Hans Erni
| Hans Erni | |
|---|---|
_by_Erling_Mandelmann.jpg) Hans Erni (1967) | |
| Narození | 21. února 1909 Lucern |
| Úmrtí | 21. března 2015 (ve věku 106 let) Lucern |
| Bydliště | Lucern |
| Alma mater | Lucerne School of Design, Film and Art Julianova akademie United States Schools for Fine and Applied Arts |
| Povolání | malíř, sochař, grafický designér, rytec, litograf, kreslíř poštovních známek, ilustrátor a grafik |
| Ocenění | Ehrennadel der Stadt Luzern (1984) rytíř Řádu čestné legie |
| Choť | Gertrud Erni-Bohnert (do 1948) Doris Erni (od 1949) |
| Děti | Simone Erni |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hans Erni (21. února 1909, Lucern – 21. března 2015, Lucern) byl švýcarský malíř, grafik a sochař, který byl nazýván „švýcarský Pablo Picasso“.[1]
Byl třetím z osmi dětí, jeho otec byl strojník na parníku a matka pracovala v zemědělství. Vyučil se zeměměřičem a pak studoval v Paříži na Julianově akademii.[2] Jeho umělecký vývoj výrazně ovlivnilo setkání s Picassem, Mondrianem a Braquem. Připojil se ke skupině Abstraction-Création a v roce 1937 byl zakládajícím členem švýcarské umělecké skupiny Allianz. Prezentoval svou tvorbu na Švýcarské národní výstavě v roce 1939.
Zúčastnil se uměleckých soutěží na Letních olympijských hrách 1948.[3] Byl nadšeným amatérským sportovcem a vytvořil medaile pro lucernské mistrovství světa ve veslování. Byl také držitelem pilotní licence. Přátelil se s marxistickým intelektuálem Konradem Farnerem. Sám do strany nevstoupil, byl však ve Švýcarsku považován za komunistu, což mu bránilo v získávání veřejných zakázek. S komunistickou ideologií se definitivně rozešel po potlačení maďarského povstání v roce 1956.[4]
Erni navrhoval bankovky, poštovní známky a plakáty s mírovou a ekologickou tematikou. Ilustroval okolo dvou set knih.[5] V padesátých letech pobýval v Africe, která pro něj byla silným zdrojem inspirace. Vytvořil nástěnnou malbu Panta rhei pro Švýcarské muzeum dopravy. V roce 1964 se zúčastnil výstavy documenta. Erniho tvorbu podporoval mecenáš Léonard Gianadda. Je autorem fontány v rozáriu v Rapperswilu,, fresky před ženevským Palácem národů a soch Minotaura v Martigny a Pegasa v Étroubles. Získal čestné občanství Lucernu a cenu SwissAward. V roce 1979 bylo v Lucernu otevřeno muzeum věnované Erniho tvorbě.
Jeho dcerou je designérka Simone Erniová.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hans Erni Switzerland’s Picasso dies - Le News. Le News - | Swiss News [online]. 2015-03-22 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HANS ERNI Archives. Fine Art Limited [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BMALLON. Oldest Living Olympians – Part 2 [online]. 2015-03-23 [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Erni Erni. Government Art Collection [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ERNI, Hans. Galerie R [online]. [cit. 2024-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Loriš, Jan: Hans Erni. Vydavatelství Vladimír Žikeš, Praha 1948
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Erni na Wikimedia Commons - Hans Erni
- Hans Erni Collection
