Přeskočit na obsah

Karel Paar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel 4. kníže Paar
4. kníže Paar a nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr
Ve funkci:
30. prosince 1819 – 17. ledna 1881
PředchůdceJan Karel Paar
NástupceKarel Jan Václav Paar
Dědičný člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
18. dubna 1861 – 17. ledna 1881
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdcePanská sněmovna zřízena v roce 1861 Únorovou ústavou
NástupceKarel Jan Václav Paar
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1861 – 17. ledna 1881
PanovníkFrantišek Josef I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1830 – 17. ledna 1881
PanovníkFrantišek I., Ferdinand V., František Josef I.
Narození6. ledna 1806
Brzeg
Pruské královstvíPruské království Pruské království
Úmrtí17. ledna 1881 (ve věku 75 let)
Bechyně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníklášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Bechyni
TitulHodnostní korunka náležící titulu kníže kníže
Choť(1832) Ida Leopoldina z Liechtensteinu (1811–1884)
RodičeJan Karel z Paaru (1772–1819) a Marie Aloisie Guidobaldina z Cavriani (1783–1861)
Děti1. Guidobaldina Josefína (1833–1904)
2. Karel Jan Václav (1834–1917)
3. Eleonora Ida Marie (1835–1913)
4. Rudolf Jan (1836–1873)
5. Eduard (1837–1919)
6. Josefína, provd. Falkenhaynová a poté Czerninová (1839–1916)
7. Alois (1840–1909)
8. Františka, provd. Podstatzka-Lichtenstein (1842–1881)
9. Marie (1843–1914)
10. Leontýna, provd. Kielmanseggová (1843–1912)
11. Henrietta (1848–1848)
12. Žofie, provd. Wallisová z Karrighmainu (1850–1874)
Příbuzníbratr: Alfréd Paar (1806–1885)
bratr: Václav Paar (1810–1890)
bratr: Ludvík Paar (1817–1893)
děd: Václav Paar (1744–1812)
vnuk: Alfons Paar (1868–1903)
tchán: Jan I. Josef z Liechtensteinu (1760–1836)
zeť: Arnošt Karel Hoyos-Sprinzenstein (1830–1903)
zeť: Jaromír Czernin z Chudenic (1818–1908)
zeť: Leopold III. Podstatzky-Lichtenstein (1840–1902)
zeť: Karel Olivier Wallis z Karrighmainu (1837–1917)
Profesevoják, velkostatkář a politik
Ocenění1862: rakouský Řád zlatého rouna (č. 980)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Boromejský kníže Paar (německy Karl Borromäus Fürst von Paar, Freiherr auf Hartberg und Krottenstein; 6. ledna 1806 Brzeg[1][2] – 17. ledna 1881 Bechyně[2] nebo Vídeň[1]) byl český a rakouský šlechtic, politik a velkostatkář. V roce 1819 zdědil titul knížete spolu s rozsáhlým majetkem v Čechách (Bechyně). Byl členem rakouské panské sněmovny a rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Bechyně, hlavní rodové sídlo v Čechách

Pocházel ze starého šlechtického rodu Paarů,[3] narodil se jako nejstarší ze čtyř synů c. k. generálmajora knížete Jana Karla Paara (1772–1819), matkou byla Marie Aloisie Guidobaldina, rozená hraběnka Cavrianiová (1783–1861). V mládí krátce působil v diplomatických službách, v letech 1827–1829 pobýval jako atašé v Římě. Po návratu převzal správu rodového majetku, byl jmenován c. k. komořím (1830), později se stal tajným radou (1861) a jako majitel fideikomisu získal v roce 1861 dědičné členství v panské sněmovně. V roce 1862 obdržel Řád zlatého rouna.[4] Užíval také čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičných zemí poštmistr, který byl již jen historickou připomínkou zásluh Paarů na rozvoji poštovnictví v habsburské monarchii v 16. a 17. století.

Zámek Hartberg, rodový majetek ve Štýrsku

Knížecí titul a majetek v Čechách a Rakousku (Bechyně, Kardašova Řečice, Vysoké Veselí, Zdechovice, Hartberg, Stein) zdědil po otci v roce 1819, kdy mu bylo třináct let. Poručnickou správu po dobu jeho nezletilosti vedla matka, která se snažila o efektivní hospodaření (po jejím třetím křestním jméně Quidobaldina byla pojmenována hájovna Baldinka u Kardašovy Řečice). Těsně před předáním majetku knížeti Karlovi se Marii Quidobaldině podařilo rodové statky rozšířit – v roce 1825 koupila ve veřejné dražbě panství Opařany s hradem Dobronice. Jednalo se o rozprodej statků zrušeného jezuitského řádu, ze stejného fondu pak v roce 1826 přikoupila ještě statek Borovany. Karel Paar nechal po roce 1835 empírově přestavět vyhořelý zámek ve Vysokém Veselí,[5] k tomuto velkostatku pak ještě v roce 1870 přikoupil Volanice. Správa východočeských panství byla původně umístěna na zámku Jeřice, který byl však v roce 1852 jako samostatný statek odprodán.[6] Ve stejné době se Karel Paar snažil prodat zámky ve Vysokém Veselí a Hartbergu. Na druhou stranu doplňoval umělecké sbírky v Bechyni, kam v roce 1857 zakoupil rodové portréty z bývalého rodového sídla v Budišově (jednalo se o hodnotné obrazy Jana Kupeckého nebo Martina van Meytense).[7] Zemřel v Bechyni, kde je také pohřben v rodinné hrobce v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ve Vídni se 30. července 1832 oženil s princeznou Idou Leopoldinou z Lichtenštejna (1811–1884), která se narodila v Lednici jako nejmladší dcera polního maršála a knížete Jana Josefa z Lichtenštejna (1760–1836) a jeho manželky Josefíny z Fürstenberg-Weitry (1776–1848).[1] Rok po sňatku obdržela Řád hvězdového kříže (1833), později byla též c. k. palácovou dámou. Z jejich manželství pocházelo dvanáct dětí, polovina z nich se narodila na zámku v Bechyni.

