Lizzie Deignanová
Lizzie Deignan | |
---|---|
Deignanová v roce 2019 | |
Osobní informace | |
Přezdívka | Lizzie |
Celé jméno | Elizabeth Mary Deignanová |
Datum narození | 18. prosince 1988 (35 let) |
Místo narození | Otley, West Yorkshire, Anglie |
Stát | Spojené království |
Výška | 168 cm[1] |
Hmotnost | 57 kg[1] |
Choť | Philip Deignan |
Týmové informace | |
Současný tým | Trek–Segafredo[2] |
Disciplína | silniční cyklistika dráhová cyklistika |
Role | jezdec |
Typ jezdce | všestranná |
Amatérské týmy | |
2006 2007 2008–2009 | Raleigh ERV Global Racing Team 100% ME |
Profesionální týmy | |
2008 2009 2010–2011 2012 2013–2018 2019– | Team Halfords Bikehut Lotto–Belisol Ladiesteam Cervélo TestTeam AA Drink–leontien.nl Boels–Dolmans Trek–Segafredo[3] |
Úspěchy | |
Etapové závody
Další
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Olympijské hry | ||
stříbro | 2012 Londýn | Silniční závod |
Mistrovství světa v silniční cyklistice | ||
zlato | 2015 Richmond | Silniční závod |
zlato | 2016 Dauhá | Týmová časovka |
stříbro | 2015 Richmond | Týmová časovka |
Hry Commonwealthu | ||
zlato | 2014 Glasgow | Silniční závod |
stříbro | 2010 Dillí | Silniční závod |
Mistrovství světa v dráhové cyklistice | ||
zlato | 2009 Pruszków | Týmová stíhačka |
stříbro | 2009 Pruszków | Scratch |
stříbro | 2010 Ballerup | Týmová stíhačka |
stříbro | 2010 Ballerup | Omnium |
bronz | 2009 Pruszków | Bodovací závod |
Elizabeth Mary Deignan (za svobodna Armitstead; * 18. prosince 1988) je britská profesionální silniční cyklistka jezdící za UCI Women's WorldTeam Trek–Segafredo.[2][4] Je mistryní světa v silničním závodu z roku 2015.
Deignanová je také vítězkou silničního závodu na Hrách Commonwealthu 2014 a dvojnásobnou vítězkou seriálu UCI Women's Road World Cup z let 2014 a 2015. Na letních olympijských hrách 2012 Deignanová získala stříbrnou medaili v silničním závodu. Za svou dosavadní kariéru se také stala čtyřikrát národní šampionkou v silničním závodu, a to v letech 2011, 2013, 2015 a 2017.
V roce 2021 Deignanová vyhrála historicky první ročník ženské varianty monumentu Paříž–Roubaix, čímž doplnila svá dřívější vítězství z ženských závodů Kolem Flander a Lutych–Bastogne–Lutych. Díky tomu se stala historicky první ženou, co získala "trojkorunu" všech tří existujících ženských monumentů.
Před svou silniční kariérou se Deignanová soustředila na dráhovou cyklistiku a získala 5 medailí na mistrovství světa v dráhové cyklistice v letech 2009 a 2010 včetně zlaté medaile z týmové stíhačky v roce 2009, kterou získala společně s Joannou Rowsellovou a Wendy Houvenaghelovou.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Deignanová se narodila ve městě Otley v hrabství West Yorkshire, kde navštěvovala školu Prince Henry's Grammar School, státní všeobecně zaměřenou školu. S cyklistikou začala v roce 2004 po návštěvě její školy British Cycling's Olympic Talent Teamem.[5] Je absolventkou programu Britské cyklistické federace Olympic Podium Programme.[6]
2005–2009: Roky na dráze
[editovat | editovat zdroj]Deignanová v roce 2005 získala stříbrnou medaili ve scratchi na Mistrovství světa v dráhové cyklistice juniorů. V letech 2007 a 2008 se stala mistryní Evropy ve scratchi do 23 let a v bodovacím závodu do 23 let získala v roce 2007 stříbro. V sérii Track Cycling World Cup Classics 2008–09 získala celkem 7 zlatých medailí a zúčastnila se tří z pěti kol.[7] Deignanová byla členkou týmu, který vyhrál zlatou medaili v týmové stíhačce na mistrovství světa 2009. Na tom samém šampionátu se zúčastnila i scratche, kde i přes pád ke konci závodu získala stříbrnou medaili. Svou sbírku medailí doplnila i o bronz z bodovacího závodu. Tento cenný kov získala se znecitlivělým a připoutaným pravým zápěstím - byla schopná hýbat pouze ukazováčkem a palcem.
