Elginhaugh
| Elginhaugh | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 55°53′40″ s. š., 3°5′9″ z. d. |
| Stát |  Spojené království |
  Elginhaugh | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elginhaugh byla římská pevnost z 1. století našeho letopočtu, která se nachází ve správní oblasti Midlothian ve Skotsku.
Na levém břehu řeky North Esk na hřebeni nad prudkým svahem 250 m od Elginhaugh Bridge[1] ji ze dřeva postavili vojáci pomocného sboru. Tato pevnost z doby vlády flaviovské dynastie leží 1 km na západ od moderního města Dalkeith, 10 km na jihovýchod od Edinburghu.[2]
Objev a archeologický výzkum
[editovat | editovat zdroj]Pevnost byla objevena v roce 1979 při leteckém průzkumu a jméno dostala podle nedaleké vesničky Elginhaugh. V letech 1986-1987 tu prováděl výzkum dr. William Hanson, profesor římské archeologie na univerzitě v Glasgowě (University of Glasgow) ve Skotsku.[3] Žádnou jinou takovou pevnost se v celé římské říši nepodařilo vykopat v takové úplnosti jako zde, proto výrazně přispěla k rozšíření znalostí o římských pevnostech.
Výzkum potvrdil, že plány, podle nichž pomocné jednotky své pevnosti budovaly, byly rámcově takřka totožné, pokud šlo o obecné uspořádání a konkrétní typy budov, ovšem v podrobnostech byly na každém místě jedinečné.
Zejména důležité ve vztahu k tradiční interpretaci plánů pevnosti bylo, že vzhledem k tomu, že koně a muži byli standardně ubytováni blízko sebe v kasárnách, vzhledem k jejich počtu a dispozicím nemohla kapacita této pevnosti stačit žádné celé jednotce, tudíž v ní pravděpodobně sídlil detašovaný oddíl jezdectva, tzv. vexilace.
Rozsáhlý program environmentální analýzy také umožnil nahlédnout do problematiky místního životního prostředí a zásobování vojska potravinami.
Popis pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Pevnost o rozloze 1,26 ha byla obklopena ochranným valem o šíři 6 až 8 metrů, doplněným třemi nebo čtyřmi příkopy. Měla čtyři brány, každou s věžemi, které stály mimo jiné také v rozích. Všechny stavby byly kromě jediné výjimky dřevěné. Uprostřed stála budova velitelství, dům velitele a dvě sýpky; kasárenské bloky a sklady byly vpředu a vzadu. Budova s kamennými základy v severovýchodním rohu pravděpodobně sloužila jako dílna; cesty v pevnosti byly vybaveny odtokovým systémem.
Později byl na severozápadě doplněn přístavek[1], kde probíhaly vojenské činnosti, které byly intenzivní, ale skončily po dosti krátké době.
Lázně
[editovat | editovat zdroj]Poblíž pevnosti byly postaveny i lázně, a to ve vzdálenosti 60 m od pevnosti směrem k jihu. Také byly objeveny díky pohledu z letadla, a to v roce 1984.[2]
Využívání pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Hlavní úlohou pevnosti pravděpodobně bylo střežit nedaleký brod, kde Dere Street, důležitá římská silnice spojující sever a jih země, překračovala North Esk, přítok řeky Esk. Sloužila jako základna posádky (castellum), která sledovala území na severu během kampaní, kterým velel Gnaeus Julius Agricola, a bezprostředně po nich.
Nález mincí a časové zařazení
[editovat | editovat zdroj]Nálezy zahrnují keramiku, sklo, běhounové váhy, bronzový klíč, část železného štítu, nepoužité hřebíky a více než čtyři desítky denárů, nejmladší z let 77 až 78. Nejmladší mincí z pevnosti je sestercius z roku 86.
V pevnosti Elginhaugh bylo nalezeno 45 denarii, díky nimž bylo možné terminus post quem stanovit datum 77 až 78 pro stavbu pevnosti; podle nálezců byly uloženy do základů stavby principia.[4] Toto datování nedávno zpochybnil David Woolliscroft, který tvrdí, že jen 21 z 45 nalezených mincí bylo skutečně nalezeno pohromadě, a z nich ta z nejpozdější doby pocházela z roku 71. Stanovení let 77 až 78 vychází z jediné mince, která má sice k ostatním úzký vztah, ale přímo mezi ostatními objevena nebyla. Přesto tím vznikl dosti přesný datový horizont pro širokou škálu dalších objevených artefaktů, za zvláště významné jsou považovány důkazy o tamější výrobě keramiky a o používaných zbraních.
Zánik pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Pevnost byla úmyslně římskými vojáky před odchodem na jih zbořena, i když jsou některé známky toho, že byla krátce užívána i později. Existují důkazy o tom, že lokalita dál fungovala jako sběrné středisko pro zvířata poté, co se posádka odstěhovala: vnitřek pevnosti byl vydlážděn, byly vykopány dvě další studny a přes přidaný prostor byly vykopány příkopy, kudy byla hospodářským zvířatům přiváděna voda.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elginhaugh na anglické Wikipedii.
- ↑ a b https://canmore.org.uk/site/53492/elginhaugh
- ↑ a b https://www.jstor.org/stable/27793242?seq=1#page_scan_tab_contents
- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-0-907764-34-2.
- ↑ Bateson, D.; HANSON, W. S. A Flavian hoard from Scotland: a foundation deposit?. Numismatic Chronicle. 1990, s. 233-236.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- MAXWELL, G.S. & WILSON, D.R. 'Air reconnaissance in Roman Britain 1977-84', Britannia 18, 1987, 1-48.
- HODGSON, NICK. “Elginhaugh: the Most Complete Fort Plan in the Roman Empire.” Britannia, vol. 40, 2009, pp. 365–368. JSTOR, www.jstor.org/stable/27793242.