Hans Pfitzner

Hans Pfitzner
Hans Pfitzner
Základní informace
Narození	5. května 1869; Moskva
Úmrtí	22. května 1949 (ve věku 80 let); Salcburk
Místo pohřbení	Vídeňský ústřední hřbitov
Žánry	opera a klasická hudba
Povolání	hudební skladatel, dirigent, vysokoškolský učitel, spisovatel a klavírista
Nástroje	klavír
Členem skupin	Bavorská akademie krásných umění; Pěvecký sbor Lipské univerzity při sv. Pavlu v Mohuči
Významná díla	Das Christ-Elflein
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1926); Goethova cena (1934); Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1940); Pour le Mérite; Čestný prsten města Vídně; … více na Wikidatech
Rodiče	Robert Pfitzner
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Erich Pfitzner (5. května 1869 Moskva – 22. května 1949 Salcburk)^[1] byl německý hudební skladatel, klavírista, dirigent a hudební pedagog. Sám se označoval za antimodernistu a jeho nejznámějším dílem je opera Palestrina na motivy života Giovanniho Pierluigiho da Palestriny, italského hudebního skladatele 16. století.

Život

Pfitzner se narodil 5. května1869 v Moskvě, kde jeho otec hrál na housle v divadelním orchestru. V roce 1872 se rodina vrátila do otcova rodného města, do Frankfurtu nad Mohanem. Byly mu tehdy dva roky a za svůj domov vždy považoval Frankfurt. Otec ho od dětství učil hrát na housle a v 11 letech složil Hans své první skladby. V letech 1886–1890 studoval na frankfurtské konzervatoři skladbu u Iwana Knorra a klavír u Jamese Kwasta. (Později se s dcerou Jamese Kwasta, vnučkou skladatele Ferdinand Hillera oženil.) Ve studiu hry na klavír a hudební teorie pokračoval v letech 1892–1893 na konzervatoři v Koblenzi.

V roce 1894 byl jmenován dirigentem Městského divadla v Mohuči. Po několika měsících odešel do Berlína, kde se stal prvním dirigentem v divadle Theater des Westens. V roce 1908 konečně získal místo operního ředitele a ředitele konzervatoře ve Štrasburku. Toto místo mu přineslo profesionální stabilitu a umožnilo mu uvádět a řídit své vlastní opery. Hned následujícího roku měla premiéru Pfitznerova první opera Der arme Heinrich komponovaná podle stejnojmenné básně Hartmanna von Aue.

Největším skladatelovým dílem byla opera Palestrina, napsaná v pozdně romantickém duchu.^[1] Premiéru měla v Mnichově 12. června 1917 za řízení dirigenta Bruno Waltera. Navzdory tomu co se stalo v následujících letech, Walter ve svých posledních dnech prohlásil, že je přesvědčen, že Palestrina přetrvá. Má v sobě prvky nesmrtelnosti.

Ústřední událostí Pfitznerova života bylo obsazení Alsaska, a tedy i Štrasburku, Francií, jako důsledek 1. světové války. Pfitzner přišel o zaměstnání ve věku padesáti let, což těžce nesl, neboť věřil, že má mimořádné zásluhy o německé umění a že zaslouží zvláštní zacházení. Byl upřímně přesvědčen, že jeho hudba byla nedoceněná a nedostatečně uznávaná. Jeho hořkost a kulturní pesimismus se prohloubil v roce 1920, kdy zemřela jeho manželka a v roce 1926, kdy následkem meningitidy byl jeho starší syn Paul odkázán na institucionalizovanou lékařskou péči.

Jeho vztah k nastupujícímu nacistickému režimu byl rozporuplný. Nacismus vyhovoval jeho nacionalistickému a individualistickému přesvědčení. Přátelil se s Hansem Frankem (později za válečné zločiny popraveným). Setkal se i s Adolfem Hitlerem. Na druhé straně dlouhodobě spolupracoval s židovským dirigentem Bruno Walterem i dalšími židovskými hudebníky. Odmítl napsat novou hudbu ke Snu noci svatojánské Williama Shakespeara, s tím, že lepší hudbu než zkomponoval Felix Mendelssohn-Bartholdy (nenáviděný nacisty pro svůj židovský původ) by nenapsal. Jeho postoje nezůstaly utajené. Slíbená místa operního ředitele v Düsseldorfu ani generálního intendanta Berlínské městské opery nezískal. Od roku 1928 působil jako dirigent Mnichovské opery, ale po příchodu nacistů k moci v roce 1934 byl odvolán ze všech svých funkcí, včetně akademických, a penzionován.