2009–2011: Přesun na silnici
[editovat | editovat zdroj]Souběžně s průlomem na dráze se Deignanová zlepšovala i v silniční cyklistice. V roce 2008 byla součástí týmu, jenž napomohl Nicole Cookeové ke zlatu v silničním závodu na mistrovství světa 2008 v italském Varese[7] a následující rok strávila v týmu Lotto–Belisol Ladiesteam, s nímž objela několik závodů nejvyšší úrovně. Také se stala národní šampionkou v silničním závodu do 23 let a po zásahu předsedy Britské cyklistické federace získala i stříbro v elitním závodu.[8] V tu samou sezónu také vyhrála etapu na Tour de l'Ardèche a soutěž mladých jezdkyň na Giru d'Italia[7] Během zimy 2009–10 se Deignanová vrátila na dráhu a získala 2 zlaté medaile v Manchesteru v rámci UCI Track Cycling World Cup Classics a 2 stříbrné na mistrovství světa 2010.[7] V roce 2010 se Deignanová připojila k týmu Cervélo TestTeam.[9] Toho roku vyhrála další 3 etapy na Tour de l'Ardèche a získala stříbro v silničním závodu na Hrách Commonwealthu 2010 v Dillí.[7] Deignanová s týmem Cervélo TestTeam, přejmenovaným na Garmin–Cervélo, zůstala i v sezóně 2011.[10]
Sezóna 2012
[editovat | editovat zdroj]Po zániku týmu Garmin–Cervélo se Deignanová pro sezónu 2012 připojila k týmu AA Drink–leontien.nl.[11] Celou svou sezónu se rozhodla věnovat přípravě na letní olympijské hry 2012 konané v Londýně. Při jarních klasikách získala vítězství na Omloop van het Hageland a Gent–Wevelgem.[7] Na samotných hrách získala stříbro v silničním závodu poté, co byla poražena vítěznou Marianne Vosovou, a stala se tak prvním britským medailistou her.[12]
Sezóna 2013
[editovat | editovat zdroj]Na sezónu 2013 se Deignanová přesunula do týmu Boels–Dolmans poté, co jí druhý rok v řadě zaniknul stávající tým.[13] Její sezóna byla poznamenaná opakovanými bolestmi břicha, které byly nakonec diagnostikovány jako symptomy hiátové hernie.[14] I přes její dobře zdokumentované zdravotní problémy Deignanová vyhrála silniční závod na národním šampionátu v Glasgow, díky čemuž získala svůj druhý kariérní bílý, červený a modrý dres.[15]
Sezóna 2014
[editovat | editovat zdroj]V dubnu 2014 bylo oznámeno, že Deignanová podepsala prodloužení kontraktu s týmem Boels–Dolmans do konce roku 2016.[16] Deignanová si užívala nejlepší rok své kariéry, který začala vítězstvím na klasice Omloop van het Hageland. O týden později vyhrála první závod roku v rámci UCI Women's Road World CupWorld Cupu, Ronde van Drenthe, díky skvělé práci týmové kolegyně Ellen van Dijkové, jež pro Deignanovou stáhla v posledních kilometrech značnou časovou ztrátu.[17] Na monumentu Kolem Flander dojela Deignanová na 2. místě za van Dijkovou. 27. června 2014 se také zúčastnila historicky prvního ročníku jednodenního závodu La Course by Le Tour de France, ale 1 km před cílem měla nehodu.[18] O týden později Deignanová vyhrála silniční závod žen na Hrách Commonwealthu,[19] kde 7 km před cílem ujela Emmě Pooleyové a získala tak svou první významnou zlatou medaili. 24. srpna 2014 se stala vítězkou UCI Women's Road World Cupu, ačkoliv zbýval ještě jeden neodjetý závod.[20] 8. místo na Open de Suède Vårgårda jí stačilo k zisku celkového titulu.[20]
Sezóna 2015
[editovat | editovat zdroj]Pro sezónu 2015 si Deignanová znovu jako hlavní cíl sezóny stanovila mistrovstvi světa. V únoru získala svůj první celkový triumf kariéry díky vítězství na etapovém závodu Kolem Kataru, kde také vyhrála 2 etapy. Následně Deignanová získala vítězství na World Cupových závodech Trofeo Alfredo Binda a The Philadelphia Cycling Classic, společně s vítězstvím na Boels Rental Hills Classic.
