Přeskočit na obsah

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Neustupov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
v Neustupově
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
ObecNeustupov
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézečeskobudějovická
Vikariáttáborský
FarnostNeustupov
Statusfarní kostel
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Další informace
Kód památky20660/2-142 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny MarieNeustupově je farní kostelneustupovské farnosti.[1] Stavba má románské jádro, ale dochovaná podoba je výsledkem renesanční přestavby a především puristických úprav z dvacátých let dvacátého století. Existence kostela je písemně doložena ve druhé polovině třináctého století. Od patnáctého do začátku sedmnáctého století byli v kostele pohřbíváni příslušníci šlechtických rodů Vidláků ze Slavkova a Kaplířů ze Sulevic. Kostel je chráněn jako kulturní památka.[2]

První písemná zmínka o kostelu pochází z osmdesátých let třináctého století a nachází se ve formulářové sbírce biskupa Tobiáše z Bechyně. Ze zmínky vyplývá, že patronátní právo zprvu vykonávala nejspíše vyšehradská kapitula, ale ve čtrnáctém století přešlo na zástupce lokálních šlechtických rodů, kterými byli například Mikuláš z Vlčkovic (1385) nebo Jan Unka z Neustupova (třicátá léta patnáctého století). Ve druhé polovině čtrnáctého století kostel spadal do štěpánovského děkanátu.[3]

Od padesátých let patnáctého století do roku 1620 vesnice patřila rodu Vidláků ze Slavkova a jejich dědicům Kaplířům ze Sulevic. Vrchnostenským sídlem byla neustupovská tvrz, později přestavěná na zámek. Kostel stojí v těsném sousedství a sloužil jeho majitelům jako rodová hrobka.[4]

Během třicetileté války byl kostel vyloupen. Otevřeny byly dokonce i rakve, ve kterých vojáci hledali prsteny a jiné předměty z drahých kovů. Ostatky zemřelých přitom nechal Jan de Areyzaga, tehdejší majitel panství, vložit do jakési šachty poblíž věže.[5]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Neustupovský kostel byl podle Emanuela Pocheho postaven v románském slohu v jedenáctém století,[6] ale podle stavebního průzkumu je zdivo nejstarší stavební fáze až pozdně románské.[7] Kostel má obdélný půdorys. Na západě z obrysu vystupuje hranolová věž a na východě loď uzavírá půlkruhová apsida.[6] K severní straně přiléhá větší dvouprostorový přístavek, jehož část u apsidy slouží jako sakristie. Západní část přístavku měla ve středověku nejspíše funkci sakristie, ale byla upravena na kapli, v níž je z kamenů vyskládán náznak Lurdské jeskyně. Menší přístavek s předsíní se nachází na jižní straně lodi.[8]

Loď a apsida v dochovaných rozměrech pochází z první poloviny čtrnáctého století.[9] Renesanční úpravy se dotkly především interiéru. Loď osvětlila pětice nově prolomených oken a původně plochý strop nahradila valená klenba s hřebínkovým obrazcem. Apsidu od lodi oddělil půlkruhový vítězný oblouk a pravděpodobně současně vznikla také klenba apsidy.[10] Pod lodí byly vyhloubeny krypty.[7]

Nejlépe dochovanou románskou částí je západní hranolová věž.[11] Při barokní přestavbě byla zvýšena o zvonové patro, ale to bylo opět strženo při puristických úpravách a její stanová střecha pochází až z dvacátých let dvacátého století.[12] Původní vstup do věže se nacházel v prvním patře na severní straně. V devatenáctém století už byl zazděný a do věže se vcházelo vchodem zřízeným v západní stěně přízemí, odkud vedl žebřík do vyšších pater. Zaslepeny byly také dva vstupy (přízemní a v prvním patře) z lodi. Hlavní vstup do kostela se nachází v jižní stěně lodi. Vchod je osazen raně gotickým ostěním a pochází ze druhé stavební fáze.[13]

Zařízení

[editovat | editovat zdroj]

V kostele se nachází rokokový hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1859 od Bedřicha Kamarýta. Další dva protějškové oltáře jsou zdobené novodobou soškou Panny Marie a sochou Spasitele na jižní straně a obrazem Madony čenstochovské z roku 1738 na jižní straně. K dalšímu vybavení patří barokní kazatelna ze druhé čtvrtiny osmnáctého století nebo cínová křtitelnice z roku 1611.[6]

Náhrobníky

[editovat | editovat zdroj]

Podle dochovaných a identifikovaných náhrobníků byli v kostele pohřbeni:

  • 1545: Jan Vidlák Radimský ze Slavkova[14]
  • 1554: Eliška ze Slavkova[14]
  • 1559: Jan Vidlák ze Slavkova[14]
  • 1550 (nebo 1556): Anna Malovcová z Nezpečova[14]
  • 1562: Zdeněk Vidlák ze Slavkova[14]
  • 1563: Kuneš Vidlák Radimský ze Slavkova a na Neustupově[15]
  • 1571–1573: Vojtěch, Želibor a chlapec beze jména (synové Petra Kaplíře a Alžběty Malovcové)[15]
  • 1576: Petr Kaplíř ze Sulevic a jeho manželka Alžběta z Malovic († 1616/1617)[16]
  • 1584: Alžběta Dráchovská z Malovic[16]
  • 1585: Kateřina Malovcová z Nezpečova[16]
  • 1616–1618: Albrecht Kaplíř ze Sulevic († 1616) a Eva Kaplířová ze Sulevic († 1618)[16]
  1. Římskokatolická farnost Neustupov [online]. Biskupství českobudějovické [cit. 2022-04-28]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-04-27]. Identifikátor záznamu 131502 : Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. KYPTA, Jan; ŠIMŮNEK, Robert; VESELÝ, Jan. Kostel v Neustupově jako nekropole renesanční šlechty. Mikrosvět rezidenční vsi (1450–1620). Průzkumy památek. 2015, roč. 22, čís. 1, s. 8. Dále jen Kypta, Šimůnek, Veselý (2015). Dostupné online [cit. 2022-04-27]. [nedostupný zdroj]
  4. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 9.
  5. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 25.
  6. a b c Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Neustupov, s. 472. 
  7. a b Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 15.
  8. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 12.
  9. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 8.
  10. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 14.
  11. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 11.
  12. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 12–13.
  13. Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 13.
  14. a b c d e Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 22.
  15. a b Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 23.
  16. a b c d Kypta, Šimůnek, Veselý (2015), s. 24.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]