Hans-Ulrich Geschke

Dr. Hans-Ulrich Geschke
Dr. Hans-Ulrich Geschke
Narození	16. května 1907; Frankfurt nad Odrou, Německé císařství
Úmrtí	20. století
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Oberführer
Doba služby	1932–1945
Sloužil	Třetí říše (1932–1945)
Složka	SS
Velel	Řídící úřadovna gestapa v Praze; Vrchní velitel bezpečnostní policie a SD v Budapešti
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Budapešť
Vyznamenání	Válečný záslužný kříž I. třídy s meči ; Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
	multimediální obsah na Commons

Hans-Ulrich Geschke (16. května 1907, Frankfurt nad Odrou – místo a datum smrti neznámé^?) byl důstojník SS v hodnosti SS-Oberführer a válečný zločinec v období druhé světové války, který byl známý svojí účastí na vyhlazení obce Lidice u Kladna^[1], když působil jako šéf řídící úřadovny gestapa v Praze.

Životopis

Předválečná léta

Narodil se 16. května roku 1907 ve Frankfurtu nad Odrou na území Braniborska. V roce 1925 maturoval v Hannoveru.^[2] V mládí studoval práva na univerzitách v Berlíně a v Göttingenu, které úspěšně dokončil kolem roku 1930. V roce 1931 v Göttingenu získal titul doktora práv.^[2] V roce 1932 vstoupil do NSDAP a byla mu nabídnuta funkce právního poradce místní pobočky v Hannoveru. Odtud přešel v listopadu roku 1934 do Dortmundu, kde začal pracovat u místní pobočky gestapa. Roku 1936 mu byla udělena hodnost SS-Obersturmführer (nadporučík) a bylo mu svěřeno velení služebny gestapa v Kielu.^[2]

Druhá světová válka

Působení v Praze

V červnu roku 1939 byl povýšen a převelen z Kielu do Prahy, kde se stal šéfem řídící úřadovny gestapa.^[2] Během této doby se stal neblaze slavným po celém městě a na jeho rozkazy byly zatýkány, vyšetřovány a vražděny stovky lidí. Během svého působení v Praze (po nástupu R. Heydricha v září 1941) byl i povýšen dne 29. října, 1941 do hodnosti SS-Standartenführer (plukovník).^[2]

Na československé listině válečných zločinců ^{[p 1]} figuruje pod číslem 82 A.^[4]
Odpovídal za zavraždění českých vysokoškoláků 17. listopadu 1939.^[4]
Po napadení SSSR řídil operace proti komunistickým buňkám v Praze a okolí.
Podílel se na teroru při prvním a druhém stanném právu.^[4]
Geschke dokonce osobně zatýkal ^{[p 2]} bývalého předsedu protektorátní vlády generála Aloise Eliáše, na kterého později vypracovával žalobu, na základě které byl generál Eliáš popraven. (V procesu s generálem Eliášem vystupoval Geschke jako veřejný žalobce.^[4])
Společně s Horstem Böhmem nesl Geschke také hlavní podíl viny a odpovědnosti za vypálení obce Lidice.^[2] U zničení vesnice byl osobně přítomen.^[6]
Dne 18. června 1942 velel Geschke gestapu při dobývání krypty kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (Resslova 307/9, Praha 2, Nové Město).^[5] Nejdříve byl sveden boj o kůr a emporu. Boj trval téměř tři hodiny.^[5] Po začátku boje došlo k ostrému sporu mezi velitelem Waffen–SS Karlem Fischerem von Treuenfeld a velitelem pražského gestapa Geschkem. Podstatou ostré hádky bylo, kdo akci vlastně velí a jak má akce probíhat. (Pravomoce gestapa a Waffen-SS nebyly příliš jasné.) Karl Fischer von Treuenfeld nesouhlasil s používáním duchovních jako živých cílů. Tvrdil, že dobývání kostela má probíhat jako vojenská operace. Geschke oponoval názorem, že se jedná o policejní akci a ne frontové válčení a že atentátníky potřebuje zatknout živé. K. H. Frank nakonec dal za pravdu esesmanům, že odpor parašutistů zlomí jen hrubá síla, takže akce nakonec probíhala jako bojová operace Waffen–SS.^[6] Geschke si to ale nenechal líbit. Po akci napsal oponentní zprávu, v jejímž důsledku byl Karl von Treuenfeld potrestán převelením z bezpečí Prahy na ruskou frontu.^[6]^[7]

