. č. 28), ale do cíle dojel na slabším Bugatti 35C Leiningena. Závod v časovém limitu dokončilo 5 vozů.[8]
_se_sna%C5%BE%C3%AD_v_ostrova%C4%8Dick%C3%A9m_es_p%C5%99edjet_Caracciolu_(10).jpg)
Putovní cenu prezidenta republiky pro mezinárodní automobilový závod na Masarykově okruhu u Brna, velký tepaný pohár zhotovila ze stříbra klenotnická firma D. Malý z Prahy. Rytiny dvou křišťálů jsou prací prof. Drahoňovského. Pohár získali Heinrich-Joachim von Morgen a Hermann zu Leiningen. S tím byla spojena i finanční odměna 80 000 Kč a zlatá plaketa ČAMS. Čestnou cenu vypsanou na paměť Čeňka Junka za nejlepší čas v 7. kole získal von Morgen (15:23,5 min) a čestnou putovní cenu Elišky Junkové za nejlepší výkon čs. jezdce získal Jan Kubíček. Jindřich Knapp obdržel Cenu ing. W. Proskowetze za nejrychlejší kolo (17:31,5 min ve 4.kole) dosažené čs. jezdcem na stroji čs. výroby.[9] Pro Alfu Romeo P2-30 to byl poslední závod úspěšné kariéry (1924-30), když tento vůz zvítězil celkem v 15 Grand Prix včetně Targa Florio (1930). Sezónou 1930 se uzavřela i kariéra vozů Bugatti T35 a T37, když v následujícím roce v závodech Grand Prix je nahradily nové typ Bugatti Type 51 a Type 54.
.jpg)
_02.jpg)
Výsledky závodu nad 1500 ccm
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Kola | Čas | Ztráta |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 30 | zu Leiningen / von Morgen | Bugatti Deutschland | Bugatti T35C | 17 | 4:54:13,6 h | |
| 2. | 26 | Ernst Günther Burggaller | Bugatti Deutschland | Bugatti T35B | 17 | 4:57:09,8 h | + 2:56,2 min |
| 3. | 34 | B. Borzacchini / T. Nuvolari | Scuderia Ferrari | Alfa Romeo P2-30 | 17 | 5:26:13,9 h | + 32:00,3 min |
| 4. | 8 | Jan Kubíček | J. Kubíček | Bugatti T35B | 17 | 5:33:31,9 h | + 39:18,3 min |
| 5. | 4 | Miloš Bondy | M. Bondy | Bugatti T35 B | 17 | 5:38:57,3 h | + 44:43,7 min |
| DNF | 28 | von Morgen/Leiningen | Bugatti Deutschland | Bugatti T35B | 15 | motor | |
| DNF | 22 | Jiří Tachecí | J. Tachecí | Imperia Sport 1795 ccm | 15 | ventilátor | |
| NC | 2 | Hýta | Jiří Kristián Lobkowicz | Bugatti T35C | 14 | neklasifikován | |
| DNF | 12 | Jindřich Knapp | Walter | Walter Super 6B | 11 | únik oleje | |
| DNF | 6 | Otakar Bittmann | O. Bittmann | Bugatti T35C | 9 | požár vozu |
Poznámka
- NC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem)
- DNF ... nedojeli do cíle
Závod slabší kategorie do 1500
[editovat | editovat zdroj]Tři minuty po startu silnější skupiny odstartovalo do svého závodu 16 malých vozů. Obě skupiny tedy závodily souběžně. Po třech kolech závodu vévodily 3 Bugatti T37A (Doré, Hardegg a Volkhart). Ve 4. kole v Kohoutovicích havaroval vedoucí Michel Doré (zajel nejrychlejší kolo skupiny 16:46,2 min = 104,3 km/h), když narazil do stromu. Zlomil si pánevní kost, žebra, utrpěl vnitřní zranění a pohmoždění levé nody. V brněnské nemocnici na Žlutém kopci si poležel až do listopadu. Za Hardegga a Volkharta postoupil na 3. místo po 6. kole Macher na DKW. Po 14. kole odstoupil z průběžného 2. místa Volkhart pro defekt motoru a na 3. místo v této skupině se za Hardegga a Machera dostali Procházka s Divíškem („Z“).[5]
Čtyři vozy typu Wikov 7/28 startovaly ve slabší kategorii Voiturette (do 1500 cm³). S vozy startovali tovární jezdci Adolf Szczyzycki (st. č. 46) a Jaroslav Konečník (st. č. 44) a dále soukromí jezdci ing. Jiří Weinfurter z Prahy a Jiří Kreml z Bratislavy.[7] Szczyzycki měl hned v druhém kole těžkou havárii v ostrovačických serpentinách. Dostal smyk a vyletěl s vozem z dráhy, srazil vysoký patník a zmizel pod náspem vice než 2 m vysokém. Diváci strnuli — vtom však již znovu se ozval motor a chladnokrevný Szczyzycki dostal vůz zpět na závodní dráhu.[10] Pokračoval v jízdě až do 12. kola, kdy na následek havárie z 2. kola musel odstoupit. Ze 4 wikovů nebyl ani jeden klasifikován, byť Konečník a Kreml dojeli do cíle, ale až po časovém limitu.[11]
