Dojetřice
| Dojetřice | |
|---|---|
 Letecký pohled | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Sázava |
| Okres | Benešov |
| Kraj | Středočeský kraj |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°52′4″ s. š., 14°52′24″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 59 (2021)[1] |
| Katastrální území | Dojetřice (4,52 km²) |
| PSČ | 285 06 |
| Počet domů | 26 (2011)[2] |
  Dojetřice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 146188 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dojetřice je místní část města Sázavy v okrese Benešov. Nachází se zhruba 1 km jihozápadně od centra města ve směru na Benešov. Ves dostala prý jméno podle povahy svých dávných obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátky obce Dojetřice začínají pravděpodobně v 9. století, kdy pár set metrů od dnešní vsi na východ bývalo slovanské hradiště, dnes pojmenované Šance. Hradiště vzniklo v dobách, kdy bylo území dnešních Čech rozděleno mezi více slovanských kmenů, mělo rozlohu asi 12 hektarů a bylo opevněno valy z hlíny a kamene. V době nebezpečí poskytovalo útočiště obyvatelům okolních osad.
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1421, kdy byla zapsána v seznamu obcí patřících sázavskému klášteru. V roce 1427 se Dojetřice dostaly na 100 let do držení prohusitského rodu Zajímačů z Kunštátu, později patřily k panství Komorního Hrádku. Jejich rodu patřily Dojetřice plných 100 let. Od roku 1528 byla obec rozdělena na dvě části. Jednu připojili k černokosteleckému panství a druhá část připadla k panství Komorního Hrádku.
Prvé zprávy o obyvatelích jsou v gruntovní knize, kterou vedli od roku 1610 na Komorním Hrádku. Zapisovali se tam lidi „osedlé“ na gruntu. Gruntů bylo tehdy v Dojetřicích sedm, a říkalo se jim podle hospodářů: Šafrů, Vlčka, Brožka, Chatrů, Havlíků, Tesařů a Švihla. Na počátku třicetileté války největším hospodařil Jan Brožka. Jiný grunt držel velmi dlouho rod Havlíků. Po třicetileté válce zůstalo v Dojetřicích zachováno pět hospodářství a jedno bylo opuštěné a pusté. Hospodařili na nich sedláci: Havlík, Šafář, Drbal, Brzka, Chatra a Hrdliček. Jako všichni nevolníci museli stále více robotovat na vrchnostenském majetku, který tehdy patřil Janovi z Valdštejna. Farou patřili do Sázavy.
V roce 1667 koupili ves od Valdštejnů sázavští mniši benediktini. V této době si dojetřičtí poddaní v těžko přístupném údolí Dojetřického potoka založili několik pstruhových rybníčků, aby si přilepšili k živobytí. Po zrušení kláštera v roce 1785 připadly Dojetřice Vilému Tieglovi, pražskému měšťanovi, který koupil část sázavského panství. Jemu byli poddáni až do roku 1848, pak byli vyvázáni z roboty a zbaveni většiny povinností a břemen.
K Dojetřicím patřila také myslivna, která byla v roce 1835 postavena nedaleko obce. Také k nim patřilo místo mezi Dojetřicemi a Vodslivy zvané Rybníčky.
Rod Havlíků
[editovat | editovat zdroj]Rod Havlíků[3] držel grunt velmi dlouho. Na počátku 17. století se mu říkalo grunt Jíry Havlíka. Když v roce 1633 zemřel, jeho vdova si vzala Václava Křížků, ale po jeho smrti převzal grunt Havlíkův syn Václav[4]. Později byla část rodiny donucená odjet na krátkou dobu na Ukrajinu. Po válce se vrátili a koupili zde domek. Pan Josef Havlík byl nějakou dobou starostou a jeho sestra Anna žila v Americe. Při návratu z Ameriky zmeškala Titanic, proto na projev vděčnosti za záchranu svého života, nechala postavit v roce 1936 kapličku, původní zvonička byla přesunuta na kraj vesnice. V kapličce byl obraz jeptišky, který byl v 90. letech odcizen.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Před pár lety byla ve vesnici skládka, kterou město Sázava založilo,aby jí po nějakém čase, za přispění dotace EU a ze státního fondu životního prostředí nechala zrekonstruovat. V současné době je povrch zatravněn a skládku připomíná již jen informační cedule.
Nedaleko Dojetřic se nachází rezervace Ve Studeném. Byla vyhlášena a zřízena už před druhou světovou válkou v roce 1935. Rozprostírá se na severní straně Spáleného vrchu mezi obcemi Samechov a Dojetřice. Za dobu existence rezervace bylo toto území často využíváno k výzkumům fauny, flóry, geologie i morfologie. Nejstarší stromy tu mají věk 200 a více let. Hlavním důvodem ochrany byly a jsou lesní porosty s pralesním uspořádáním, které jsou tvořeny bučinami a suťovými lesy. K území rezervace dnes vedou jen dvě cesty, které však kopírují pouze její okraj. První, fyzicky náročná stezka od Samechova, která vede z údolí Sázavy a pokračuje výstupem na Spálený vrch, a druhá mírnější, táhnoucí se po hřebeni z jižní strany od Dojetřické hájovny.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Registra purkrechtní rychty (pozemkové knihy) Bělokozelské, Choradské a Vodslivské na panstvích Sázavě, Ostředku a Hrádku nad Sázavou vedené na velkostatku Komorní Hrádek (1615-1732). Uložena v Státním oblastním archivu v Praze, pracoviště Praha, i.č. 148, F212 (obce Bělokozly, Samopše, Mrchojedy, Choratice, Dojetřice, Samechov, Čakov, Líšnice - Pustá, Mžižovice, Ostředek, Rousinov, Vodslivy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dojetřice na Wikimedia Commons
