Přeskočit na obsah

Ludvík Parmský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík Parmský
král etrurský
Ludvík Parmský roku 1800, autor portrétu Francisco Goya
Ludvík Parmský roku 1800, autor portrétu Francisco Goya
Doba vlády18011803
Narození5. července 1773
Piacenza
Úmrtí27. května 1803 (ve věku 29 let)
Florencie
PohřbenPanteón infantů v El Escorialu
NástupceKarel Ludvík Parmský
ManželkaMarie Luisa Španělská
PotomciKarel Ludvík
Marie Luisa Charlotta
RodKapetovci
DynastieBourbonsko-Parmská
OtecFerdinand Parmský
MatkaMarie Amálie Habsbursko-Lotrinská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Parmský (5. července 1773, Piacenza27. května 1803, Florencie) byl jedním ze dvou etrurských králů. Byl synem vévody Ferdinanda Parmského a arcivévodkyně Marie Amálie Rakouské, dcery královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána.

Zatímco Ludvík pobýval ve Španělsku, parmské vévodství bylo v roce 1796 obsazeno francouzskými vojsky. Napoleon Bonaparte, který si podmanil většinu Itálie, chtěl získat Španělsko na svou stranu proti Anglii a chtěl vykompenzovat Bourbonům ztrátu Parmy Etrurským královstvím, novým státním útvarem vytvořeným z velkovévodství toskánského.

Ludvík měl před převzetím Etrurie navštívit Napoleona v Paříži a tam byl jmenován králem. Ludvík s manželkou a synem cestovali přes Francii inkognito jako hrabata z Livorna. Poté, co byl Ludvíkovi v Paříži udělen Bonapartem královský titul, odjel Ludvík s rodinou do Florencie. Do hlavního města dorazili v srpnu roku 1801.

V roce 1802 Ludvík se svou těhotnou manželkou cestoval do Španělska, aby se zúčastnili dvojité svatby, sourozenců Marie Luisy, infanta Ferdinanda a infantky Marie Isabely. V Barceloně porodila Marie Luisa dceru Marii Luisu Charlottu. Pár se vrátil do Etrurie v prosinci téhož roku, poté co se dozvěděli o smrti vévody Ferdinanda.

Zpátky v Etrurii se Ludvíkovo zdraví zhoršilo a v květnu roku 1803 v necelých třiceti letech zemřel. Smrt byla možná způsobena epileptickým záchvatem.

Ludvík byl v titulu krále následován synem Karlem Ludvíkem, za něhož vládla matka jako regentka.

Manželství a potomci

[editovat | editovat zdroj]
Ludvík s rodinou roku 1803

V roce 1795 přišel Ludvík ve španělskému královskému dvoru, aby zde dokončil své vzdělání a vzal si jednu z dcer svého strýce, krále Karla IV. Dne 25. srpna 1795 se oženil v Madridu s infantkou Marií Luisou a byl mu udělen titul infanta španělského.

Manželství mezi Ludvíkem a Marií Luisou se ukázalo jako šťastné, ale bylo poznamenáno Ludvíkovým špatným zdravotním stavem. Byl slabý, měl dýchací problémy a od nehody která se mu stala v dětství, poté co narazil hlavou do mramorového stolu, vyznačoval příznaky epilepsie. S plynoucími roky se jeho zdraví zhoršovalo a začal být stále více závislý na své manželce. První roky manželství prožil pár ve Španělsku.

Ludvík a Marie Luisa měli dvě děti:

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Filip V. Španělský
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
 
Filip Parmský
 
 
 
 
 
 
Eduard Parmský
 
 
Alžběta Parmská
 
 
 
 
 
 
Dorotea Žofie Falcko-Neuburská
 
 
Ferdinand Parmský
 
 
 
 
 
 
Ludvík Francouzský
 
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
 
Marie Adelaide Savojská
 
 
Luisa Alžběta Francouzská
 
 
 
 
 
 
Stanislav I. Leszczyński
 
 
Marie Leszczyńská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Opalinská
 
'Ludvík Parmský'
 
 
 
 
 
Karel V. Lotrinský
 
 
Leopold Josef Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Marie Josefa Habsburská
 
 
František I. Štěpán Lotrinský
 
 
 
 
 
 
Filip I. Orléanský
 
 
Alžběta Charlotta Orléanská
 
 
 
 
 
 
Alžběta Šarlota Falcká
 
 
Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Leopold I.
 
 
Karel VI.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
 
 
Marie Terezie
 
 
 
 
 
 
Ludvík Rudolf Brunšvicko-Wolfenbüttelský
 
 
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská
 
 
 
 
 
 
Kristýna Luisa Öttingenská
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis, King of Etruria na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Znak z doby nástupu Etrurský král
Ludvík I.
18011803
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík II.