Dositheos II. Jeruzalémský
| Jeho Blaženost Dositheos II. Jeruzalémský | |
|---|---|
| Patriarcha jeruzalémský | |
 | |
| Jmenování | 1669 |
| Pontifikát skončil | 8. února 1707 |
| Předchůdce | Nektarios Jeruzalémský |
| Nástupce | Chrysanthos Notaras |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 31. května 1641 |
| Místo narození | Exochi |
| Datum úmrtí | 7. února 1707 (ve věku 65 let) |
| Místo úmrtí | Konstantinopol |
| Povolání | duchovní a spisovatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dositheos II. Jeruzalémský (též Dositheos Notaras; řecky Δοσίθεος Β΄ Ἱεροσολύμων; 31. května 1641 Arachova – 8. února 1707 Istanbul) byl pravoslavný teolog a v letech 1669 až 1707 řecký pravoslavný patriarcha Jeruzaléma. Je znám jako obránce pravoslaví proti vlivům katolicismu a protestantismu. Svolal do Jeruzaléma synodu, aby čelil myšlenkám Cyrila Lukarise vstřícným vůči kalvinismu.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Dositheos se narodil 31. května 1641 v Arachei (dnes vesnice Exochi). O jeho mládí je známo jen málo. V roce 1652 byl vysvěcen na jáhna a v roce 1661 povýšen na jeruzalémského arcijáhna. V roce 1666 byl vysvěcen na arcibiskupa města Caesarea Maritima a v roce 1669 zvolen jeruzalémským patriarchou.
Dositheos se intenzivně věnoval situaci pravoslavné církve na Balkáně, v Gruzii a jižním Rusku, zvláště poté, co patriarcha Cyril Lucaris z Konstantinopole ve svém Vyznání víry (1629) akceptoval kalvinistické doktríny o předurčení a ospravedlnění pouze vírou. V roce 1672 patriarcha Dositheos svolal jeruzalémský synod, který odmítl všechny kalvínské doktríny a přeformuloval pravoslavné učení tak, aby se odlišovalo od katolicismu i protestantismu.
Ve své korespondenci s carem Petrem I. Velikým se Dositheos postavil proti Petrovým reformám, které podřizovaly církev státu, zejména proti zrušení moskevského patriarchátu. Neuspěl ve své snaze přimět Petra, aby podpořil pravoslavnou církev v mírové smlouvě s Osmanskou říší z roku 1700.[3]
V letech 1659-1664 Dositheos spolu s jeruzalémským patriarchou Paisiem a poté patriarchou Nektariem zajížděl do Bulharska, kde vybírali peníze pro Chrám Božího hrobu. Znovu pak cestoval po Bulharsku již jako patriarcha v letech 1669-1670. Své zážitky popsal v cestopise.[4]
Dositheos zemřel v Konstantinopoli 8. února 1707. V roce 1715 vyšly jeho Dějiny jeruzalémského patriarchátu ve dvanácti svazcích.[5]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dositeo II de Jerusalén na španělské Wikipedii.
- ↑ Martín Hernández, Martín de la Hoz, Francisco, José Carlos. Historia de la Iglesia II: La Iglesia en la época moderna. Palabra. ISBN 978-84-9840-506-4. s. 344
- ↑ Bălgarija i bălgarite v grăckata knižnina: XVII-sredata na XIX vek. Příprava vydání Nadja Danova. Părvo izdanie. vyd. Sofija: Izdatelstvo "Paradigma" 519 s. ISBN 978-954-326-270-0. S. 39.
- ↑ Jugie, M (1952). Diccionario Enciclopédico del Oriente Cristiano. Paría: G. Farrugia. S. 218.
- ↑ Bălgarija i bălgarite v grăckata knižnina: XVII-sredata na XIX vek. Příprava vydání Nadja Danova. Părvo izdanie. vyd. Sofija: Izdatelstvo "Paradigma" 519 s. ISBN 978-954-326-270-0. S. 39–42.
- ↑ Fernández Rodríguez, José Manuel (2020). 'Mysterion' y 'Sacramentum'. Evolución en Oriente y Occidente. Barcelona: Centre de Pastoral Litúrgica. ISBN 978-84-9165-325-7 S. 105
