Gistemar
| Gistemar | |
|---|---|
| Úmrtí | 685 |
| Povolání | politik |
| Rodiče | Waratto[1] a Ansefléda[1] |
| Příbuzní | Anstruda[1] (sourozenec) |
| Funkce | majordomus (Neustrie; 684–685) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gistemar také Ghislemar, Gislemar či Giselmar (7. století - 685) byl v roce 684 a 685 franský majordomus královského paláce v Neustrii. Byl synem majordoma Warattona a jeho ženy Anseflèdy.[2] Majordomem byl za vlády merovejského krále Theudericha III.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V roce 681 po vraždě majordoma Ebroina šlechticem Ermenfredem, který i s kořistí uprchl do Austrasie, se nástupcem Ebroina stal jeho příbuzný Waratto, vlastník půdy v regionu Rouen. Franské právo mu umožňovalo pomstít vraždu majordoma, což ale znamenalo zaútočit na Austrasii. Politická situace byla dosti složitá, obě království ovládali dva znepřátelení majordomové a jen jeden král, Theuderich III. Waratto proto s Austrasií raději uzavřel mír. Uzavřený mír postavil významné neustrijské šlechtice do opozice, která se shromáždila kolem Gistemara, Warratonova syna. Gistemar vnímal manželskou politiku svého otce s ohledem na dceru Anstrudu negativně, a tak svého otce v roce 684 z pozice majordoma svrhl[3][4] a mír s Austrasií zrušil.[5][6] V bitvě u Namuru pak austrasijského majordoma Pipina II. Prostředního porazil.[7]
Krátce po bitvě v roce 685 Gistemar zemřel. Úřadu majordoma se znovu ujal svržený Waratto.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ghislemar na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c Charles Cawley: Medieval Lands. Dostupné online. [cit. 2016-02-23].
- ↑ The Liber Historiæ Francorum - Merovingian Nobility. fmg.ac [online]. [cit. 2021-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MURRAY, Alexander Callander. From Roman to Merovingian Gaul: A Reader. Toronto: University of Toronto Press, 1999. 696 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4426-0413-1. Kapitola 47. (anglicky)
- ↑ FOURACRE, Paul; MCKITTERICK, Rosamond; ABULAFIA, David; REUTER, Timothy; LUSCOMBE, David Edward; ALLMAND, C. T.; JONES, Michael C. E. The New Cambridge Medieval History: Volume 1, C.500-c.700. [s.l.]: Cambridge University Press, 1995. 979 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-36291-7. S. 391. (anglicky)
- ↑ FOX, Yaniv. Power and Religion in Merovingian Gaul: Columbanian Monasticism and the Formation of the Frankish Aristocracy. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. 357 s. Dostupné online. ISBN 978-1-107-06459-1. S. 153. (anglicky)
- ↑ FOURACRE, Paul; GERBERDING, Richard A. Late Merovingian France: History and Hagiography, 640-720. [s.l.]: Manchester University Press, 1996. 397 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-4791-6. S. 83–84. (anglicky)
- ↑ LANTÉRI, Roger-Xavier. Les Mérovingiennes: 486-714. [s.l.]: Perrin, 2006. 255 s. Dostupné online. ISBN 978-2-262-02475-8. S. 237–239. (francouzsky)