Geschke v Petschkově paláci

Geschke předsedal soudu (přísedícím byl Walter Jacobi), který dne 28. září 1941 v Petschkově paláci na svém prvním zasedání odsoudil k smrti řadu vysokých činitelů Obrany národa. Jako první byli odsouzeni generál Josef Bílý a divizní generál Hugo Vojta. Odsouzení byli odvezeni do Ruzyňských kasáren, kde byli popraveni.^[5]
Od 27. května 1942 zasedal v Petschkově paláci další stanný soud. Vynesl celkem 1 072 trestů smrti. Tento soud odsoudil i členy rodin parašutistů a jejich pomocníků. Soudu předsedal Hans Ulrich Geschke.^[5]
Dne 3. září 1942 od 14:00 v Petschkově paláci proběhl soudní proces stanného soudu s představiteli pravoslavné církve (biskupem Gorazdem (Matějem Pavlíkem), farářem Václavem Čiklem, kaplanem Vladimírem Petřekem a starším sboru pravoslavné církve Janem Sonnevendem). Předsedou soudu byl Geschke, přísedícími Josef Witiska a Heinz Pannwitz. Celý proces byl filmován a výpovědi pečlivě zapisovány. Všichni obžalovaní byli v 17:20 odsouzeni k trestu smrti zastřelením a k zabavení veškerého majetku.^[5]
Dne 29. září 1942 odsoudil Hans Ulrich Geschke jako předseda stanného soudu v Petschkově paláci k smrti všechny ubytovatele parašutistů a většinu rodinných příslušníků. Celkem se jednalo o 252 osob. Rozsudky byly vyneseny v nepřítomnosti.^[5]

Působení mimo Prahu

V říjnu roku 1942 opustil pražské gestapo a území protektorátu a byl převelen do Drážďan, kde působil jako inspektor SD až do května roku 1944. Ve funkci velitele pražského gestapa jej nahradil SS-Obersturmbannführer Ernst Gerke.

Poté byl převelen do Poznaně, kde zastával opět funkci velitele SD a jeho posledním služebním místem se mu stala Budapešť. Zde byl vrchním velitelem bezpečnostní policie a SD pod velením vyššího policejního šéfa pro území Maďarska SS-Obergruppenführera Otto Winkelmanna. Zde se opět podílel na masových zvěrstvech páchaných na židovském obyvatelstvu a během roku 1944 byl za „zásluhy“ povýšen na SS-Oberführera. V únoru roku 1945 zde po něm končí všechny stopy. Naposledy byl viděn koncem války v rychlíku z Drážďan do Saské Kamenice.^[4] Podle jedné možné verze padl v bitvě o Budapešť, mnohem pravděpodobnější je však to, že změnil identitu.^[8] Na jeho místo nastoupil SS-Obersturmbannführer Reiner Gottstein, který později také padl v Budapešti.

Po válce

V roce 1959 byl prohlášen vrchním státním zastupitelstvím ve Frankfurtu nad Mohanem za mrtvého.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

SS-Untersturmführer - 12. březen, 1935
SS-Obersturmführer - 13. září, 1936
SS-Hauptsturmführer
SS-Sturmbannführer - 10. říjen, 1938
SS-Obersturmbannführer - 9. listopad, 1940
SS-Standartenführer - 29. říjen, 1941
Oberst der Polizei - 26. březen, 1943
SS-Oberführer - 9. listopad, 1944

Významná vyznamenání

Odkazy

Poznámky

↑ Československá listina válečných zločinců byla připravena již za války a byla neustále doplňována. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 ale hledané osoby mnohdy obratně využily poválečných zmatků a některým se podařilo trestu uniknout. Podle retribučního dekretu (a podle následného tzv. Malého retribučního dekretu) bylo odsouzeno celkem 33.463 osob (z toho 817 k trestu smrti). Z uvedeného počtu odsouzených bylo 50 procent německé národnosti, 35 procent české a slovenské a 15 jiné národnosti. V tomto počtu je zahrnuto téměř šest tisíc příslušníků gestapa, kteří působili na okupovaném území Československa a z nichž většina uprchla. Mnoho kauz bylo nutné přerušit, neboť nebyl vypátrán jejich pobyt. Řada z uprchlých a hledaných osob našla svůj úkryt v zemích Latinské Ameriky. Národní shromáždění přijalo 24. září 1964 zákon, kterým se promlčení válečných zločinů v Československu vyloučilo. Úkol stíhat nacistické zločince tak vlastně nikdy neskončil.^[3]
↑ Dne 27. září 1941 v 15:10 byl na příkaz Reinharda Heydricha v kanceláři tajemníka K. H. Franka Roberta Giese zatčen předseda vlády generál Alois Eliáš. Zatčení provedl vedoucí pražské řídící úřadovny gestapa Hans Geschke.^[5]