Jeho domov byl za války vybombardován. Skladatel byl po válce zbaven obvinění ze spolupráce s nacisty, bylo mu vráceno členství v Mnichovské hudební akademii i rezidence v Salcburku, ale jeho zdraví bylo podlomené. Objevila se i duševní choroba. Zemřel v Salcburku v roce 1949. Na jeho počest dirigoval Wilhelm Furtwängler téhož roku na Salcburském festivalu jeho Symfonii C-dur.

Pohřben je na Vídeňském ústředním hřbitově.

Dílo

Opery

Der arme Heinrich (libreto James Grun (1868-1928) podle Hartmann von Aue, 1895, Mohuč)
Die Rose vom Liebesgarten (James Grun, 1901, Elberfeld)
Das Christ-Elflein op. 20 (1. verze) (libreto Ilse von Stach, 1906, Mnichov)
Das Christ-Elflein (2. verze) (1917, Drážďany)
Palestrina (libreto vlastní, 1917, Mnichov)
Das Herz op. 39 (libreto Hans Mahner-Mons 1930, Berlín)

Orchestrální skladby

Scherzo in C minor (1887)
Koncert pro violoncello a orchestr a-mol, op. posth (1888)
Koncert pro klavír a orchestr Es-dur, op. 31 (1922)
Koncert pro housle a orchestr b-moll, op. 34 (1923
Symfonie Cis-moll, op. 36a (1932, úprava pro smyčcový kvartet – op. 36)
Koncert pro violoncello a orchestr G-dur, op. 42 (1935)
Duo pro housle, violoncello a malý orchestr, op. 43 (1937)
Malá symfonie G-dur, op. 44 (1939)
Elegy und Roundelay, op. 45 (1940)
Symfonie C-dur, op. 46 "An die Freunde" (1940)
Koncert pro violoncello a orchestr, a-moll op. 52 (1944)
Pozdravy z Krakova, op. 54 (1944)
Fantasie a-moll, op. 56 (1947)

Komorní hudba

Klavirni trio B-dur (1886)
Smyčcový kvartet č. 1 d-moll (1886)
Sonáta fis-moll pro violoncello a klavír, „Das Lied soll schauern und beben…“ op. 1 (1890)
Klavirni trio F-dur, op. 8 (1890–1896)
Smyčcový kvartet č. 2 D-dur, op. 13 (1902–1903)
Klavírní kvintet C-dur, op. 23 (1908)*
Sonáta e-moll pro housle a klavír, op. 27 (1918)
Smyčcový kvartet č. 3 Cis-moll, op. 36 (1925)
Smyčcový kvartet č. 4 c-moll, op. 50 (1942)
Unorthographische Fugato pro smyčcový kvartet (1943)
Sextet g-moll, op. 55 pro klarinet housle, violu violoncello, kontrabas a klavír (1945)

Muzikologické spisy

Vom musikalischen Drama, München/Leipzig 1915
Futuristengefahr, München/Leipzig 1917
Die neue Ästhetik der musikalischen Impotenz, München 1919
Werk und Wiedergabe, Augsburg 1929
Über musikalische Inspiration, Berlin 1940
Gesammelte Schriften, Band I, Augsburg 1926
Gesammelte Schriften, Band II, Augsburg 1926
Gesammelte Schriften, Band III: Werk und Wiedergabe, Augsburg 1929
Gesammelte Schriften, Band IV, hrsg. von Bernhard Adamy, Tutzing 1987

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-07-20]. Heslo ́ПФИ́ЦНЕР. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-20. (rusky)

Literatura

Claire Taylor-Jay: The Artist Operas of Pfitzner, Krenek and Hindemith: Politics and the Ideology of the Artist. Aldershot: Ashgate, 2004 ISBN 0-7546-0578-7.
Owen Toller: Pfitzner's Palestrina. Dunstable: Toccata Press, 1997 ISBN 0-907689-24-8.
John Williamson: The Music of Hans Pfitzner. Oxford: Clarendon Press, 1992 ISBN 0-19-816160-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Pfitzner na Wikimedia Commons
Volně přístupné partitury děl od Hanse Pfitznera v projektu IMSLP
Životopis (anglicky)
Deutsche Biographie (německy)

[БРЭ-1] Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-07-20]. Heslo ́ПФИ́ЦНЕР. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-20. (rusky)

[1]