Přeskočit na obsah

Jaroslav Papoušek (dějepisec)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jaroslav Papoušek
PhDr. Jaroslav Papoušek
PhDr. Jaroslav Papoušek
Narození27. června 1890
Praha, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. ledna 1945 (ve věku 54 let)
Suben, RakouskoRakousko Rakousko[p 1]
Příčina úmrtíumučen
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánídiplomat, historik, archivář a publicista[1]
ZaměstnavatelMinisterstvo zahraničních věcí
TitulPhDr.
Partner(ka)Naděžda Melniková - Papoušková (1891–1978)[2]
PříbuzníBratr: JUDr. František Papoušek (1879–1947); sestra: Božena Papoušková (*1883 v Praze)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Papoušek (27. června 1890, Praha[4] – 18. ledna 1945, Suben, Rakousko[p 1]) byl diplomat, historik, archivář a publicista.[1] Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím (překladatel z ruštiny a do ruštiny).[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Studia

[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Papoušek absolvoval gymnazijní studia.[5] Po maturitě studoval historii na Filozofické fakultě české univerzity a později i ve Vídni.[5] Titul PhDr. získal v roce 1930. Externí postgraduální studium na vídeňském Institutu pro rakouský dějezpyt (IÖG) dokončil v roce 1931.[5]

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po vypuknutí první světové války narukoval v srpnu 1914 k rakousko-uherské armádě k 15. pěšímu pluku.[6] Na ruské frontě (v hodnosti praporčík, kadet) byl (27. listopadu 1914) zajat. Do československých legií v Rusku se přihlásil v červnu roku 1915 (Tara, Tjumeň) a nastoupil k záložnímu pluku.[6] Jaroslav Papoušek se stal tzv. důvěrníkem československých spolků na Rusi.[5] Později sloužil u doplňovací roty 1. československého střeleckého pluku.[5] Nakonec vykonával funkci úředníka Svazu československých spolků na Rusi.[5] Při svém působení v Moskvě, kde pracoval jako tajemník T. G. Masaryka (v květnu 1918, ještě před Čeljabinským incidentem, byl spolu dalšími členy odbočky ČSNR na Rusi zatčen) [7], se Jaroslav Papoušek seznámil se svou budoucí manželkou Naděždou Melnikovou a v roce 1919 se přestěhovali oba do Prahy.[2] Československé legie opustil Jaroslav Papoušek v hodnosti kapitána. (Definitivně byl demobilizován dne 28. února 1920.[6])

Zpátky ve vlasti

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem roku 1920 byl (po návratu do Československa) přijat na Ministerstvo zahraničních věcí (MZV).[5] Tady začal pracovat nejprve ve zpravodajské sekci a následně v právě založeném archivu MZV.[5] Současně s touto prací se Jaroslav Papoušek začal systematicky věnovat studiu moderních československo-ruských vztahů a historii československých legií v Rusku.[5]

K dílu mezi válkami

[editovat | editovat zdroj]

Řadu svých historických studií publikoval Jaroslav Papoušek ve čtvrtletním historickém sborníku "Naše revoluce" a to především v letech 1924 až 1928.[5] Mimo jiné vydal (v roce 1927) dokumentární práci "Carské Rusko a naše osvobození":[5]

  • Papoušek, Jaroslav. Carské Rusko a naše osvobození. Praha: Orbis, 1927. 186 s., 4 listy. Politická knihovna. Ř. I; kn. 13. Publikace Archivu ministerstva zahraničních věcí. Řada I; č. 3.

Dále pak biografii o legionáři Jiřím Klecandovi (* 1890 - 1918) s úvodním slovem prezidenta republiky T. G. Masaryka:[5]

V roce 1934 pak Jaroslav Papoušek publikoval (na počest 50. narozenin) první věcný politický životopis Dr. Edvarda Beneše[5] (vyšel pak znovu v roce 1937 v němčině)[5]

Od roku 1935 začal Jaroslav Papoušek sestavovat podrobnou kroniku politických událostí, která byla určena pro revui "Zahraniční politika".[5] Tato kronika se dočkala v roce 1936 i knižního vydání:[5]

Další osud na MZV do druhé světové války

[editovat | editovat zdroj]

PhDr. Jaroslav Papoušek v roce 1937 vystřídal na funkci ředitele archivu Ministerstva zahraničních věcí historika a archiváře PhDr. Jana Opočenského[5] S nálepkou "benešovce" byl ale Jaroslav Papoušek v prosinci roku 1938 z této funkce odvolán a nahrazen prozatímně Bohuslavem Lázňovským,[5] který tuto funkci vykonával až do roku 1939.