V červnu byla Deignanová nucena odstoupit z etapového závodu The Women's Tour po srážce se skupinkou fotografů za cílem 1. etapy v Suffolku, kterou vyhrála.[21] I přesto o deset dní později přesvědčivě vyhrála potřetí v kariéře silniční závod na národním šampionátu,[22] čímž se dostala do čela žebříčku UCI. V srpnu si dosprintovala pro vítězství v posledním závodu World Cupu v sezóně, GP de Plouay, čímž obhájila svůj celkový triumf ve světovém poháru před svou hlavní vyzyvatelkou, Annou van der Breggenovou.[23]
Svou životní sezónu Deignanová završila 26. září ziskem vítězství v silničním závodu na mistrovství světa v Richmondu, kde porazila ve sprintu skupinky devíti závodnic van der Breggenovou o vítězství, čímž se stala čtvrtou britskou vítězkou tohoto závodu po Beryl Burtonové, Mandy Jonesové a Nicole Cookeové.[24]
Sezóna 2016
[editovat | editovat zdroj]Jako hlavní cíl sezóny 2016 si Deignanová stanovila olympijské hry[25] a svou sezónu začala stejně jako ukončila tu předchozí, kdy si zajistila počet vítězství jak v jednodenních, tak v etapových závodech, čímž prolomila prokletí duhového dresu. Deignanová získala 4 vítězství v úvodním ročníku UCI Women's World Tour: Strade Bianche,[26] Trofeo Alfredo Binda,[27] Kolem Flander[28] a celkové vítězství na The Women's Tour.[29] Deignanová také vyhrála Boels Rental Hills Classic[30] a Omloop Het Nieuwsblad.[31] Na olympijských hrách získala 5. místo v silničním závodu a nezískala tak žádnou medaili.[7]
Zmeškané dopingové kontroly
[editovat | editovat zdroj]V roce 2016 se Deignanová vyhnula zákazu závodění, kvůli němuž by se nemohla zúčastnit olympijských her. Důvodem mělo být zmeškání tří dopingových kontrol v průběhu 12 měsíců (20. srpna 2015, 5. října 2015 a 9. června 2016), kvůli čemuž jí hrozil čtyřletý zákaz závodění. Deignanová se však u Mezinárodní sportovní arbitráže hájila tím, že první zmeškaný test nebyla její chyba, avšak chyba kontrolních autorit. Soud s ní napoprvé souhlasil a první případ byl označen za nezmeškanou kontrolu, díky čemuž jí bylo umožněno závodit.[32] Toto rozhodnutí bylo různými lidmi kritizováno.[33]
Deignanová 5. srpna 2016 v rozhovoru uvedla, že věří, že lidé už navždy budou pochybovat o jejím statutu jako čistého sportovce.[34] Mistr světa ve squashi James Willstrop se za Deignanovou postavil, kdy argumentoval tím, že složitost kontrolních procedur může snadno vést k zameškání a že během roku 2016 měla 16 negativních testů.[35]
Sezóna 2017
[editovat | editovat zdroj]Deignanová zažila v roce 2017 složitý start. Po třetím místě na Strade Bianche onemocněla a její trénink byl narušen. Na Ardenské klasiky se však dokázala připravit kvalitně a získala druhé místo za týmovou kolegyní Annou van der Breggenovou na Amstel Gold Race,[36] Valonském šípu[37] i na Lutych–Bastogne–Lutych.[38] Hned poté získala na závodě Kolem Yorkshiru, na domácí půdě, své první vítězství sezóny, kdy cílovou pásku proťala s náskokem na nejbližší soupeřky blížícím se minutě.[39] V červnu získala další sólo vítězství v silničním závodu na národním šampionátu, konaném na ostrově Man. Zde zaútočila z malé stíhací skupinky dvě 6,7 kilometru dlouhá kola před cílem společně s Katie Archibaldovou a Hannah Barnesovou. Toto trio 5 km před cílem dojelo a předjel lídryni závodu Elinor Barkerovou. Deignanová ihned poté sama zaútočila a dojela si pro svůj čtvrtý seniorský titul ze silničního závodu na národním šampionátu v kariéře.[40]
