Dálnice v Turecku
.png)
Dálnice v Turecku tvoří dopravní síť dlouhou přes 3600 km (3633 km v březnu roku 2022). Nacházejí se zatím jen v západní a jižní části státu (zasahují do třetiny tureckých provincií), síť je ale intenzivně rozšiřována. Jsou označovány písmenem O (otoyol - turecky „dálnice“), za nímž následuje tečka a číslo dálnice, černým písmem na oranžové tabulce. Směrová návěstí na dálnicích jsou zelená s bílým písmem.
Nejvyšší povolená rychlost na tureckých dálnicích je pro osobní automobily 120 km/h. Funguje zde mýtný systém pro všechna vozidla. Turecko má poměrně vysoké normy pro klasifikaci dálnice: dálnice musí mít minimálně 3 pruhy v každém směru a úseky, které mohou být nebezpečné (mosty, tunely, výjezdy ad.), musí být osvětleny. Na odpočívkách bývá mimo parkoviště a čerpací stanici i motel. Na dálnicích by se neměly vyskytovat příliš ostré zatáčky, klesání či stoupání. Na dálnice nemají přístup vozidla, která se pohybují rychlostí pod 40 km/h, jako zemědělské stroje či jízdní kola.
Turecko má mimo těchto dálnic ještě rozsáhlou síť čtyřproudých silnic, které pokrývají celé státní území.
Historie výstavby
[editovat | editovat zdroj]Výstavba národního silničního systému v Turecku byla započata již v roce 1948, kdy prudce narostl počet automobilů v zemi. V 60. letech minulého století začaly být problémy s kapacitou mnohým meziměstských silnic. První plány na výstavbu dálnic byly uvedeny do praxe v roce 1968, kdy se začala stavět první víceproudová silnice v Istanbulu. V 70. letech začala výstavba dalších dálnic. V roce 1983 se stal tureckým předsedou vlády Turgut Özal, který vytvořil plán na výstavbu nových dálnic v Turecku. V roce 1985 začal obří projekt mezikontinentální dálnice o délce 772 km, který spojoval město Edirne nedaleko bulharských hranic, Istanbul a hlavní město Ankaru, jehož součástí byl i dálniční most přes Bosporský průliv. Výstavba dalších úseků dále pokračovala a dnes má Turecko přes 3500 km dálnic.
Budoucnost
[editovat | editovat zdroj]Turecká dálniční síť se dále rozšiřuje, očekává se, že do roku 2023 bude síť dosahovat 4773 km a do roku 2035 9312 km.
Seznam
[editovat | editovat zdroj]| Číslo | Mapa | Trasa | Konečná délka
(km) |
Ve výstavbě
(km) |
V provozu
(km) |
|---|---|---|---|---|---|
|
|
Istanbul (Haličský most) | 25 | - | 25 |
|
|
Istanbul (Most sultána Mehmeda Dobyvatele) | 37 | - | 37 |
|
|
Istanbul - Edirne -  Bulharsko (Dálnice A4)
|
229 | - | 229 |
|
|
Ankara - Istanbul | 407 | - | 407 |
|
|
Istanbul - Bursa - Izmir | 407 | - | 407 |
|
Kavakçeşme – Gelibolu – most 1915 Çanakkale – Lapseki | 101 | |||
|
|
Istanbul - Kocaeli - Sakarya | 431 | 336 | 95 |
|
|
Ankarský okruh | 110 | - | 110 |
|
|
Ankara - Niğde | 430 | 0 | 162 |
|
|
Bursa - Eskişehir | 238 | 0 | 34 |
|
|
Izmirská spojka | 51 | - | 51 |
|
|
Izmir - Aydın | 370 | 9 | 97 |
|
|
Izmir | 79 | - | 79 |
|
|
Izmir | 76 | - | 76 |
|
|
Adana | 23 | - | 23 |
|
|
Adana - Mersin | 88 | - | 88 |
|
|
Adana - Osmaniye - Şanlıurfa | 365 | - | 365 |
|
|
Dörtyol (O-52) - İskenderun | 150 | - | 150 |
|
|
obchvat města Gaziantep | 32 | - | 32 |
Metrobusy
[editovat | editovat zdroj]
Největší turecké město Istanbul provozuje v rámci Městské hromadné dopravy tzv. Metrobusy (turecky Metrobüs), které projíždějí cestami ve středových dělicích pásech u dálnic, kde zastavují na k tomu určených zastávkách, kterých je celkem 45 a cestující se na ně dostanou po lávkách nad dálnicemi. Celá síť metrobusů měří celkem 50 km. Linky jezdí na mnoha hlavních dálnicích v Istanbulu, včetně hlavní dálnice a Bosporského mostu. Denně metrobusy přepraví 800 000 cestujících.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of otoyol routes in Turkey na anglické Wikipedii.
