Li Šang-fu
generálplukovník Li Šang-fu 李尚福 | |
---|---|
Li Šang-fu v roce 2023 | |
Státní poradce | |
Ve funkci: 12. března 2023 – 24. října 2023 | |
Předseda vlády | Li Čchiang |
13. ministr národní obrany ČLR | |
Ve funkci: 12. března 2023 – 24. října 2023 | |
Předseda vlády | Li Čchiang |
Předchůdce | Wej Feng-che |
Nástupce | Tung Ťün |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Číny |
Vojenská služba | |
Služba | Čína |
Složka | Pozemní síly ČLOA |
Doba služby | 1982–současnost |
Hodnost | generálplukovník |
Narození | ?. února 1958 (66 let) Čcheng-tu, S’-čchuan Čína |
Alma mater | National University of Defense Technology |
Profese | voják, politik |
Commons | Li Shangfu |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Li Šang-fu (čínsky pchin-jinem Lǐ Shàngfú, znaky 李尚福; * únor 1958) je čínský letecký inženýr, politik a generálplukovník Čínské lidové osvobozenecké armády. Od března do října 2023 byl ministr národní obrany Čínské lidové republiky a státní poradce v Li Čchiangově vládě.[1] Předtím Li sloužil jako zástupce velitele Sil strategické podpory ČLOA a ředitel Výzbrojního vývojového oddělení ÚVK. Více než 30 let působil na Kosmodromu Si-čchang, přičemž deset let byl jeho velitelem.
Li Šang-fu byl členem 19. ústředního výboru, a v současnosti je členem 20. ústředního výboru KS Číny. Do 24. října 2023 byl také členem 20. ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Mládí a rodinný původ
[editovat | editovat zdroj]Li Šang-fu se narodil v únoru 1958 v Čcheng-tu, hlavním městě provincie S’-čchuan.[2] Jeho otec, Li Šao-ču, byl veterán Čínské Rudé armády, účastník Dlouhého pochodu a bojů čínské občanské války, druhé čínsko-japonské války a korejské války, a později zástupce velitele železničního vojska Čínské lidové osvobozenecké armády.[3][4] Po skončení Kulturní revoluce a obnovení univerzitních přijímacích zkoušek v roce 1978 byl Li Šang-fu mezi prvními ročníky studentů přijatých k vysokoškolskému vzdělání. Roku 1982 dokončil bakalářské studium na Vědecko-technologické univerzitě národní obrany Čínské lidové osvobozenecké armády, později absolvoval magisterské studium na Institutu automatizace Čchungčchingské univerzity.[4]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1982 sloužil na Kosmodromu Si-čchang, v letech 2003–2013 zastával funkci velitele kosmodromu. V roce 2007 se přímo podílel na úspěšném testu první čínské protisatelitní střely a startu první čínské lunární sondy Čchang-e 1. Roku 2013 byl jmenován náčelníkem štábu, a o rok později zástupcem ředitele Hlavního výzbrojního oddělení ČLOA, poté byl v letech 2015–2017 zástupcem velitele a náčelníkem štábu Sil strategické podpory Čínské lidové osvobozenecké armády. V září 2017 byl jmenován ředitelem nově reorganizovaného Výzbrojního vývojového oddělení ÚVK.[2][4] Na XIX. sjezdu Komunistické strany Číny v říjnu 2017 byl zvolen členem 19. ústředního výboru.[2]
Na XX. sjezdu v říjnu 2022 byl zvolen členem 20. ústředního výboru KS Číny, a členem Ústřední vojenské komise KS Číny.[5][6] 12. března 2023 byl jmenován, resp. formálně zvolen Všečínským shromážděním lidových zástupců, do funkce státního poradce a ministra národní obrany Čínské lidové republiky ve vládě Li Čchianga.[7]
V obou funkcích setrval do 24. října 2023, kdy byl odvolán.[8] Teprve v prosinci 2023 jej na postu ministra národní obrany nahradil admirál Tung Ťün.[9]
Sankce
[editovat | editovat zdroj]V roce 2018 byl Li Šang-fu přidán na sankční seznam Spojených států za účast na transakcích s jednotlivci přidruženými k ruskému obrannému nebo zpravodajskému sektoru. Li se měl v té době jako ředitel Výzbrojního vývojového oddělení podílet na akvizicích stíhacích letounů Su-35 a protiletadlových raketových systémů S-400 z Ruska.[10]
Hodnosti
[editovat | editovat zdroj]- generálmajor (少将) – 2006[11]
- generálporučík (中将) – 29. srpna 2016[12]
- generálplukovník (上将) – 31. července 2019[13]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ли Шанфу сняли с должности министра обороны КНР. tass.ru [online]. TASS, 2023-10-24 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c What China’s New Central Military Commission Tells Us About Xi’s Military Strategy. Asia Society [online]. 2022-10-27 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chinese parliament approves appointment of Li Shangfu to Defense Minister’s position. TASS [online]. 2023-03-12 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c CLAY, Marcus. Who Is Li Shangfu, China’s Next Defense Minister?. thediplomat.com [online]. 2023-02-27 [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CSIS. How Did the 20th Party Congress Impact China's Military? [online]. 2022-10-12 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Communique of the First Plenary Session of the 20th Central Committee of the Communist Party of China. www.fmprc.gov.cn [online]. 2022-10-23 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TIAN, Yew Lun; TANG, Ziyi. Factbox: China's new line-up of top government leaders. Reuters. 2023-03-12. Dostupné online [cit. 2023-05-18]. (anglicky)
- ↑ Li Shangfu: Chinese defence minister sacked. www.bbc.com. 2023-10-24. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. (anglicky)
- ↑ China appoints Dong Jun as new defence minister. www.bbc.com. 2023-12-29. Dostupné online [cit. 2023-12-29]. (anglicky)
- ↑ HILLE, Kathrin. China elevates general under US sanctions to defence minister. Financial Times. 2023-03-12. Dostupné online [cit. 2023-05-18]. (anglicky)
- ↑ 战支部队副司令员兼参谋长李尚福晋升中将. china.caixin.com [online]. 2016-08-30 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 战略支援部队副司令员兼参谋长李尚福晋升中将军衔_人事风向_澎湃新闻-The Paper. www.thepaper.cn [online]. 2016-08-30 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 中国海军空军司令等10位军官晋升上将军衔(图)|中国|司令员_新浪军事_新浪网. mil.news.sina.com.cn [online]. 2019-07-31 [cit. 2023-05-18]. Dostupné online. (čínsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Šang-fu na Wikimedia Commons