Josef Jíra

Josef Jíra
	Josef Jíra v roce 1999 a jeho podpis
Narození	11. října 1929; Turnov ; Československo
Úmrtí	15. června 2005 (ve věku 75 let); Malá Skála ; Česko
Povolání	ilustrátor, malíř a grafik
Ocenění	Medaile Za zásluhy II. stupeň (2004)
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jíra (11. října 1929 Turnov – 15. června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor.

Život

Studoval na odborné šperkařské škole v Turnově (od 1943), potom na Akademii výtvarných umění v Praze (od 1946), nejdříve v přípravce u Karla Mináře, po roce byl přijat do školy Miloslava Holého. Akademii v roce 1949 dobrovolně opustil a odjel na roční brigádu do Krkonoš. Další dva roky studia byli jeho učiteli Otakar Nejedlý a Vlastimil Rada.^[1] Od mládí hodně maloval, zároveň se však věnoval sportu (1946 se stal členem čs. reprezentačního družstva v lyžování). Jeho sportovní kariéru ukončily až dva úrazy v letech 1950 a 1954. Vášnivě však lyžoval celý život, další dva úrazy (1973, 1989) vždy znamenaly zmenšenou pohyblivost, takže mohl malovat jen v ateliéru, hlavně portréty. Po roce 1954 už se plně věnoval výtvarnému umění. Zprvu se živil propagační grafikou, později (především aby uživil rodinu) přijímal zakázky na knižní ilustrace. Stále však maloval, a první úspěch se dostavil už v roce 1955, kdy za obraz Komedianti získal roční stipendium (obraz je nyní v Puškinově muzeu v Moskvě).^[2]

Jíra byl jedním zakládajícím členem skupiny M 57 a zúčastnil se všech jejích výstav (1959, 1960, 1962, 1969 a 1970). Skupina vznikla už v roce 1954, pro neshody se Svazem čs.výtvarných umělců jí však byla první výstava povolena až v roce 1959. Jejími členy byli absolventi AVU, většinou žáci profesorů Holého a Rady – Ladislav Karoušek, Mojmír Preclík, Jaroslav Šerých ad. Letopočet v názvu skupiny znamená rok vzniku, písmeno M je zkratka slova Makarská, protože její členové se scházeli v malostranské vinárně Makarská. Josef Jíra využíval koncem 50. let a zvláště v letech 60. možnosti více cestovat. Zúčastnil se světové výstavy Expo 58 v Bruselu, v dalších letech navštívil Leningrad, Paříž, Egypt, Itálii, Řecko, Španělsko,Švédsko, Kubu, Arménii, Gruzii a řadu dalších zemí. Všechny tyto cesty měly výrazný vliv na jeho práci. Vznikla řada kreseb, grafických listů i obrazů (nefigurativní obrazy, motiv zabitých pstruhů). Hlavně však tyto cesty, zvláště v prvních letech, znamenaly seznámení se současným světovým uměním; zaujala ho především díla expresionistů. Jindřich Chaluecký napsal, že Jíra vytvořil „vlastní verzi expresionismu“.^[3] V začátcích tvorby byl umělec ovlivněn Jindřichem Pruchou, jeho obrazy krajin, kromě olejomaleb také akvarely a kvaše, jsou expresivní, vznikaly často jako ohlas vzpomínek na dětství (Velikonoce I. 1960, Velikonoce II. 1963) i prožívání pobytu v přírodě (cyklus Člověk a kůň, 1972). V jeho obrazech se objevuje také pocit a vědomí konfliktu mezi poetickou představou vesnického dětství a zmatky a hlukem velkoměsta (Město 1962, Memento mori 1969).

V dalších letech umělec maluje krajiny, ale i sugestivní portréty, dvě monumentální kompozice pro budovu čs. zastupitelství v Tokiu, ilustrace, návrh na šest malovaných oken s motivy z Erbenovy Kytice pro zámeckou kapli v Liberci (návrh nebyl realizován, byl však vystaven na umělcově souborné výstavě v Mánesu, 1990). V 80. letech se Josef Jíra věnoval také tvorbě koláží, asambláží, textílií, dřevo-plechů a vitráží. Jeho obrazy, v nichž se často objevuje jako symbol otevřené oko, často vyjadřují úzkost a obavy o osud člověka v moderní době. V roce 1992 si splnil celoživotní sen – vybudoval v Malé Skále v Boučkově roubeném statku galerii výtvarného umění 20. století, kde se mu podařilo shromáždit sochy, obrazy a grafiku více než osmdesáti našich nejvýznamnějších umělců.