Další měsíc získala 2. místo na La Course by Le Tour de France s cílem na Col d'Izoard, kdy byla předstižena pouze Annemiek van Vleutenovou. Deignanová prohlásila, že byla "překvapena" svým výkonem, vzhledem k tomu, že nikdy předtím nezískávala úspěchy na závodech s vrcholovými finiši.[41] V srpnu získala své první World Tourové vítězství sezóny na GP de Plouay poté, co zaútočila na ostatní společně s Pauline Fernandovou-Prévotovou na posledním stoupání. Tu pak Deignanová přesprintovala v cíli a stala se tak třetí dvojnásobnou ženskou vítězkou tohoto závodu, společně s Vosovou a Pooleyovou.[42] Krátce poté však byl zničen zbytek její sezóny poté, co byla během účasti na Boels Rental Ladies Tour zasažena zánětem slepého střeva.[43]
Sezóna 2020
[editovat | editovat zdroj]Po restartu sezóny se Deignanové dařilo; své první vítězství získala 25. srpna na klasice GP de Plouay, kde v závěrečném sprintu porazila Lizzy Banksovou a stala se tak historicky první trojnásobnou vítězkou tohoto závodu.[44] O 4 dny později Deignanová získala další vítězství, tentokrát na La Course by Le Tour de France. 44 km před cílem zareagovala společně s dalšími několika závodnicemi na nástup Annemiek van Vleutenové a díky tomu se na čele utvořila skupina, která nakonec bojovala o vítězství. Týmová kolegyně Deignanové Elisa Longová Borghinová zahájila sprint, na to zareagovala Marianne Vosová a sama o chvíli později přešla do sprintu. Za ní pověšená Deignanová se však dostala vedle ní a těsně před cílovou páskou ji předčila.[45] V říjnu pak Deignanová vyhrála poprvé v kariéře monument Lutych–Bastogne–Lutych. Zde se připojila do devítičlenné skupiny, jež ujela více než 50 km před cílem. Deignanová pak sama zaútočila 30 km před cílem na Côte de La Redoute. Její náskok vyrostl až na minutu a ačkoliv byla z konce rychle dotahována Grace Brownovou, svůj náskok si udržela až do cíle.[46]
Sezóna 2021
[editovat | editovat zdroj]Deignanová byla vybrána jako součást britské cyklistické reprezentace na olympijských hrách v Tokiu, nichž se zúčastnila společně s týmovou kolegyní Annou Shackleyovou.[47] Závod skončil nečekaným vítězstvím Rakušanky Anny Kiesenhoferové, zatímco Deignanová, jíž se tamní podmínky dle vlastních slov zdály vlhké a obtížné, dojela na 11. místě.[48] Na začátku října Deignanová vyhrála úvodní ročník Paříž–Roubaix díky sólo nástupu na prvním ze 17 dlážděných sektorů, 80 km před cílem.[49]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Deignanová si 17. září 2016 v Otley vzala za manžela profesionálního silničního cyklistu Philipa Deignana[50] a v září 2018 se narodilo jejich první dítě, dcera Orla.[51]
Střídavě žije v Otley a v Monaku.[7] Deignanová je z mravních důvodů od svých 10 let pescetariánkou.[52]
Hlavní výsledky
[editovat | editovat zdroj]Dráhová cyklistika
[editovat | editovat zdroj]- 2005
- Národní juniorský šampionát
- Juniorské mistrovství světa
- 2006
- Národní šampionát
- Národní juniorský šampionát
- 2008
- Mistrovství Evropy do 23 let
- UCI Track Cycling World Cup Classics 2008–09
- 2009
- Mistrovství světa
- UCI Track Cycling World Cup Classics 2008–09
- UCI Track Cycling World Cup Classics 2009–10
- 2010
- Mistrovství světa
- 2015
- Revolution Series
- vítězka bodovací závodu – Manchester (3. kolo)
- vítězka bodovací závodu – Glasgow (4. kolo)
- 3. místo scratch – Glasgow (4. kolo)
Silniční cyklistika
