Služebníci přinášejí králem darované obleky vezíru Kagemnimu[7]
Většina poznatků o jeho životě je obsažena ve výzdobě mastaby, která svoji rozsáhlostí svědčí o mocenském postavení velmože v královské administrativě, ověnčeného četnými tituly. Podává, i když v idylické podobě, zprávu o jeho době.[8] Text na vnější fasádě mastaby (v překladu).
Vezír státu, Kagemni o sobě vypráví: "Byl jsem oblíbenec krále Isesiho. Splnil jsem úkol státního úředníka v době krále Unase. Jeho Veličenstvo mě velmi štědře odměnilo. Veličenstvo Teti, můj pán, ten ať žije věčně , mě jmenoval představeným všech úřadů ve službě v kteroukoli hodinu v paláci krále. Veličenstvo mělo důvěru ohledně všech věcí, které nařídilo udělat, protože jsem byl schopen a byl jsem Jeho Veličenstvem odměněn“.Ať věčné jsou spravedlnosti krále, protože je to spravedlnost, kterou má Bůh rád, pro krále známé jako Maat, kterou má král rád, ať žije věčně . Nebudeš schopen házet na mě pomluvy, protože panovník zná můj charakter a mé chování, Jeho Veličenstvo ve mě má důvěru, těší se, že ve svém státním úředníkovi, který je v této zemi, protože já jsem někdo, kdo mluví pravdu a opakuje dobro v tom, co se králi líbí, toužím po tom, aby bylo dobro ve mně blízko krále a velkého boha, přeji si, aby můj stav Imakhu (jmꜣḫw-ḫr-nṯr-ꜥꜣ) byl blízko lidem a blízko k velkému bohu tak, aby byli spokojeni; nasytil jsem chudáka, odstranil jsem bolest zarmouceného."[6] Kagemni, již jak vezír, uváděl četné tituly: "Byl dozorcem dvou zlatých domů a dozorcem dvou pokladnic. Zastával také náboženské funkce, byl mimo jiné veleknězem Re a kněz boha Min. S královským palácem měl i další povinnosti: dozorce dvou komnat královských ozdob, představeného rezidencí Bílé a Červené koruny a dozorce nad ozdobami na hlavě. Jako vysoký úředník sloužil Kagemni také jako vrchního dozorce nad písaři královských dokumentů, dozorce nad všemi faraonovými pracemi a dozorce nad šesti velkými dvory"[5][9][10]
Kagemni byl pohřben v největší mastabě (typ monumentální mastaby ve tvaru nízkého jehlanu na obdélníkovém půdorysu) na Tetiho nekropoli v Sakkaře.[11] Mastaba má tvar čtverce se stranou 32 metrů. Byla postavena z velkých bloků vápence, její součástí jsou kaple se šesti místnostmi, sloupová síň, pět skladišť, dvě komory pro lodě, serdab a schodiště vedoucí na střechu. Stěny kaple jsou zdobeny, stejně jako stěny pohřební komory, která se nacházela na dně šachty. V pohřební komoře byl nalezen vytesaný kamenný sarkofág s dřevěnou rakví uvnitř, obojí prázdné. Před vchodem je hala vedoucí do další haly se sloupy, pak se souborem místností nacházejících se severně od sloupové haly. Ve vstupní hale jsou scény z běžného hospodářského života a také scéna s tanečníky. Hala se sloupy ukazuje scény vezíra Kagemniho na lodi doprovázené malým papyrusovým člunem vezoucím tři muže. Jsou zde v reálném zobrazení lovené ryby a divoké scény se žábami, vážkami, hrochy a krokodýly. Další scény ve sloupovém sále ukazují dobytek, dojenou krávu a muže, který nese tele. Kagemni je zobrazen v nesoucí se židli s obsluhou v místnostech u sloupového sálu a tato scéna uvádí některé z jeho titulů.[pozn. 1] Další scény v této místnosti ukazují ptáky, včetně jedné, kde jsou husy nuceně krmeny. Další ukazuje nuceně krmené hyeny způsobem velmi podobným tomu, jak je vidět v sousední hrobce vezíra Mereruky,[12] Kagemniho následníka za Tetiho vlády. Vzájemná podobnost sousedících hrobek Mereruky[13] a Kagemniho naznačují, že architekt a stavitel mohli být u obou shodní.[5][7] Celá výzdoba představuje idealizovaný obraz úspěšného muže, který na stěnách ve všech komorách s výjevy z jeho života uvádí i texty vypovídající o jeho bohatství, moci a zejména blízkým vztahem s vládcem. Scény jsou doprovázeny popisným textem, celkem jich bylo zaznamenáno ~208. Příkladem jsou souvislejší v překladu:
