Přeskočit na obsah

Dikobraz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o hlodavci s bodlinami. O humoristickém časopisu pojednává článek Dikobraz (časopis).
Jak číst taxoboxDikobraz
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Podřáddikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleďdikobrazovití (Hystricidae)
Roddikobraz (Hystrix)
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikobraz (Hystrix, vyslovováno obvykle [dykobras], ale výslovnost [ďikobras] podle původní ruské podoby je rovněž správná[1]) je rodové jméno několika větších hlodavců. Jsou to pomalu pohybující se zvířata, na ochranu před predátory se u nich srst na hřbetě a na ocasu přeměnila v tuhé, duté bodliny. Pod dlouhými tenkými bodlinami se nachází ještě druhá řada kratších a tlustších ostnů. Není pravda, že by dikobraz dokázal své bodliny vystřelovat, ostny se ale mohou uvolnit a zůstat zapíchnuté v kůži útočníka.[2]

Dikobrazi žijí pouze ve starém světě, v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a také ve Středozemí. V Evropě se můžeme s dikobrazy setkat na Apeninském poloostrově a na Sicílii, na Balkáně zřejmě již vyhynuli. Dikobrazům podobní urzoni žijící v Novém světě jsou samostatnou čeledí a nepatří mezi dikobrazovité

Jsou to býložravci, živí se ovocem, kořínky a hlízami. Bývají aktivní převážně v noci, ve dne spí ve vyhrabaných norách. Jsou-li vyrušeni, naježí bodliny a začnou chřestit dutými ocasními ostny. Když ani to vetřelce neodežene, otočí se k němu zády a pokouší se ho nabodnout. Protože zvláště spodní, kratší bodliny se snadno uvolňují, může dikobraz způsobit i těžká zranění.

Udává se, že se pohybují rychlostí asi 3,2 km/h.[3]

V některých zemích jsou dikobrazi loveni jako škůdci, ale také pro maso, které je údajně chutné. Je oblíbené zvláště v Africe a v Indonésii. Z dikobrazích ostnů se vyrábí např. rybářské splávky nebo násadky psacích per. Dikobraz byl také emblematickým zvířetem říše Ašantů.

Dikobrazi jsou děleni do tří podrodů:[4]

Podrod Acanthion zahrnuje středně velké dikobrazy o délce těla 455–735 mm a váze okolo 8 kg.[5]

Podrod Hystrix zahrnuje větší dikobrazy o délce těla 600–930 mm a váze 10–30 kg.[5]

Podrod Thecurus zahrnuje spíše menší dikobrazy o délce těla 420–665 mm a váze 3,8–5,4 kg.[5]

Stupeň ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Většina dikobrazů není ohrožena a v červeném seznamu druhů jsou vyhodnoceni jako málo dotčený druh. Jeden druh je však považován za zranitelný.[6]

Zranitelný druh:

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]

Z osmi druhů dikobrazů jsou v Evropě chovány čtyři druhy. Nejčastěji se jedná o dikobraza srstnatonosého (cca 220 evropských zoo). Často je chován i dikobraz obecný (cca 120 zoo). Dikobraz jihoafrický je k vidění přibližně v pěti desítkách veřejných zařízení. Vzácně chovaným druhem je dikobraz filipínský (nebo také palawanský) – žije v pouhých čtyřech evropských zoo (stav 2018 i 2020).[11][12]

Výsadní postavení v chovu dikobrazů má Zoo Praha, která jako jediná v Evropě chová tři druhy tohoto rodu,[11] navíc se jí podařilo všechny tři druhy v jednom roce opakovaně (2017, 2018 i 2019) odchovat.[13][14][15]

Dikobraz bornejský, sumaterský, krátkoocasý ani jávský není chován v žádné z evropských zoo.[11]

  1. https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=914#nadpis3
  2. Lexikon zvířat Zoo Praha: Dikobraz srstnatonosý
  3. BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online. 
  4. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2014-01-10]. Kapitola Hystrix. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Genus Hystrix, s. 1646. (anglicky) [Dále jen Nowak]. 
  6. a b LUNDE, D.; APLIN, K. Hystrix javanica [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-11]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 
  7. GRUBB, P. Hystrix africaeaustralis [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 
  8. GRUBB, P., et al. Hystrix cristata [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 
  9. AMORRI, G., et al. Hystrix indica [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-10]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 
  10. ALPIN, K., et al. Hystrix sumatrae [online]. IUCN, 2013 [cit. 2014-01-11]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2013.2). Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 
  12. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 
  13. BRANDL, Pavel. Bodlinatá nadílka. Trojský koník. 2017, čís. 4, s. 6. 
  14. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018
  15. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2020-02-14]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • AULAGNIER, Stéphane, a kolektiv. Savci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. 1. vyd. Plzeň: Ševčík, 2018. ISBN 978-80-7291-250-6. S. 248. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]