Karel Řičář
| Karel Řičář | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1935 – 1939 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSL SNJ |
| Narození | 23. října 1900 Voděrady  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. února 1977 (ve věku 76 let) Voděrady  Československo |
| Příbuzní | Tomáš Holub (vnuk), Marek Řičář (vnuk) |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Řičář, též Karel Říčař (23. října 1900 Voděrady – 4. února 1977 Voděrady[1]), byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Byl chalupníkem ve Voděradech,[2] obhospodařoval 2,42 hektarů půdy.[3] Od roku 1922 se angažoval v orelském hnutí. V letech 1927-1945 byl starostou rodné obce. V květnu roku 1945 byl předsedou revolučního národního výboru, 31. května se členství v nově zvoleném MNV vzdal.[4][3] Během okupace uchránil řadu místních občanů před totálním nasazením do Německa.[5] Působil také v oblasti družstevnictví (zakladatel Hospodářského lidového družstva v Kostelci nad Orlicí) a pojišťovnictví (člen Národní pojišťovny v Praze).[6]
V roce 1920 vstoupil do Československé strany lidové (ČSL), kde byl v letech 1931-1938 členem Zemského výkonného výboru v Čechách. Patřil do okruhu spolupracovníků Msgre. Bohumila Staška. Byl autorem mnoha článků v lidoveckém tisku (Lidové listy, Štít, Třetí generace). Používal pseudonym Jan Vrch. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[7]
Po únoru 1948 se zcela stáhl do ústraní a vystoupil i z ČSL. Roku 1954 byl zatčen, obviněn z kontaktů s ilegální Křesťansko-demokratickou stranou a odsouzen pro trestný čin velezrady k deseti letům vězení a propadnutí majetku.[8] Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním JZD. V roce 1968 se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí K 231. V letech normalizace ze strany opět vystoupil.[9] Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu komunistického režimu v roce 1990.[10]
Jeho vnuky jsou 2. biskup plzeňské diecéze Tomáš Holub a architekt Marek Řičář (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, s. 222.
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Protokol o výpovědi Karla Řičáře, Archiv bezpečnostních složek
- ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2012-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2011-10-17]. Dostupné online.
- ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 222-223
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 1955 [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online.
- ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223
- ↑ Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 1990
- ↑ Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem! [online]. sinagl.cz [cit. 2016-03-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Poslanci československého Národního shromáždění
- Českoslovenští politici české národnosti
- Členové KDU-ČSL
- Členové Strany národní jednoty
- Čeští starostové
- Osobnosti československého protikomunistického odboje
- Političtí vězni komunistického režimu v Československu
- Narození v roce 1900
- Úmrtí v roce 1977
- Narození 23. října
- Úmrtí 4. února