[7] (208)Přinášíme královské vynikající obleky, které byly jako královský dar dány vrchnímu soudci a vezírovi Kai-gemni
[7] (195)Načerpejte vynikající olej denní potřeby, který pochází od dobrého, ctihodného hlavního soudce a vezíra Kai-gemni
[7] (177)Přinášení jatečných zvířat, drůbeže a všech druhů rostlin, které jsou z jeho hradů a vesnic věčného majetku, z nichž některé jsou z dolních a horních zemí, horních i dolních klášterů, všichni služebníci věčného dobra, v novém roce o svátku (boha) Thovta, svátku prvního dne roku, svátcích (boha) Sokara, velkého ohně a obětí o svátcích novoluní a úplňků (a) v každý svátek hlavního soudce a vezíra Kai-gemni
Kagemni svou úřednickou kariéru, jak sám popisuje, započal za vlády Džedkare a jako spolehlivý a schopný administrátor sloužil i jeho nástupci Venisovi a do další služby ho přizval nástupce Teti (~2305–2279 př. n. l.[2]), který se od začátku své vlády potýkal s politickými intrikami a legitimitou své vlády. Kagemniho, jako králi věrného úředníka, si Teti zavázal sňatkem se svou dcerou Nebty-nebu-chet a povýšil ho do úřadu vezíra.[6] Na počátku své vlády musel Teti čelit mnoha politickým problémům, především těm, které souvisely se vzestupem moci nejvyšších představitelů země, kteří si přivlastňovali stále rostoucí podíl na vládě země a správě jejího bohatství. Obsluha chrámů dostala podobu hospodářských jednotek a nadací od panovníka k organizování pohřebních procedur a dalšího udržování náboženského kultu pohřbeného. Chrám zaměstnával dělníky, kteří zabezpečovali trvání kultu a zajišťování ekonomického zázemí včetně plateb kněžím.[14]
Teti provdal jednu ze svých dcer, princeznou Watetchethoro, za hodnostáře Mereruku, který zastával po svém předchůdci Kagemnim[pozn. 2] úřad vezíra a byl tak obdobně druhým nejmocnějším mužem v hierarchii po králi. Bylo to však také v době Tetiho vlády, když mastaby některých hodnostářů, sloužících na královském dvoře, byly úmyslně ničeny. Teti byl při jednání velmi nekompromisní vůči svým odpůrcům. Přesto byl nakonec, alespoň podle nepřímých a zprostředkovaných zpráv, zabit svými osobními strážci.[14][15] Na Tetiho násilní smrti mohl mít podíl také jeho následník, uzurpátor Veserkare (~2278–2277 př. n. l.). Relativní stabilitu státu obnovil až Tetiho syn Pepi I..
Mastaba Kagemni, výzdoba I.komory, písaři a jejich představitel, krmení hyjen a domácích drůbeže[7]
↑ abcdBISSING, Fridrich Wilhelm. Mastaba des Gem-Ni-Kai Vol.I [online]. Berlin: Alexander Dunckler, 1905. S. 1–25. Dostupné online. (německy)
↑ abcKHALED, el-Enany; Thierry Benderitter. The mastaba tomb of Kagemni also known as Memi [online]. Cairo: 2015. S. 2/4. Dostupné online. (anglicky)
↑ abcdefBISSING, Fridrich Wilhelm. Mastaba des Gem-Ni-Kai Vol.II [online]. Berlin: Alexander Dunckler, 19011. Dostupné online. (německy)
↑ROCCATI, Alessandro. La Littérature historique sous l'ancien empire égyptien. Paris: Les éditions du Cerf, 1982. Dostupné online. ISBN978-2204018951. S. 139–141. (francouzsky)
↑STRUDLICK, Nigel. The Administration of Egypt in the Old Kingdom [online]. Henle on Themes GB: Routledge and Kegan Paul, 1985. S. 154. Dostupné online. (anglicky)
↑FISCHER, Henry Georg. Egyptian titles of the middle kingdom [online]. New York: Thde Metropolitan Museum of Art, 1997. Dostupné online. (anglicky)
↑KINNAER, Jacques. Mereruka [online]. Brussels: 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2003-02-25. (anglicky)
↑ abBARTA, Miroslav. Nedokončený příběh vezíra Qara a jeho synů [online]. Prague: Faculty of Arts Charles University, 2013. Dostupné online. (anglicky)
↑KANAWATI, Naguib. Conspiracies in the Egyptian Palace Unis to Pepy I. [s.l.]: Routledge, 2011. ISBN9780415619370.