Po časovém limitu dojeli i reprezentanti brněnské Zbrojovky E. Procházka a K. Divišek (st. č. 52) a nebyli tudíž klasifikováni. Do závodu vlastně byli přihlášeni Otto Lukáš a Arnošt (Ernst) Procházka se Zetkami Z-S30 resp. též označovaný jako Z 2 (dvoudobý dvouválec M8 se zdvihovým objemem 1,0 l a s kompresorem) a Karel Tunal Divíšek s typem Z 13 (1,5 l, 2x4 písty).[12] Divíšek však v tréninku před závodem havaroval a vůz s motorem M15 poškodil. Byl potom "přidělen" jako rezervní jezdec pro Procházku v slabším voze Z-S30 s dvoutaktním čtyřválcem M8. Otto Lukáš také při tréninku havaroval v Pisárkách, a proto do závodu odstartoval jediný zbrojovácký automobil. Po vystřídání Procházky po 3. kole odjezdil zbytek závodu Karel Divíšek.[6] K nebezpečné situaci došlo ve 12. kole, když ing. Frankl na BMW po vyjetí z trati couval zpět. Z poloviny silnici zatarasil, když se rychle blížil Divíšek na Zetce. Brněnský jezdec však neztratil duchapřítomnost a projel hladce kolem BMW po vnějším okraji dráhy. Po 12. kole jezdil Divíšek jako čtvrtý v pořadí.[13] Posádka A. Procházka/T. Divíšek (st. č. 52) sice závod dokončila v čase 5:59:37,7 h (průměrná rychlost 82,5 km/h), ale nebyla klasifikována, protože závod dokončila po časovém limitu (do 45 minut po vítězi). Jinak by Procházka s Divíškem skončili v třídě Voiturette do 1,5 l na 3. místě. Nicméně se Divíšek stal prakticky prvním jezdcem s vozem československé výroby, který závod v Brně dokončil.
Vítězem závodu se v čase 5:07:42,8 h stal rakouský hrabě Maximilian zu Hardegg von Settenberg na Bugatti T37A (zahynul o necelý rok později při závodu do vrchu v Baden-Badenu). Procházka s Divíškem zaostali za Hardeggem o necelých 52 minut, před Gerhardem Macherem (DKW). Albert Kandt (BMW Wartburg 750) vyhrál třídu do 750 ccm. Závod v časovém limitu dokončily 2 vozy slabší skupiny do 1,5 l a jeden vůz třídy do 750 ccm.[14]
Výsledky závodu do 1500
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | St. č. | Jezdec | Stáj | Značka a typ vozu | Kola | Čas | Ztráta |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 62 | Maximilian zu Hardegg | M. hrabě zu Hardegg von Settenberg | Bugatti T37A | 17 | 5:07:42,8 h | + 13:29,2 min |
| 2. | 66 | Gerhard Macher | G. Macher | DKW | 17 | 5:34:20,4 h | + 40:06,8 min |
| *3. | 68 | Albert Kandt | A. Kandt | BMW Wartburg 750 | 17 | 6:04:29,2 h | + 56:46,4 min |
| NC | 52 | E. Procházka / K. Divišek | "Z"-Team, Brno | Z-S30 (Z 2) | 17 | + 1:05:24,1 min | |
| NC | 44 | Jaroslav Konečnik | Wichterle & Kovářik (Wikov) | Wikov 7/28 | 17 | + 1:07:22,7 h | |
| NC | 54 | Jiří (Georg) Kreml | G. Kreml | Wikov 7/28 | 17 | + 1:13:46,8 h | |
| DNF | 60 | Hans Ostermuth | H. Ostermuth | Amilcar 1094 ccm | 16 | neklasifikován | |
| DNF | 40 | Jiří Weinfurter | J. Weinfurter | Wikov 7/28 | 16 | neklasifikován |
Poznámka
- v tabulce uvedená ztráta je odstup od vítěze silnější kategorie nad 1500 ccm
- závodníci ze slabší skupiny do 1,5 l a *třídy do 750 ccm
- NC... neklasifikovaní jezdci pro překročení časového limitu (max. 45 min za vítězem, pro slabší skupinu u vozů do 750 ccm byl tento časový limit velkoryse prodloužen o 60 minut, tzn. 105 min. celkem)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ČÍŽEK, Zdeněk ing. Grand Prix Brno. 1. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 12–16.
