Přeskočit na obsah

Difenylrtuť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Difenylrtuť
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Model molekuly
Model molekuly
Obecné
Systematický názevdifenylrtuť
Funkční vzorec(C6H5)2Hg
Sumární vzorecC12H10Hg
Vzhledbílé krystaly[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS587-85-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)209-606-1
PubChem11488
SMILESC1=CC=C(C=C1)[Hg]C2=CC=CC=C2
InChIInChI=1S/2C6H5.Hg/c2*1-2-4-6-5-3-1;/h2*1-5H;
Vlastnosti
Molární hmotnost354,80 g/mol
Teplota tání121 až 123 °C (394 až 396 K)
Teplota varu204 °C (477 K)[2]
Hustota2,318 g/cm3[2]
Rozpustnost ve voděnerozpustná
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustná v ethanolu a chloroformu[2]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustná v benzenu a diethyletheru[2]
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
H-větyH300 H310 H330 H373 H400 H410[1]
P-větyP260 P262 P264 P270 P271 P273 P280 P284 P301+316 P302+352 P304+340 P316 P319 P320 P321 P330 P361+364 P391 P403+233 P405 P501[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Difenylrtuť je organortuťnatá sloučenina se vzorcem Hg(C6H5)2, za standardních podmínek jde o bílou pevnou látku.[3] V minulosti byla tato látka předmětem zájmu jako poměrně stálá organokovová sloučenina, ale vzhledem k její vysoké toxicitě bylo její používání omezeno.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Difenylrtuť lze zakoupit, případně vyrobit, a to několika různými způsoby. Jedním z nich je reakce octanu fenylrtuti s cínatanem sodným,[4] dalším reakce rtuťnatých halogenidů s fenylmagnesiumbromidem,[5] a třetím reakce brombenzenu se sodným amalgámem.[6]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diphenylmercury na anglické Wikipedii.

  1. a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/15337
  2. a b c d D. R. Lide. CRC Handbook of Chemistry and Physics, 89th Edition. [s.l.]: CRC Press, 2008. 
  3. Glidewell, C.; LOW, J. N.; WARDELL, J. L. Diphenylmercury, redetermined at 120 K: sheets built from a single C-H···π(arene) hydrogen bond. Acta Crystallographica C. 2005, s. m107–m108. Dostupné online. DOI 10.1107/S0108270104034134. PMID 15695887. 
  4. MAYNARD, J. L. The Direct Mercuration of Benzene and the Preparation of Mercury Diphenyl. Journal of the American Chemical Society. 1924, s. 1510–1512. DOI 10.1021/ja01671a024. 
  5. BORGSTROM, P.; DEWAR, M. M. The Preparation of Mercury Diphenyl by Use of the Grignard Reagent. Journal of the American Chemical Society. 1929, s. 3387–3389. DOI 10.1021/ja01386a030. 
  6. CALVERY, H. O. Diphenylmercury. Org. Synth.. 1929, s. 54. Dostupné online. ; Coll. Vol.. S. 228.