Za protektorátu

[editovat | editovat zdroj]

Krátce po německé okupaci dne 15. března 1939 byl profesor PhDr. Jaroslav Papoušek poslán na nucenou dovolenou s "čekatelným".[5] Posléze byl k 17. březnu 1941 formálně odeslán do trvalé výslužby.[5] Jaroslav Papoušek patřil k zakladatelům protiněmeckého odboje v Protektorátu Čechy a Morava.[5] Velmi brzy se zapojil do zpravodajské spolupráce se sovětským rezidentem - majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou, který fungoval jako spojka na sovětský konzulát v Praze.[5] Jedlička spolupracoval úzce nejen s vojenskou zpravodajskou službou SSSR (GRU) ale také s domácím vojenským odbojem (s plukovníkem Josefem Churavým, podplukovníkem Josefem Balabánem, podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem).[8] Do ilegální odbojové činnosti (jako spojka) byla zapojena i Papouškova manželka - historička kultury profesorka Naděžda Melniková-Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě – † 10. července 1978 v Praze) - autorka mnoha studií o výtvarném umění.[2]

PhDr. Jaroslav Papoušek byl zatčen (v souvislosti s jinou odbojovou činností) v prosinci roku 1941. Dne 18. ledna 1945 podlehl následkům mučení v koncentračním táboře.[p 1] Jeho manželka Naděžda Melniková - Papoušková byla (po zatčení Josefa Jedličky 9. října 1941 a po zatčení manžela) odvlečena do koncentračního tábora v Ravensbrücku.[8] Tady se po celou dobu války o osudu svého manžela prakticky nic nedozvěděla.[8] Věznění nakonec přežila a v roce 1945 se vrátila do osvobozeného Československa.[8]

Dovětek

[editovat | editovat zdroj]

PhDr. Jaroslav Papoušek (*1890) pocházel ze tří sourozenců.[3] On sám byl nejmladší, věkem prostřední byla jeho sestra Božena Papoušková prov. Vlachová (*1883 v Praze), která v dospělém věku působila jako definitivní učitelka na měšťanské dívčí škole v Praze–Vršovicích.[3] Nejstarším ze tří sourozenců byl jeho bratr advokát JUDr. František Papoušek (1879–1947),[9] který byl pracovníkem v oblasti kinematografie[9] a mimo jiné i osobním přítelem a advokátem spisovatele Jaroslava Haška.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Datum a místo úmrtí PhDr. Jaroslava Papouška uvádí pramen[8] na den 1. ledna 1945, kdy byl umučen v koncentračním táboře v rakouském Sudenu. Pramen[1] udává datum o týden pozdější tedy 8. ledna 1945 v Gubenu u Salcburku (Rakousko). Pramen[5] uvádí ještě pozdější datum a to 19. ledna 1945 a místo Stuben, Německo. Skutečnost je poněkud jiná. Podle záznamu v indexu úmrtí (byl dostupný na internetu v roce 2013) z farnosti „Suben“ (Suben je obec v okresu Schärding v Rakousku) se uvádí datum úmrtí PhDr. Jaroslava Papouška na den 18. ledna 1945.[3] Přesné místo úmrtí bylo tamtéž uvedeno jako „Suben 1“.[3] „Suben 1“ je historická pevnost ve stejnojmenném městečku (na břehu řeky Inn), která až dosud (rok 2020) slouží jako věznice.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Papoušek Jaroslav (* 1890 - 1945); Narozen 27. 6. 1890 v Praze, zemřel 8. 1. 1945 v Gubenu u Salcburku (Rakousko); PhDr., diplomat, historik, archivář, publicista. Zabýval se moderními dějinami a vznikem Československa, mezinárodní politikou, česko-ruskými vztahy a překladatelstvím, překladatel z ruštiny a do ruštiny. [online]. [cit. 2017-12-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c SAMŠIŇÁK, Jan. Prof. Naděžda Melniková - Papoušková (* 23. listopadu 1891 v ruském Petrohradě - 10. července 1978 v Praze) [online]. Šolcův statek - Sobotka, 2015-01-01 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g Podle genealogických údajů praneteře PhDr. Jaroslava Papouška (1890–1945) – Anny Černé (rozené Papouškové). Anna Černá (*1951) je vnučkou advokáta JUDr. Františka Papouška (1879–1947).
  4. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Ludmily na Vinohradech v Praze
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w PAPOUŠEK Jaroslav (27. 6. 1890, Praha – 19. 1. 1945, Stuben, Německo) [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Záznam vojáka (PAPOUŠEK Jaroslav * 27.6.1890 Praha-Vinohrady okr. Praha; bydliště: Netřebice okr. Český Krumlov, Praha) [online]. Vojenský ústřední archiv [cit. 2020-11-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 28, 61 - 62
  8. ↑ a b c d e FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. (www.vojzesl.cz) Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-13]. Kapitola RNDr. Josef Jedlička - zapomenutá historie. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Papoušek František (1879–1947) (Narozen 1.8.1879, zemřel 15.8.1947 v Římově u Českých Budějovic. JUDr., filmový pracovník.) [online]. Databáze autorit Národní knihovny ČR [cit. 2020-11-22]. Identifikační číslo: jk01091726. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Papoušek_(dějepisec)&oldid=24147677“