- ↑ JANČÍK, Miloslav. Pod Pradědem vzniklo okruhové závodění i ze soubojů Junkových. S. 13–15. MF DNES, příloha [online]. 2020-07-31 [cit. 2021-02-06]. S. 13–15. Dostupné online.
- ↑ RONOVSKÝ, Vil. Závod do vrchu Brno-Soběšice 23. června. Auto. Červenec 1929, roč. 11, čís. 7, s. 426. Dostupné online.
- ↑ Hledá se nový okruh. Národní listy. 1929-03-17, roč. 69, čís. 76, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b c SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 1930-1937. 1. vyd. Brno: Host, 2022. 256 s. ISBN 978-80-275-1059-7. S. 22-45.
- ↑ a b ETZRODT, Hans. I MASARYKUV OKRUH [online]. Leif Snellman, Hans Etzrodt, 2022-04-03 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b GUT, Vladimír ing. Masarykův okruh. Auto. 1930-10, roč. 12, čís. 10, s. 711–718. Dostupné online.
- ↑ HANÁK, Pavel a kol. 75 let Masarykova okruhu. I. vyd. Brno: Automotodrom Brno, a.s., 2005. 176 s. S. 10–13.
- ↑ Bugattky s německými jezdci vítězi I. Masarykova okruhu. Lidové noviny. 1929-09-29, roč. 39, čís. 491, s. 1–3. Dostupné online.
- ↑ Wikovy na Masarykově okruhu. Hlasy z Hané. 1930-10-03, roč. 48, čís. 40, s. 4. Dostupné online.
- ↑ Wikovy na Masarykově okruhu. Národní listy. 1930-10-05, roč. 70, čís. 274, s. 5. Dostupné online.
- ↑ HANZELKA, Boleslav. Naše závodní automobily začátkem třicátých let. Automobil. 1968-03, roč. 12, čís. 3, s. 40–41. Dostupné online.
- ↑ Automobilová premiéra na Masarykově okruhu. Lidové noviny. 1930-09-29, roč. 38, čís. 492, s. 1. Dostupné online.
- ↑ RONOVSKÝ, Vil. Masarykův okruh v časech. Auto. Říjen 1930, roč. 12, čís. 10, s. 718–721. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SKOŘEPA, Miloš: Dějiny automobilových závodů, Praha: Olympia, 1. vyd., 1973, 320 s.
- HANZELKA, Boleslav. Vozy Velkých cen. Praha: SNTL, 1. vyd., 1974. 257 s.
- ZAVŘEL, Zdeněk. DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů 1930-2000. Praha: Computer Press, 1. vyd. 2001, 147 s., ISBN 80-7226-449-4
- SIRNÝ, Aleš. Masarykův okruh 90 let. Brno/Praha: CPress/Albatros Media ,1. vyd. 2021, 344 s., ISBN 978-80-264-3940-0
- OLŠANSKÝ Milan. OLŠANSKÝ Bohumil: Prvních osm: Masarykův okruh 1930-1949. Brno: AGM-Gomola , 1. vyd., 1995, 96 s., ISBN 80-900594-6-5
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu 1. Masarykův okruh 1930 na Wikimedia Commons - Masarykův okruh Brno 1930 na youtube.com
- První ročník automobilových závodů Masarykův okruh na encyklopedie.brna.cz