[editovat | editovat zdroj]- 2006
- Národní šampionát
- vítězka WCRA Criterium Championships
- 2007
- Národní šampionát
- 5. místo Omloop van Borsele
- Mistrovství Evropy
- 6. místo silniční závod do 23 let
- 2009
- Národní šampionát
- Giro d'Italia Femminile
- Tour de l'Ardèche
- 8. místo Omloop van Borsele
- 8. místo Chrono Champenois
- 9. místo Kolem Bernu
- 2010
- Národní šampionát
- Tour de l'Aude Cycliste Féminin
- vítězka 1. etapy
- Hry Commonwealthu
- La Route de France
- 4. místo celkově
- vítězka 6. etapy
- Tour de l'Ardèche
- 5. místo Emakumeen Saria
- Ster Zeeuwsche Eilanden
- 7. místo celkově
- 7. místo Grand Prix Elsy Jacobs
- Mistrovství světa
- 9. místo silniční závod
- 2011
- Národní šampionát
- Thüringen Rundfahrt der Frauen
- Kolem ostrova Čchung-ming
- vítězka 1. etapy
- 2. místo Kolem ostrova Čchung-ming World Cup
- 3. místo Open de Suède Vårgårda TTT
- 4. místo Omloop van Borsele
- 6. místo GP Ciudad de Valladolid
- Mistrovství světa
- 7. místo silniční závod
- 7. místo GP Stad Roeselare
- 10. místo Ronde van Drenthe
- 2012
- vítězka Omloop van het Hageland
- vítězka Gent–Wevelgem
- Olympijské hry
- Národní šampionát
- 2. místo silniční závod
- 3. místo Novilon Euregio Cup
- Thüringen Rundfahrt der Frauen
- 4. místo celkově
- 4. místo Gooik–Geraardsbergen–Gooik
- 4. místo Durango-Durango Emakumeen Saria
- Ster Zeeuwsche Eilanden
- 6. místo celkově
- 8. místo GP Stad Roeselare
- 10. místo Omloop Het Nieuwsblad
- 2013
- Národní šampionát
- 2. místo Holland Hills Classic
- 2. místo Ridderronde Maastricht
- Holland Ladies Tour
- La Route de France
- 6. místo celkově
- Energiewacht Tour
- 7. místo celkově
- 7. místo Ronde van Drenthe World Cup
- 9. místo Kolem Flander
- 2014
- UCI Women's Road World Cup
- Hry Commonwealthu
- vítězka Omloop van het Hageland
- vítězka Ronde van Drenthe World Cup
- vítězka Otley Grand Prix
- Thüringen Rundfahrt der Frauen
- 2. místo Trofeo Alfredo Binda
- 2. místo Kolem Flander
- 2. místo Valonský šíp
- 2. místo Durango-Durango Emakumeen Saria
- Národní šampionát
- 3. místo silniční závod
- 3. místo Drentse 8
- 3. místo Omloop Het Nieuwsblad
- 3. místo RideLondon Grand Prix
- 3. místo Open de Suède Vårgårda TTT
- Mistrovství světa
- 7. místo silniční závod
- 8. místo Open de Suède Vårgårda
- 8. místo GP de Plouay
- 2015
- Mistrovství světa
- UCI Women's Road World Cup
- Národní šampionát
- Kolem Kataru
- vítězka Trofeo Alfredo Binda
- vítězka Holland Hills Classic
- vítězka The Philadelphia Cycling Classic
- vítězka GP de Plouay
- The Women's Tour
- vítězka 1. etapy
- 2. místo Strade Bianche
- 3. místo Omloop Het Nieuwsblad
- 3. místo Crescent Women World Cup Vårgårda TTT
- 4. místo La Course by Le Tour de France
- 7. místo Ronde van Drenthe World Cup
- 8. místo Kolem Flander
- 2016
- Mistrovství světa
- The Women's Tour
- vítězka Omloop Het Nieuwsblad
- vítězka Strade Bianche
- vítězka Trofeo Alfredo Binda
- vítězka Kolem Flander
- vítězka Holland Hills Classic
- vítězka Crescent Vårgårda UCI Women's WorldTour TTT
- Holland Ladies Tour
- vítězka 2. etapy (TTT)
- Olympijské hry
- 5. místo silniční závod
- 2017
- Národní šampionát
- vítězka Kolem Yorkshiru
- vítězka GP de Plouay
- Giro Rosa
- vítězka 1. etapy (TTT)
- 2. místo La Course by Le Tour de France
- 2. místo Amstel Gold Race
- 2. místo Valonský šíp
- 2. místo Lutych–Bastogne–Lutych
- 3. místo Strade Bianche
- 2019
- The Women's Tour
- Holland Ladies Tour