Josef Jíra měl 47 samostatných výstav a zúčastnil se svými díly více než padesáti skupinových výstav. Jeho obrazy a grafiky jsou v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, V Galerii hl. města Bratislavy, Středočeské galerii Praha, v Památníku Terezín, v řadě krajských a oblastních galerií (Karlovy, Vary, Hradec Králové, Liberec, Trenčín, Olomouc, Pardubice, Litoměřice) a v Puškinově muzeu v Moskvě. Byl členem Skupiny M 57, SČUG Hollar a SVU Mánes.

Samostatné výstavy

1964 Malá Skála
1965 Nová síň Praha
1967 Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
1968 Krajská galerie Olomouc
1972 Frýdek - Místek
1977 Galerie výtvarného umění v Ostravě
1978 Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
1979 Nová síň Praha
1980 Galerie umění Karlovy Vary
1983 Galerie Platýz Praha
1983 Mirbachův palác Bratislava
1985 Dům umění města Brna
1987 Oblastní galerie M. A. Bazovského Trenčín
1987 Dům umělců Gruzínské SSR Tbilisi
1987 Ústřední dům umělců SSSR Moskva
1988 Atrium Praha
1990 Výstavní síň Mánes Praha, souborná výstava

Účast na výstavách

1958 Umění mladých výtvarníků Československa Brno
1959 Skupina M 54, Nová síň Praha
1959 Manifestation internationale des jeunes artistes Paříž
1963 VII. Bienal Sao Paulo
1965 Výstava současného československého umění Díllí
1966 Aktuální tendence českého umění Praha
1966 Malíři z Československa Alžír
1969 Salon d'Automne Paříž
1969 Nová figurace Praha
1970 Konfrontace I. Praha
1977 Česká krajina XX. století Hradec u Opavy
1984 Česká kresba XX. století Hluboká nad Vltavou
1985 Art Centrum Prag, Basilej
1987 Český portrét Praha
1988–1989 Das Auge in der Kunst des 20. Jahrhunderts Osnabrück, Kolín nad Rýnem, Mnichov, Utrecht
1988 Salon pražských výtvarných umělců Praha

Ilustrace

1960 V. Vančura: Tri rieky, NKL Bratislava
1982 Bohumil Hrabal: trilogie Městečko u vody, Čs. spisovatel Praha
1987 Karel Jaromír Erben: Kytice
1989 Ivan Olbracht: Golet v údolí, Čs. spisovatel Praha

Citát

„Já si myslím, že člověk maluje jedno své téma - jeden obraz po celej život. Moje obrazy, to je můj deník, mé listy důvěrné, které zveřejňuji a snažím se jim dát všelidský, obecný význam.“^[4]

Ocenění

1. cena za malbu na 2. pražském salonu

Reference

↑ TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. st. díl 1, A-J. 1.. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7.
↑ ŠKVÁRA, Jan. Josef Jíra, malíř a grafik. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1.
↑ CHALUPECKÝ, Jindřich. Nové umění v Čechách. 1.. vyd. Praha: H plus H, 1994. S. 108.
↑ JÍRA, Josef. Josef Jíra, malíř a grafik -Josef Jíra sám o sobě. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1. S. 24.

Literatura

Josef Jíra, malíř a grafik, sborník, Nakladatelství Libereckých tiskáren Liberec, 1992
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, Chagall, Ostrava, 1950-1999
Jaroslav Kladiva, Bohumil Hrabal: Josef Jírů 60, 1989 Praha
Jindřich Chalupecký: Nové umění v Čechách, nakl. H plus H Praha, 1994
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha, 1995
Kdo je kdo (osobnosti české současnosti), Libri Praha, 2005
Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Chagall Ostrava, 2006
František Dvořák: Můj život s uměním, Nakl.Lidové noviny Praha, 2006

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Jíra na Wikimedia Commons
Osoba Josef Jíra ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Jíra
Josef Jíra v informačním systému abART

[1] TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník XX. st. díl 1, A-J. 1.. vyd. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-245-7.

[2] ŠKVÁRA, Jan. Josef Jíra, malíř a grafik. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1.

[3] CHALUPECKÝ, Jindřich. Nové umění v Čechách. 1.. vyd. Praha: H plus H, 1994. S. 108.

[4] JÍRA, Josef. Josef Jíra, malíř a grafik -Josef Jíra sám o sobě. 1.. vyd. Liberec: Nakladatelství Libereckých tiskáren, 1992. ISBN 80-85269-34-1. S. 24.

[1]

[2]

[3]

[4]