Přeskočit na obsah

Doněck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o městu na Ukrajině. O městu v Rusku pojednává článek Doněck (Rusko).
Doněck
Донецьк / Донецк
Po směru hodinových ručiček počínaje obrázkem nahoře: Preobraženská pravoslavná katedrála, Doněcké akademické ukrajinské hudebně-dramatické divadlo, Doněcké národní akademické divadlo opery a baletu Anatolija Solovjanenka, Most na Prospektu Iljiče, Leninovo náměstí, Palác Donbass
Doněck – znak
znak
Doněck – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška~169 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastDoněcká
RajónDoněcký
Administrativní dělení9 městských rajónů: Buďonnivskyj, Kalininskyj, Kirovskyj, Kujbyševskyj, Kyjivskyj, Leninskyj, Petrovskyj, Proletarskyj, Vorošylovskyj
Doněck
Doněck
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha358,3 km²
Počet obyvatel901 645 (2022)
Hustota zalidnění2790,9 obyv./km²
Etnické složeníRusové, Ukrajinci, Bělorusové, Řekové
Náboženské složenípravoslavné křesťanství
Islám
judaismus
Správa
StarostaAleksej Kuzmin
Vznik1869
Oficiální webwww.gorod-donetsk.com
Telefonní předvolba+380-062
PSČ83000
Označení vozidelAH
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Doněck (ukrajinsky Донецьк, Doneck, rusky Донецк, Doněck, IPA [d̪oˈn̪ɛt͡sʲk]) je průmyslové město na východní Ukrajině. Leží ve zvlněné krajině na řece Kalmius, asi 50 km západně od hranic s Ruskem a 100 km severně od Azovského moře. Je centrem samosprávné Doněcké oblasti a celého průmyslového regionu lidově zvaného Donbas. Ve městě žilo v roce 2022 podle oficiální statistiky přes 900 000 obyvatel.[1] Blízké okolí tvoří městskou aglomeraci s populací cca 1,7 mil. obyvatel (4. největší městská aglomerace na Ukrajině).

John James Hughes (1814–1889)
Těžký průmysl v Doněcku
Budova Doněckého národního akademického divadla opery a baletu A. B. Solovjaněnka (Donbass Opera)

Podle historiků sahají dějiny osídlení této lokality do poslední čtvrtiny 18. století. Poté, co ruská carevna Kateřina II. nechala zničit Záporožskou Sič, založil potomek tamních kozáků podplukovník Jevdokim Šidlovskij dvě osady: Oleksandrivka (nyní severovýchodní část Kyjevské čtvrti Doněcka) a Krutojarivka (větší část Vorošilovské čtvrti Doněcka). První pojmenoval po svém nejstarším synovi Aleksandrovi a druhou podle rokle, která dělila osadu. Podle všeruského sčítání lidu v roce 1782 žilo v Oleksandrivce 206 mužů a 135 žen.

Na počátku 19. století se na území dnešního Doněcka objevily další osady: Oleksiivka, Katerynivka, Ljubimivka, Hryhorivka a byl otevřen první uhelný důl. Novorossijský generál a gubernátor Voroncov si pronajal pozemky na území dnešního Doněcka a postavil důl Aleksandrovsk, kde pracovalo 76 horníků.[2]

Roku 1869 vybudoval velšský průmyslník John James Hughes (rusky Джон Джеймс Хьюз) při dosavadních osadách metalurgický závod a několik uhelných dolů; vznikla zde osada Hughesovka, rusky Хьюзовка nebo ЮзовкаJuzovka. Byla tvořena jedinou severo-jižní ulicí, pokračující k nádraží, nazvanou zkrátka „První“ (dnes ul. Artema), při ní byl vystavěn Hughesův vlastní dům a dům pro britskou komunitu, nazvaný Velikobritanyja. Současné centrum města vzniklo okolo této ulice na pravoúhlém půdorysu.

Na počátku 20. století měla Juzovka již okolo 50 000 obyvatel; roku 1917 byla povýšena na město a roku 1924 dostala název Stalino (na počest Josifa Stalina). Tento název však přestal po odhalení kultu osobnosti v Chruščovově éře vyhovovat; dnešní název dostalo město roku 1961 – je odvozen od řeky Severní Doněc (pravého přítoku Donu), která však městem neprotéká.

Od roku 1932 je Doněck oblastním centrem. Po druhé světové válce, kdy bylo město následkem bojů Rudé armádyněmeckým Wehrmachtem silně poničeno, přišel opět rychlý růst. Byly budovány nové uhelné doly, průmyslové závody a sídliště. Roku 1978 dosáhl počet obyvatel jednoho miliónu. Po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajiny nastal zprvu kolaps dosavadní řízené ekonomiky a jistý útlum těžby uhlí i průmyslové výroby. Hospodářské potíže se projevily úbytkem počtu obyvatel pod 1 milión a mj. také stále odkládaným zprovozněním první linky doněckého metra.

V březnu 2014 se stal jedním z center separatistického hnutí a během dubna až října 2014 se přes aktivní odpor většiny obyvatel[zdroj?] dostal pod kontrolu ruské armády, jejich loutkové vlády a jejich žoldáků s tzv. názvem Doněcká lidová republika.