- 7. místo celkově
- 7. místo Lutych–Bastogne–Lutych
- 2020
- UCI Women's World Tour
- vítězka Lutych–Bastogne–Lutych
- vítězka GP de Plouay
- vítězka La Course by Le Tour de France
- Giro Rosa
- vítězka 1. etapy (TTT)
- 4. místo Valonský šíp
- Mistrovství světa
- 6. místo silniční závod
- 8. místo Gent–Wevelgem
- 9. místo Emakumeen Nafarroako Klasikoa
- 2021
- Tour de Suisse Women
- vítězka Paříž–Roubaix
- Giro Rosa
- 4. místo celkově
- vítězka 1. etapy (TTT)
- 7. místo GP de Plouay
- Thüringen Ladies Tour
- 9. místo celkově
- 9. místo La Course by Le Tour de France
Výsledky na klasikách
[editovat | editovat zdroj]Monument | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Kolem Flander | — | — | — | 34 | 9 | 2 | 8 | 1 | 17 | — | — | DNF | 18 |
Lutych–Bastogne–Lutych | Závod neexistoval | 2 | — | 7 | 1 | — | |||||||
Paříž–Roubaix | Závod neexistoval | NS | 1 | ||||||||||
Klasika | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 |
Omloop Het Nieuwsblad | — | — | — | 10 | 36 | 3 | 3 | 1 | — | — | — | — | 111 |
Strade Bianche | Závod neexistoval | 2 | 1 | 3 | — | — | 37 | — | |||||
Ronde van Drenthe | — | — | 10 | 17 | 7 | 1 | 7 | DNF | — | — | — | NS | — |
Trofeo Alfredo Binda | — | — | — | — | DNF | 2 | 1 | 1 | 39 | — | — | NS | 12 |
Gent–Wevelgem | Závod neexistoval | 1 | — | — | — | 17 | — | — | — | 8 | 17 | ||
Amstel Gold Race | Nejelo se | 2 | — | 19 | NS | — | |||||||
Valonský šíp | 22 | — | 47 | — | 12 | 2 | 21 | 28 | 2 | — | 23 | 4 | — |
GP de Plouay | 20 | 49 | 71 | — | 24 | 8 | 1 | 66 | 1 | — | — | 1 | 7 |
Open de Suède Vårgårda | — | — | 14 | — | DNF | 8 | 19 | 62 | 35 | — | 46 | Nejelo se |
— | Nezúčastnila se |
---|---|
DNF | Nedokončila |
JS | Jede se |
NS | Nejelo se |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lizzie Deignan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Elizabeth Deignan [online]. procyclingstats.com [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Trek - Segafredo [online]. UCI.org, 2021-01-15 [cit. 2021-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-15. (anglicky)
- ↑ Trek-Segafredo announce official 2019 rosters for men and women [online]. racing.trekbikes.com, 2018-12-27 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TREK - SEGAFREDO [online]. UCI, 2022-01-01 [cit. 2022-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-03. (anglicky)
- ↑ FEEKINS, Steve. London Olympic hopefuls: Lizzie Armitstead [online]. The Guardian, 2012-01-19 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOTHERINGHAM, William. London 2012: Lizzie Armitstead flowers in the rain with quick silver [online]. The Guardian, 2012-07-29 [cit. 2021-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h Lizzie Deignan [online]. britishcycling.org.uk [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ RICHARDSON, Simon. Cookson overrules to reinstate Armitstead [online]. cyclingweekly.com, 2009-06-28 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Armistead signs with Cervelo [online]. cyclingnews.com, 2009-09-29 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARMITSTEAD, Lizzie. Team axe was a shock but we had fitting finale [online]. ThisisLondon.co.uk, 2010-09-15 [cit. 2021-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-18. (anglicky)
- ↑ ARMITSTEAD, Lizzie. Kids taught me a lesson on my return to school [online]. ThisisLondon.co.uk, 2012-01-12 [cit. 2021-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-01-16. (anglicky)