  • 1. Guidobaldina Josefína (5. července 1833, Vídeň – 14. ledna 1904, tamtéž), dáma Řádu hvězdového kříže, dvorní dáma arcivévodkyně Žofie
  • 2. Karel Jan Václav (7. července 1834, Bechyně – 21. dubna 1917, Vídeň), dědic knížecího titulu, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, manželka 1866 Leopoldina Pallavicini (7. října 1845, Vídeň – 26. října 1928, Kardašova Řečice)
  • 3. Eleonora Ida Marie (1. srpna 1835, Bechyně – 16. března 1913, Vídeň), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1856 Arnošt hrabě Hoyos-Sprinzenstein (18. června 1830, Vídeň – 21. srpna 1903, Neunkirchen), c. k. tajný rada, komoří, místopředseda rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
  • 4. Rudolf Jan (17. srpna 1836, Bechyně – 14. září 1873, Vídeň), c. k. komoří, rytmistr, I. manželka 1864 Antonie Meraviglia Crivelli (4. května 1840, Milán – 10. listopadu 1867, Vídeň), II. manželka 1872 Anna Marie von Stürgkh (1. února 1842, Štýrský Hradec – 15. října 1922, Vídeň)
  • 5. Eduard (5. prosince 1837, Vídeň – 1. února 1919, tamtéž), c. k. generálplukovník, generální pobočník císaře Františka Josefa, rytíř Řádu zlatého rouna
  • 6. Josefína (1. ledna 1839, Vídeň – 6. února 1916, tamtéž), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, nositelka Alžbětina řádu, I. manžel 1861 Ladislav hrabě von Falkenhayn (8. června 1833 – 2. února 1865), c. k. rytmistr, pobočník císaře Františka Josefa, II. manžel 1879 Jaromír hrabě Černín z Chudenic (13. března 1818, Vídeň – 26. listopadu 1908, Petrohrad), c. k. tajný rada, komoří, dědičný člen rakouské panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna
  • 7. Alois (19. listopadu 1840, Bechyně – 5. února 1909, Vídeň), c. k. generál jezdectva, komoří
  • 8. Františka (10. května 1842, Vídeň – 4. února 1881, tamtéž), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1862 Leopold III. hrabě Podstatský-Lichtenštejn (15. června 1840, Telč – 17. února 1902, Opatija), c. k. komoří, poslanec moravského zemského sněmu, doživotní člen rakouské panské sněmovny
  • 9. Marie (8. září 1843, Bechyně – 26. ledna 1914, tamtéž)
  • 10. Leontýna (5. listopadu 1844, Bechyně – 18. dubna 1912, Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1867 Osvald hrabě von Kielmansegg (17. července 1838, Hannover – 24. září 1896, Gmunden), c. k. polní podmaršál
  • 11. Henrietta (21. února 1848 – 21. září 1848)
  • 12. Žofie (12. května 1850 – 10. června 1874, Vídeň), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1873 Karel Olivier hrabě Wallis z Karrighmainu (26. července 1837, Praha – 3. listopadu 1917, Kolešovice), c. k. komoří, rytmistr, poslanec českého zemského sněmu a říšské rady

Jeho mladší bratr Alfred (1806–1885, narozený ve stejném roce, ale v prosinci) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c.k. polního podmaršála. Jako sběratel starých tisků přispěl k rozšíření rodové knihovny na zámku v Bechyni.[8] Z dalších bratrů vynikl Ludvík (1817–1893), který byl diplomatem a dlouholetým rakousko-uherským velvyslancem ve Vatikánu. Jejich švagr hrabě František Serafín z Kuefsteinu (1794–1871) byl diplomatem a později místopředsedou panské sněmovny.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 293. 
  2. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Paarů 3 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-08-18 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ottův slovník naučný, 19. díl, Praha, 1902 (reprint 2000); s. 2 ISBN 80-7185-057-8
  4. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 275
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 544
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 179
  7. ↑ MŽYKOVÁ, Marie: Historické sbírky Paarů a zámek Bechyně in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 44 ISSN 1212-0987
  8. ↑ MAŠEK, Petr: Zámecká knihovna Bechyně in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 52 ISSN 1212-0987

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KASÍK, Stanislav: Knížecí rod Paarů v Čechách in: Cour d'honneur č. 3. Hrady, zámky, paláce; Praha, 1999; s. 36–39 ISSN 1212-0987
  • POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 350–355 ISBN 978-80-85955-39-2

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Paar&oldid=24299406“