Jupiter-C
| Jupiter-C | |
|---|---|
 Jupiter-C před vypuštěním | |
| Země původu | USA |
| Rodina raket | Redstone |
| Výrobce | Army Ballistic Missile Agency |
| Účel | Sondážní Testovací Suborbitální |
| Rozměry | |
| Výška | 21,2 m |
| Průměr | 1,78 m |
| Hmotnost | 28 500 kg |
| Nosnost | |
| Suborbitální | 14 kg apogeum 1100 km |
| Historie startů | |
| Status | vyřazen |
| Kosmodrom | Cape Canaveral |
| Celkem startů | 3 |
| Úspěšné starty | 1 |
| Selhání | 1 |
| Částečná selhání | 1 |
| První start | 20. září 1956 |
| Poslední start | 8. srpen 1957 |
| První stupeň – Redstone | |
| Motor | A-7 |
| Tah | 370 kN |
| Specifický impuls | 2310 N.s/kg |
| Doba zážehu | 155 s |
| Palivo | hydyn |
| Druhý stupeň – Sergeant | |
| Motor | 11 × Sergeant |
| Tah | 73 kN |
| Specifický impuls | 2160 N.s/kg |
| Doba zážehu | 6 s |
| Palivo | tuhé |
| Třetí stupeň – Sergeant | |
| Motor | 3 × Sergeant |
| Tah | 24 kN |
| Specifický impuls | 2160 N.s/kg |
| Doba zážehu | 6 s |
| Palivo | tuhé |
Jupiter-C byla americká suborbitální testovací raketa, používaná v letech 1956-1957. Byla zkonstruována týmem Wernhera von Brauna v ABMA (Army Ballistic Missile Agency) na základě balistické rakety Redstone. V základní verzi startovala pouze třikrát, ale na jejím základě byla postavena raketa Juno I, která vynesla první americký satelit Explorer 1.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Raketa byla třístupňová. První stupeň byl převzat z rakety Redstone a jeho nádrže byly prodlouženy o 2,4 metru. Byl vybaven jedním motorem Rocketdyne A-7, jež spaloval v té době novou směs tvořenou ze 60% asymetrickým dimethylhydrazinem a 40% diethylentriaminem, zvanou hydyn. Hydyn byl silně korozivní a toxický (stejně jako hydrazin), ale jeho výhodou bylo samovolné vzplanutí při kontaktu s kapalným kyslíkem, tudíž nebyly problémy se zážehem, jako v případě prvních raket Atlas. Další předností byla jeho čistota, ostatní paliva absorbovala vodu a další nečistoty ze vzduchu, ale hydyn pojal pouze malé množství oxidu uhličitého a kyslíku. Jeho cena byla dost vysoká, v cenách roku 1956 vycházel jeden kilogram na 0,8 dolaru, zatím co kilogram RP-1 (kerosenu) tehdy stál 0,05 dolaru.
Druhý a třetí stupeň byly tvořeny zmenšenými raketami na tuhé pohonné látky MGM-29 Sergeant, někdy bývají označovány Baby Sergeant. Rakety byly uloženy v kruhových objímkách a zvenčí byly kryty kuželovitým krytem. Druhý stupeň byl sestaven z jedenácti raket a třetí ze tří. Raketa postrádala jakýkoli naváděcí systém horních stupňů, proto bylo využito stabilizace rotací. K roztočení sloužil elektromotor uložený v prvním stupni, který roztáčel druhý a třetí stupeň, jež byly uloženy v kuličkových ložiscích. Rychlost rotace se pohybovala mezi 450-750 ot/min a byla předem naprogramovaná, systém tak nedokázal reagovat na aktuální vibrace nosiče. Roztáčení vyšších stupňů se odehrávalo ještě před startem. Řízení prvního stupně obstarával gyroskopický autopilot, který ovládal atmosférická směrová křidélka i křidélka na výstupu plynů z trysky. Jako startovací rampa byla použita jednoduchá ocelová deska. Po startu se raketa postupně navedla na dráhu se sklonem 40° k horizontále. V čase 155-157 sekund, po dohoření prvního stupně, byly odpáleny výbušné šrouby, které oddělily vyprázdněnou část prvního stupně s nádržemi a motorem, zatím co přístrojová sekce prvního stupně a vyšší stupně pokračovaly v letu. Pomocí čtyř křidélek u paty přístrojové sekce byl zbytek rakety naveden do horizontálního letu a po 250 sekundách byl radiovým signálem z pozemního střediska vydán pokyn k oddělení přístrojové sekce a zážehu druhého stupně. Třetí stupeň pak vynesl náklad na vrchol dráhy (apogeum).
Účel
[editovat | editovat zdroj]Jupiter-C sloužil jako experimentální nosná suborbitální raketa pro testy ablativního chlazení bojových hlavic raket při návratu do atmosféry v sestupné fázi letu. Původní koncepce byla vyvinuta von Braunem pro zrušený projekt Orbiter, který byl zvažován společně s námořním Vanguardem a Atlasem letectva jako nosič prvního amerického satelitu. Po úspěchu sovětského Sputniku 1, byl Jupiter-C prodloužen o třetí stupeň a přejmenován na Juno I, která úspěšně dopravila satelit Explorer 1 na oběžnou dráhu.
Přehled letů
[editovat | editovat zdroj]- 20. září 1956 – Nefunkční 4. stupeň a maketa satelitu, hmotnost ~14 kg, apogeum 1100 km, rychlost při návratu 7 km/s
- 15. květen 1957 – Test ablativně chlazené makety bojové hlavice, apogeum 560 km
- 8. srpen 1957 – Test ablativně chlazené makety bojové hlavice, apogeum 460 km
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jupiter-C na anglické Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jupiter-C na Wikimedia Commons - (anglicky) astronautix.com - Jupiter-C
- (anglicky) - Jupiter C Fact Sheet