- ↑ WEISLO, Laura. Vos wins Olympic women's road race [online]. cyclingnews.com, 2012-07-29 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CROYDON, Emily. Lizzie Armitstead questions if new teams will change women's cycling [online]. BBC Sport, 2013-01-23 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ARMITSTEAD, Lizzie. Lizzie Armitstead blog: I've finally got to the bottom of the stomach illness that has blighted my 2013 season [online]. Sky Sports, 2013-10-24 [cit. 2021-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lizzie Armitstead solos to win National Road Race Championships in Glasgow [online]. cyclingweekly.com, 2013-06-23 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEEN, José. Lizzie Armitstead renews with Boels-Dolmans [online]. cyclingnews.com, 2014-04-05 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Armitstead wins Ronde van Drenthe World Cup [online]. cyclingnews.com, 2014-03-15 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CARY, Tom. Lizzie Armitstead crashes out of La Course by Le Tour as Marianne Vos sprints to victory in Paris [online]. telegraph.co.uk, 2014-07-27 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WESTBY, Matt. Commonwealth Games: Lizzie Armitstead and Emma Pooley win road race gold and silver [online]. skysports.com, 2021-08-03 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b ROGERS, Owen. Lizzie Armitstead wins Women’s World Cup [online]. cyclingweekly.com, 2014-08-24 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Armitstead out of Women's Tour after crashing into photographers [online]. bbc.co.uk, 2015-06-17 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Peter Kennaugh, Lizzie Armitstead win British road race titles [online]. bbc.co.uk, 2015-06-28 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lizzie Armitstead retains Road World Cup with win in France [online]. bbc.co.uk, 2015-08-29 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOTHERINGHAM, William. Lizzie Armitstead claims gold to become world road champion [online]. The Guardian, 2015-09-26 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lizzie Armitstead building 2016 season around Olympic Games [online]. cyclingnews.com, 2016-01-29 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAVERMAN, Jessi. Lizzie Armitstead wins Strade Bianche Women [online]. cyclingnews.com, 2016-03-05 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAVERMAN, Jessi. Armitstead wins Trofeo Alfredo Binda [online]. cyclingnews.com, 2016-03-20 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WYNN, Nigel. Lizzie Armitstead wins women's Tour of Flanders [online]. cyclingweekly.com, 2016-04-03 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LIZZIE ARMITSTEAD WINS THE WOMEN'S TOUR [online]. britishcycling.org.uk, 2016-06-19 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Armitstead wins Boels Hills Classic [online]. cyclingnews.com, 2016-05-27 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ News: Armitstead wins Omloop Het Nieuwsblad [online]. velouk.net, 2016-02-27 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MACMICHAEL, Simon. Lizzie Armitstead faced two-year ban after three 'missed' drugs tests [online]. road.cc, 2016-08-02 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PIDD, Helen. Lizzie Armitstead did not