Hladkounovití
 Hladkounovití | |
|---|---|
 Hladkoun leopardí (Triakis semifasciata) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paryby (Chondrichthyes) |
| Nadřád | žraloci (Selachimorpha) |
| Řád | žralouni (Carcharhiniformes) |
| Čeleď | hladkounovití (Triakidae) J. E. Gray, 1851 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hladkounovití (Triakidae), někdy též psohlavovití, je čeleď žraloků z řádu žralouni (Carcharhiniformes).
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o menší až středně velké žraloky s útlým tělem a velkýma očima.[1] Dospělci typicky měří mezi 1 a 2 metry.[2] Spirakulum je vytvořeno a bývá středně velké až velké.[1] Mají dvě velké hřbetní ploutve bez trnů, přičemž druhá (zadní) hřbetní ploutev nabírá kolem tříčtvrtinové velikosti té první, přední. Zuby jsou malé, tupé. Spirální řasa je přítomna.[2]
Živí se hlavně korýši a občas ryby nebo dokonce hlavonožci, které drtí svými tupými zuby. Většina druhů je vejcoživorodá.[2] Zatímco některé druhy jsou velmi aktivní a takřka neustále plavou, jiné tráví čas odpočinkem při dně. K hladkounovitým patří denní i noční druhy žraloků.[3]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Obývají moře a výjimečně i sladké vody od tropického po mírný pás v Atlantském, Tichém i Indickém oceánu.[4] I přes rozlehlý výskyt čeledi mívají jednotlivé druhy většinou velmi omezený areál výskytu a řada druhů je endemická geograficky omezeným oblastem.[3] Obývají většinou mělké až středně hluboké vody kontinentálních šelfů.[2]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]V místech svého výskytu bývají velmi hojní a jsou místně často loveni domorodými rybáři.[2] Zpracováno je žraločí maso, jaterní olej a ploutve. Některé z pobřežních druhů se rozmnožují velice rychle, takže i v případě relativně hojných odlovů se některé populace mohou stačit obnovovat. Nicméně byly zaznamenány i populační kolapsy následkem nadměrného rybolovu, což řadu druhů uvrhlo mezi ohrožené nebo dokonce i kriticky ohrožené druhy.[3]
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Čeleď vytyčil britský zoolog John Edward Gray v roce 1851. Nejstarší fosilní zástupci čeledi spadají až do období spodní křídy.[4] Jejich nejbližší, sesterskou skupinou jsou modrounovití (Carcharhinidae), od kterých se odlišují typem zubů, absencí oční blány a předocasního zářezu, a přítomností spirální řasy (část trávicího ústrojí).[2] K hladkounovitým se řadí následující rody, které bývají někdy rozdělovány do těchto podčeledí (seznam druhů je neúplný, jelikož nové druhy jsou průběžně popisovány):[5]
- podčeleď Galeorhininae Gill, 1862
- Furgaleus Whitley, 1951
- Galeorhinus de Blainville, 1816
- Gogolia Compagno, 1973
- Hemitriakis Herre, 1923
- Hypogaleus Smith, 1957
- Iago Compagno & Springer, 1971
- podčeleď Triakinae Gray, 1851
- Mustelus Linck, 1790
- Mustelus antarcticus – hladkoun antarktický
- Mustelus asterias – hladkoun hvězdnatý
- Mustelus californicus – hladkoun kalifornský
- Mustelus canis – hladkoun psí
- Mustelus dorsalis – hladkoun peruánský
- Mustelus fasciatus – hladkoun pruhovaný
- Mustelus griseus – hladkoun šedý
- Mustelus henlei – hladkoun hnědý
- Mustelus higmani – hladkoun Higmanův
- Mustelus lenticulatus – hladkoun novozélandský
- Mustelus lunulatus – hladkoun mexický
- Mustelus manazo – hladkoun manazo
- Mustelus mediterraneus – hladkoun středomořský
- Mustelus mento – hladkoun pacasmayský
- Mustelus minicanis – hladkoun venezuelský
- Mustelus mosis
- Mustelus mustelus – hladkoun obecný
- Mustelus norrisi – hladkoun floridský
- Mustelus palumbes – hladkoun kapský
- Mustelus punctulatus – hladkoun černoskvrnný
- Mustelus schmitti – hladkoun Smittův
- Mustelus sinusmexicanus – hladkoun alabamský
- Mustelus whitneyi – hladkoun Whitneyův
- Scylliogaleus Boulenger, 1902
- Triakis Müller & Henle, 1838
- Mustelus Linck, 1790
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 135. (anglicky)
- ↑ a b c d e f CASTRO, José I. The sharks of North America. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-539294-4. S. 357. (anglicky)
- ↑ a b c EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. S. 457. (anglicky)
- ↑ a b NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 70–71. (anglicky)
- ↑ Triakidae Gray, 1851. www.marinespecies.org [online]. World Register of Marine Species - [cit. 2023-12-28]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CASTRO, José I. The sharks of North America. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 978-0-19-539294-4. (anglicky)
- EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L., 2021. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press. ISBN 978-0-691-20599-1. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hladkounovití na Wikimedia Commons 
Taxon Triakidae ve Wikidruzích
