Liánovec

Liánovec
	Samičí rostlina Gnetum gnemon
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	nahosemenné (Gymnospermae);
Třída	jehličnany (Pinopsida);
Řád	liánovcotvaré (Gnetales);
Čeleď	liánovcovité (Gnetaceae);
Rod	liánovec (Gnetum); L., 1767
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liánovec (Gnetum) je rod z monotypické čeledi liánovcovitých (Gnetaceae) náležející do řádu liánovcotvarých.

Rozšíření

Roste převážně v tropických oblastech – na severovýchodě Jižní Ameriky a jihu Střední Ameriky, v tropických oblastech Afriky od Nigérie přes Kamerun, Středoafrickou republiku, Gabon, Kongo, Demokratickou republiku Kongo až do Angoly, v Asii hlavně v Thajsku, Indii, Číně, Indočíně, na Filipínách, v Indonésii a přilehlých oblastech, na Papui Nové Guineji a na ostrovech Melanésie. Rostou ve volné přírodě a některé druhy se pěstují na plantážích i přímo ve vesnicích.

Evoluce

Současná větev liánovcotvarých, zvaná také obalosemenné rostliny, se objevila v pozdním oligocénu až středním miocénu, přičemž největší rozvoj, hlavně asijských druhů, nastal na přelomu miocénu a pliocénu. Liánovec patří do reliktního řádu, který dobře odolal rozsáhlým klimatickým změnám, které za tento dlouhý čas zemský povrch zasáhly.

U liánovce byl poprvé u vyšších rostlin zaznamenán horizontální přenos genetické informace, jehož mechanizmus je neznámý. Přenos nastal asi před 2 až 5 miliony let mezi petúnií a liánovcem.^[zdroj?]

Popis

Liánovec je velice variabilní rod, tvoří ho jak převážně liány, tak i v menší míře keře nebo stromy. Listy jsou ploché, vstřícné, celokrajné a kožovité, eliptické, síťnatě žilkované, bez palistů, většinou s odkapávacími cípy. Jsou to rostliny nahosemenné, které nemají květy. Jsou dvojdomé, jedna rostlina má samičí rozmnožovací orgány uspořádané nad sebou do „klasů“ a jiná rostlina má samčí orgány, které často mívají tvar jehněd.

Menší samčí květy mají srostlé tyčinky s prašnými pouzdry obsahujícími pyl. Samičí vajíčko je umístěno za drobnou šupinkou připomínající listen a není zcela nechráněno, není nahé, jak napovídá název nahosemenné rostliny. Je ukryto pod dvěma zvláštními obaly, z kterých plyne i pojmenování obalosemenné rostliny. Vnitřní obal (integument) je prodloužen a na jeho vrcholu se usazuje zralým vajíčkem vylučovaná polinační kapka. Ta má za úkol zachytit větrem roznášená pylová zrna a usnadnit jejich proniknutí klovým otvorem do vajíčka a oplodnit ho. V pylové láčce se generativní buňka rozdělí a vzniknou dvě spermatické buňky, menší zanikne a větší zajistí oplození vajíčka za vzniku zygoty, která se přemění v zárodek. Je zde náznak dvojího oplodnění, čímž se tato skupina přibližuje ke krytosemenným rostlinám. Z vnějšího obalu vznikne po dozrání oplozeného vajíčka dužnatý obal vlastního semene, plod připomínající peckovici. Klíčí dvěma děložními lístky.

Význam

Hlavním přínosem liánovce je jeho výživná hodnota. Jednak se používá jeho semen k výrobě mouky, např. Gnetum gnemon (strom v Asii), a jednak listů, např. Gnetum africanum a Gnetum buchholzianum (liány v Africe). Jisté druhy liánovce také využívají k léčbě místní bylinkáři.

Liánovec, zejména jeho nejchutnější a nejproduktivnější odrůdy, je pokusně pěstován i na plantážích, neboť pro svou nenáročnost na agrotechniku a pro svou vysokou nutriční hodnotou může být vhodným doplňkem stravy v oblastech Třetího světa trpících nedostatkem potravin.

Taxonomie

Sbírání a určování taxonomie jednotlivých druhů liánovců rostoucích jako liány ve vysokých tropických porostech je velice obtížné. Hlavní části nutné ke správnému zařazení, květy a plody, se nacházejí až vysoko v hustě zapojených korunách stromů.

Převážná část z 30 až 40 známých druhů liánovce roste v Asii a Oceánii, dva druhy sobě velice podobné v Africe a 8 druhů v Americe. Nejrozšířenějším druhem je liánovec jedlý.^[1]^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu liánovec na Wikimedia Commons
Taxon Gnetum ve Wikidruzích
databaze.dendrologie.cz
www.agroforestry.net
www.conifers.org
www.fao.org Archivováno 11. 1. 2019 na Wayback Machine.

[1] www.mobot.org

[2] www.conifers.org

[1]

[2]