challenge missed drug test until Rio place threatened [online]. theguardian.com, 2016-08-02 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rio 2016: Lizzie Armitstead says people will doubt her forever [online]. bbc.co.uk, 2016-08-04 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILLSTROP, James. People should understand how drug tests work before they condemn athletes [online]. theguardian.com, 2016-08-18 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAVERMAN, Jessi. Van der Breggen wins women's Amstel Gold Race [online]. cyclingnews.com, 2017-04-16 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOTHERINGHAM, Alasdair. Van der Breggen makes it three out of three in Fleche Wallonne [online]. cyclingnews.com, 2017-04-19 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAVERMAN, Jessi. Van der Breggen wins the first ever Liege-Bastogne-Liege Femmes [online]. cyclingnews.com, 2017-04-23 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRAVERMAN, Jessi. Deignan wins women's Tour de Yorkshire [online]. cyclingnews.com, 2017-04-29 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROBERTSHAW, Henry. Lizzie Deignan wins her fourth British national road race title with late solo attack [online]. cyclingweekly.com, 2017-06-25 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROGERS, Owen. Lizzie Deignan ‘surprised’ by great form as she rides to second place on Col d’Izoard at La Course [online]. cyclingweekly.com, 2017-07-20 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROGERS, Owen. Lizzie Deignan takes her first WorldTour victory of season at GP Plouay [online]. cyclingweekly.com, 2017-08-26 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WYNN, Nigel. Lizzie Deignan has appendix removed: World Championships in doubt [online]. cyclingweekly.com, 2017-08-31 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lizzie Deignan wins GP de Plouay [online]. cyclingnews.com, 2020-08-25 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KNÖFLER, Lukas. Lizzie Deignan wins La Course by Le Tour de France [online]. cyclingnews.com, 2020-08-29 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KNÖFLER, Lukas. Lizzie Deignan wins Liège-Bastogne-Liège Femmes [online]. cyclingnews.com, 2020-10-04 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Olympic Games: Team GB name Laura Kenny and Jason Kenny in 26-strong cycling squad for Tokyo [online]. skysports.com, 2021-06-21 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BENSON, Daniel. Olympics: Shock gold for Anna Kiesenhofer in women's road race [online]. cyclingnews.com, 2021-07-25 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WARWICK, Matt. Lizzie Deignan takes sensational Paris-Roubaix win in first women's event [online]. bbc.com, 2021-10-02 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JACK, Jim. Crowds cheer on Lizzie Armitstead as she marries fellow cyclist Philip Deignan [online]. wharfedaleobserver.co.uk, 2016-09-19 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lizzie Deignan announces daughter's birth on Twitter [online]. bbc.co.uk, 2018-09-24 [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAILEY, Mark. Lizzie Deignan: 10 ways to become a better cyclist this summer [online]. telegraph.co.uk, 2017-06-30, rev. Lizzie Deignan: 10 ways [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lizzie Deignanová na Wikimedia Commons