Ladislav Boháč

Ladislav Boháč
Ladislav Boháč
Narození	14. dubna 1907 ; Uherský Brod; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. července 1978 (ve věku 71 let) ; Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Rodiče	Antonín Boháč
Příbuzní	Antonín Boháč (sourozenec)
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Boháč (14. dubna 1907 v Uherském Brodě – 4. července 1978 v Praze) byl český herec, režisér a hlasatel prokomunistických myšlenek.

Život

Na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze na Novém Městě, kde učil jeho otec Antonín Boháč a kam docházeli mimo jiné též Jiří Voskovec a Miloš Nedbal, se seznámil s divadlem v dramatickém kroužku prof. Milana Svobody a bylo mu doporučeno studium na konzervatoři. To však nedokončil ,^[2] stejně tak ani studium práv, neboť odešel hrát divadlo. Nejprve hrál v Gamzově Uměleckém studiu (od roku 1926), přitom ještě hostoval v Osvobozeném divadle.^[3] V roce 1927 byl angažován ve Švandově divadle a v roce 1928 krátce hostoval v Divadle na Vinohradech. Od září 1928 opět působil v Osvobozeném divadle, od ledna 1929 zakotvil v pražském Národním divadle. Již jako člen Národního divadla hrál pohostinsky u Jiřího Frejky v jeho Moderním studiu.

Byl dlouholetým členem činohry Národního divadla, působil zde i jako režisér a v letech 1949 až 1953 i jako jeho ředitel. Souběžně v sezóně 1950/1951 zastával funkci šéfa opery. V ND působil od roku 1929 až do konce roku 1974 s krátkou přestávkou v letech 1967 až 1972, kdy účinkoval v Krejčově Divadle Za branou a dva roky zde byl i uměleckým vedoucím.

Ve filmu často spolupracoval s režiséry Otakarem Vávrou a Martinem Fričem, ve filmové kariéře mu hodně pomohl i Hugo Haas. V mládí ve filmu velmi často hrál milovníky a svůdce žen. Vytvořil rovněž řadu postav v televizních hrách a zabýval se i dabingem.

Byl výrazně levicově zaměřený a politicky angažovaný, plně konformní s vládnoucím komunistickým režimem; jako takový působil také jako rozhlasový herec, recitátor a hlasatel, kdy předčítal různé dobové politické dokumenty a prohlášení. V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!,^[4] jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu. V roce 1977 podepsal „Antichartu“.

Jsou po něm pojmenovány ulice v Praze, Pardubicích a Ostravě.

Ocenění

1953 Řád práce
1958 titul zasloužilý umělec

Odkazy

Reference

↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6
↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-20]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.

Literatura

Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 22, 58, ISBN 80-7243-204-4
Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 164, 244–6, 329, ISBN 80-85774-08-9
B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 81, 94, 100, 108–9, 114, 119, 122, 132, 145, 152, 155–6, 161, 167, 181, 215, 217, 236, 238, 240, 249, 250, 252–3, 257–8, 293, 360, 361
Ladislav Boháč, literární spolupráce Věra Benšová : Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981
Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 121, 125, 127, 129, 131, 137, 144, 153, 155, 173, 182–3, 186–7, 204, 217, 223, 233–4, foto 301, 302, 305, 321, 326, 344, 361, 362, 380, 381, 385, 449, 482, 485, 497, 501, 554, 586, 611, 642, 644
Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 178
František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 201, 330, 333
František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 197, 210, 252, 335, 349, ISBN 80-200-0782-2
František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 62, 202
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 47, 62, 83, 149, 157, 159, 164, 204, 206, 208, 247–8, 253, 278, 306, 346, 349, 380, 410, 465, 476–8, ISBN 978-80-200-1502-0
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 19, 133, 154, 156, 172, 210, 299, 300, 320, 323, 325, 332, 492, 501, 502, 520.
Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 9, 125, 142–3, 163, 172, 193, 235, 298, 368, ISBN 80-207-0419-1
FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 82–84.
Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 19
KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. Praha: Libri, 2004. 359 s. ISBN 80-7277-212-0.
Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 100, 117, 149, 158, 172
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 95–6, 136, 219, 360, 504, 521, 590, 644, 650, 657–8, 664
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6
Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 221, 341, 385, 395–6, 398
Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 352, 434
Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 133, 448, ISBN 80-204-0493-7
František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 316
Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 209, ISBN 80-86182-51-7
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 59–60.
Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 5
Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s. (doslov Miloše Nedbala)
Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 41, 67, 74, 78, 85, 88, 98, 101, 119, 121, 176, 179, 180, 230
Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 56, ISBN 80-903399-5-6
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 111–112.
Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 93, 105, ISBN 80-85837-35-8
Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 70, 103, 146, 150, 240, ISBN 80-207-0485-X
Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 10, ISBN 80-7243-121-8
Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 180, 206, 257, ISBN 80-85625-19-9
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh–Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Boháč na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ladislav Boháč
Ladislav Boháč v databázi Archivu Národního divadla
Ladislav Boháč v Česko-Slovenské filmové databázi
Ladislav Boháč ve Filmové databázi
Ladislav Boháč na Kinoboxu
Ladislav Boháč v Internet Movie Database (anglicky)
Ladislav Boháč v České divadelní encyklopedii
Ladislav Boháč na Dabingforum.cz
Ladislav Boháč na stránkách Českého rozhlasu
Medailon na serveru Český film

ředitelé Národního divadla v Praze
Předchůdce: Václav Vydra starší	1949–1953 Ladislav Boháč	Nástupce: Drahoš Želenský

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[e56483be26f0b51b48844740a44e9c34619181f3-1] Český bratr. Česko. Dostupné online.

[2] Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146

[3] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 35–6

[4] Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-09-20]. Roč. 17, čís. 8, s. 150. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]