Po uměle vytvořeném povstání proruských separatistů proti nové ukrajinské vládě v březnu 2014 byl Doněck 7. dubna téhož roku vyhlášen za hlavní město tzv. Doněcké lidové republiky. 11. května bylo uspořádáno tzv. referendum o nezávislosti.[3] O něco později Doněck zasáhly tvrdé boje mezi ukrajinskou armádou a separatisty podporovanými Ruskou federací a později také ruskou armádou.[4] V průběhu bojů bylo postupně úplně zničeno mj. Doněcké mezinárodní letiště, pojmenované po hudebním skladatelovi Sergeji Prokofjevovi a uvedené do provozu teprve v roce 2012.

Vývoj počtu obyvatel a národnostní složení

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší stav počtu obyvatel (1,109 miliónu) byl zaznamenán v roce 1989, tedy před zánikem Sovětského svazu. Podle sčítání lidu v roce 2001 měl Doněck 1 016 000 obyvatel. Údaje z roku 2018 uvádějí 913 323 obyvatele. Národnostně v roce 2001 těsně převažovali Rusové (48,15 %) nad Ukrajinci (46,65 %). Převládajícím jazykem však byla ruština, a to i u obyvatel ukrajinského původu, protože celá oblast byla v minulosti rusifikována. Dalšími menšinami jsou Bělorusové, Řekové, Židé, Tataři, Arméni, ÁzerbájdžánciGruzíni.

Vývoj počtu obyvatel
1897 1911 1920 1926 1936 1939 1959 1970 1979 1989 2001 2005 2018 2022
28 100 48 000 31 000 105 700 239 000 462 400 699 200 879 000 1 020 799 1 109 102 1 016 094 999 975 913 323 901 645

Název města

[editovat | editovat zdroj]

Svůj nynější název město dostalo podle názvu regionu – Doněcká pánev – nebo podle Doněckého hřbetu, zároveň i díky své poloze podél řeky Doněc.

Historické názvy města

[editovat | editovat zdroj]
  • do roku 1917 – Oleksandrivka
  • v letech 1917–1924 a 1941–1943 – Juzivka
  • v letech 1924–1941 a 1943–1961 – Stalino

Administrativní dělení

[editovat | editovat zdroj]
Rajóny Doněcku na mapě Doněcké městské rady:
     Buďonnivskyj
     Vorošylovskyj
     Kalininskyj
     Kyjivskyj
     Kirovskyj
     Kujbyševskyj
     Leninskyj
     Petrovskyj
     Proletarskyj

Doněck je rozdělen na 9 městských rajónů, které podléhají Doněcké městské radě (viz mapku).

Hospodářství a doprava

[editovat | editovat zdroj]

Doněck je jedním z největších těžebních a průmyslových center Ukrajiny. I po ekonomické krizi 90. let zůstalo ve městě 17 uhelných dolů, 5 velkých slévárenských komplexů, desítky strojírenských a potravinářských závodů.

Kromě hlavního nádraží má Doněck tři další železniční stanice. Hlavní tratě, většinou dvoukolejné a elektrifikované, míří na Slovjansk (– Charkov), Luhansk, Rostov na Donu, Mariupol, od roku 2014 však není na nich normální provoz. Do začátku roku 2014 byla prováděna rekonstrukce z hlediska osobní dopravy nejvytíženější trati na DniproKyjev. Doněck je/byl sídlem Doněcké dráhy, jedné ze 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.[5]

Na území města bylo v roce 2012 otevřeno moderní mezinárodní letiště Sergeje Prokofjeva, které však bylo v průběhu války na východní Ukrajině zcela zničeno. Do značné míry zničeny byly poslední úseky dálnic a silnic vedoucích do Doněcka.

Doněck má dvě autobusová nádraží. Místní hromadnou dopravu (MHD) zajišťují maršrutky, autobusy, trolejbusy a rozsáhlá tramvajová síť. Plánováno bylo také vybudování první linky doněckého metra.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Velikobritanyja
  • Preobraženská pravoslavná katedrála (Спасо-Преображенський собор) – novorenesanční bazilika z let 1886–1896, nejvýznamnější architektonická památka ve městě
  • Velikobritanyja – dům se školou někdejší britské menšiny; z roku 1883, jeden z nejstarších objektů ve městě, nyní hotel
  • Doněcké národní akademické divadlo opery a baletu Anatolije Solovjaněnka, roku 2012 přejmenované na Donbass Opera, budova z roku 1936
  • Doněcké oblastní muzeum umění

Kovolitecká díla

[editovat | editovat zdroj]
  1. Statistický sborník Obyvatelstvo Ukrajiny k 1. lednu 2018. www.ukrstat.gov.ua [online]. Ukrajinský statistický úřad. Dostupné online. 
  2. Oleg Grigorovič Bažan: kapitola Doněck, in: Enciklopedija istorii Ukrajiny, 2004, v rejstříku č. 431
  3. Účast referend na východě Ukrajiny je vysoká, i když se střílí. Týden, [1]. 11. května 2014.
  4. Tvrdé boje v Luhansku a Doněcku. Umírají další civilisté. Týden, [2], 25. července 2014.
  5. uz.gov.ua – Донецька залізниця[nedostupný zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Oleg Grigorovič Bažan: kapitola Doněck, in: Enciklopedija istorii Ukrajiny (editor V. A. Smolij, vydal Institut istorii Ukrajiny, K. Nauk 2004, ISBN 966-00-0405-2, heslo č. 431, dostupné online [3].

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]