Chajim-Moše Šapira
| Chajim-Moše Šapira חיים משה שפירא | |
|---|---|
 | |
| 2., 4. a 6. ministr vnitra Izraele | |
| Ve funkci: 10. března 1949 – 24. prosince 1952 | |
| Předchůdce | Jicchak Gruenbaum |
| Nástupce | Jisra'el Rokach |
| Ve funkci: 29. června 1955 – 3. listopadu 1955 | |
| Předchůdce | Jisra'el Rokach |
| Nástupce | Jisra'el Bar Jehuda |
| Ve funkci: 17. prosince 1959 – 16. července 1970 | |
| Předchůdce | Jisra'el Bar Jehuda |
| Nástupce | Golda Meirová |
| Ve funkci: 2. listopadu 1961 – 12. ledna 1966 | |
| Předchůdce | Jisra'el Barzilaj |
| Nástupce | Josef Burg |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní náboženská strana (dříve Sjednocená náboženská fronta, ha-Po'el ha-Mizrachi) |
| Narození | 26. března 1902 Grodno, Ruské impérium(nyní Bělorusko) |
| Úmrtí | 16. července 1970 (68 let) Izrael |
| Místo pohřbení | židovský hřbitov na Olivové hoře |
| Kneset | 1.–7. |
| Profese | politik |
| Náboženství | judaismus |
| Commons | Haim-Moshe Shapira |
Mezi jeho další ministerské funkce patřil post ministra pro náboženské záležitosti, ministra sociálních věcí a ministra imigrace. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chajim-Moše Šapira (hebrejsky: חיים משה שפירא, žil 26. března 1902 – 16. července 1970) byl izraelský politik a signatář izraelské deklarace nezávislosti. Byl klíčovou politickou postavou v počátcích izraelské státnosti a zastával četné ministerské posty. V různých ministerských funkcích sloužil, s krátkou přestávkou v 50. letech, od založení státu v roce 1948 až do své smrti v roce 1970.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Grodnu v carském Rusku (dnešní Bělorusko) a studoval v chederu a ješivě, kde zorganizoval mládežnickou skupinu s názvem Bnej Sijon (doslova „Synové Sijónu“). Pracoval ve školském a kulturním odboru Židovské národní rady v Kaunasu (dnešní Litva) a v roce 1919 vytvořil skupinu Mladí Mizrachi, kteří se stali klíčovým hráčem v nábožensky-sionistickém mládežnickém hnutí v Litvě. V roce 1922 začal učit v ultraortodoxní židovské škole ve Vilniusu a stal se členem mizrachi rady města. V letech 1923 a 1924 byl aktivní ve skupině Mladí Mizrachi ve Varšavě a v letech 1924 a 1925 navštěvoval rabínský seminář v Berlíně.
V roce 1925 byl delegátem na Světovém sionistickém kongresu, kde byl zvolen do výkonné komise. Ve stejný rok podnikl aliju do mandátní Palestiny. V roce 1928 byl zvolen do ústřední komise hnutí ha-Po'el ha-Mizrachi a byl taktéž členem výboru Světových Mizrachi.
V roce 1936 byl zvolen členem sionistického vedení a vedoucím odboru imigrace Židovské agentury (druhou zmíněnou funkci zastával až do roku 1948). V roce 1938 byl vyslán na speciální misi do Rakouska, kde se po anšlusu Třetí říší pokoušel zachránit rakouské Židy.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Šapira byl jedním ze signatářů izraelské deklarace nezávislosti a bezprostředně po jejím podpisu byl jmenován ministrem zdravotnictví a ministrem imigrace v prozatímní vládě Davida Ben Guriona.
V prvních parlamentních volbách v roce 1949 byl zvolen poslancem za Sjednocená náboženskou frontu, alianci stran Agudat Jisra'el, Poalej Agudat Jisra'el, Mizrachi a jeho strany ha-Po'el ha-Mizrachi. Do volbách byl opětovně jmenován do výše uvedených ministerských postů a nadto byl jmenován ministrem vnitra (někdy též ministr pro vnitřní záležitosti).
Po volbách v roce 1951, ve kterých Hapoel ha-Mizrachi kandidovala jako nezávislá strana, byl Šapira jmenován ministrem vnitra a ministrem pro náboženské záležitosti. Po změnách ve vládě v roce 1952 přišel o první uvedené portfolio, ale výměnou za něj získal post ministra sociálních věcí. V rámci dalších vládních změn o rok později opět získal post ministra vnitra.
V následujících volbách v roce 1955 se ucházely strany Mizrachi a ha-Po'el ha-Mizrachi o hlasy voličů v jednotném bloku pod názvem Národní náboženská fronta, která později vešla ve známost pod názvem Národní náboženská strana. V nové vládě byl opět jmenován ministrem náboženství a ministrem sociálních věcí. V roce 1957 byl vážně zraněn poté, co Moše Dwek vhodil do Knesetu ruční granát při útoku na ministerského předsedu Ben Guriona a ministryni Goldu Meirovou. V červenci 1958 rezignoval společně se všemi ministry za Národní náboženskou stranu (jednalo se o jediné období, kdy nezastával ministerskou funkci).
Po volbách v roce 1959 se opět vrátil do úřadu ministra vnitra. Po volbách v roce 1961 se opět stal ministrem zdravotnictví. Po následujících volbách v roce 1965 se stal „pouze“ ministrem pro vnitřní záležitosti a v této funkci setrval i po dalších volbách v roce 1969. Zemřel v úřadě ve dne 16. července 1970 ve věku 68 let.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Haim-Moshe Shapira na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chajim-Moše Šapira na Wikimedia Commons - (anglicky) Kneset – Chajim-Moše Šapira