Reference

↑ Užili si klidného důchodu a svých činů nelitovali. 4 nacističtí zločinci, kteří unikli trestu - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-09-06]. Archivováno 5. 9. 2017 na Wayback Machine.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ČVANČARA, Jaroslav. Struktura vedoucích osobností nacistické okupační moci v Čechách a na Moravě ke dni 27. 5. 1942 [online]. www.ustrcr.cz [cit. 2017-10-30]. Dostupné online.
↑ EICHLER, Jan. MEZINÁRODNÍ ASPEKTY POTRESTÁNÍ VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ PO ROCE 1945 [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Diplomová práce, 2009-03-21 [cit. 2014-12-12]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 35, 228, 232, 235, 236, 238, 239, 386, 670.
↑ ^a ^b ^c Sedmdesáté výročí útoku na Heydricha [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
↑ WIRNITZER, Jan. Roztržka gestapa a SS u krypty: Nerozeznáte tlampač od vysílačky! [online]. iDNES.cz, 2012-06-18 [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
↑ Ungváry Krisztián: A magyarországi német biztonsági rendőrség vezetője: Hans-Ulrich Geschke
↑ Valka.cz, Medaile Atlantického valu

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans-Ulrich Geschke na Wikimedia Commons
Autor Hans-Ulrich Geschke ve Wikizdrojích

[4] Československá listina válečných zločinců byla připravena již za války a byla neustále doplňována. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 ale hledané osoby mnohdy obratně využily poválečných zmatků a některým se podařilo trestu uniknout. Podle retribučního dekretu (a podle následného tzv. Malého retribučního dekretu) bylo odsouzeno celkem 33.463 osob (z toho 817 k trestu smrti). Z uvedeného počtu odsouzených bylo 50 procent německé národnosti, 35 procent české a slovenské a 15 jiné národnosti. V tomto počtu je zahrnuto téměř šest tisíc příslušníků gestapa, kteří působili na okupovaném území Československa a z nichž většina uprchla. Mnoho kauz bylo nutné přerušit, neboť nebyl vypátrán jejich pobyt. Řada z uprchlých a hledaných osob našla svůj úkryt v zemích Latinské Ameriky. Národní shromáždění přijalo 24. září 1964 zákon, kterým se promlčení válečných zločinů v Československu vyloučilo. Úkol stíhat nacistické zločince tak vlastně nikdy neskončil.^[3]

[7] Dne 27. září 1941 v 15:10 byl na příkaz Reinharda Heydricha v kanceláři tajemníka K. H. Franka Roberta Giese zatčen předseda vlády generál Alois Eliáš. Zatčení provedl vedoucí pražské řídící úřadovny gestapa Hans Geschke.^[5]

[1] Užili si klidného důchodu a svých činů nelitovali. 4 nacističtí zločinci, kteří unikli trestu - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-09-06]. Archivováno 5. 9. 2017 na Wayback Machine.

[StrukturaMoci-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ČVANČARA, Jaroslav. Struktura vedoucích osobností nacistické okupační moci v Čechách a na Moravě ke dni 27. 5. 1942 [online]. www.ustrcr.cz [cit. 2017-10-30]. Dostupné online.

[DiplomkaEichlerJan-3] EICHLER, Jan. MEZINÁRODNÍ ASPEKTY POTRESTÁNÍ VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ PO ROCE 1945 [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, Diplomová práce, 2009-03-21 [cit. 2014-12-12]. Dostupné online.

[RambousekJenNeStrach-5] RAMBOUSEK, Ota. Jenom ne strach (vyprávění Ctirada Mašína). Praha: Nezávislé tiskové středisko, 1990. 175 s. (Edice RR, svazek číslo 4). ISBN 80-85196-02-6. S. 39. Rukopis vznikal před rokem 1989 a některá fakta (například přesné místo úkrytu v NDR) byla v zájmu ochrany účastníků pozměněna..

[PadevetPruvodcePP-6] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 35, 228, 232, 235, 236, 238, 239, 386, 670.

[70vyrociAtentatu-8] Sedmdesáté výročí útoku na Heydricha [online]. [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.

[RoztrzkaGestapa-9] WIRNITZER, Jan. Roztržka gestapa a SS u krypty: Nerozeznáte tlampač od vysílačky! [online]. iDNES.cz, 2012-06-18 [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.

[10] Ungváry Krisztián: A magyarországi német biztonsági rendőrség vezetője: Hans-Ulrich Geschke

[11] Valka.cz, Medaile Atlantického valu

[1]

[2]

[p 1]

[4]

[p 2]

[6]

[5]

[7]

[8]

[9]

[3]