Marie Luisa Hesensko-Kasselská

Marie Luisa Hesensko-Kasselská
	oranžská kněžna
	Marie Luisa
Doba vlády	1709–1711
Úplné jméno	Marie Luise
Narození	7. únor 1688; Kassel
Úmrtí	9. dubna 1765; Leeuwarden, Nizozemsko
Předchůdce	Marie II. Stuartovna
Nástupce	Anna Hannoverská
Manžel	Jan Vilém Friso
Potomci	Amálie Nasavsko-Dietzská; Vilém
Dynastie	Hesenští
Otec	Karel I. Hesensko-Kasselský
Matka	Marie Amálie Kuronská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Luisa Hesensko-Kasselská (7. února 1688, Kassel – 9. dubna 1765, Leeuwarden) byla lankraběnka Hesensko-Kasselská a oranžská kněžna, jedna z mála žen, které získaly tento titul. Jejím otcem byl lankrabě Karel I. Hesensko-Kasselský a jeho manželka Marie Amálie Kuronská. Vzala si místodržitele Fríska a pozdějšího oranžského knížete Jana Viléma Frisa.

Nezvyklé je hlavně to, že Marie Luisa vládla celkem dvakrát za svůj život: poprvé jako regentka za svého syna Viléma IV. a podruhé, až do své smrti, za svého vnuka Viléma V.

Rodina

Marie Luisa byla jedním ze sedmnácti dětí, které měl lankrabě Karel Hesensko-Kasselský se svojí příbuznou Marií Amálií Kuronskou. Jejím sourozencem je například i Frederik I. Švédský nebo Vilém VIII. Hesensko-Kasselský. Mariini prarodiče z otcovy strany byli Vilém IV. Hesensko-Kasselský a Hedvika Žofie Braniborská. Z matčiny strany to byli Jacob Kettler, kuronský vévoda, a Luisa Šarlota Braniborská.

Manželství a děti

Dne 26. dubna 1709 se Marie Luisa provdala za Jana Viléma Frisa, oranžského knížete.^[1] Byl nejstarším žijícím synem Jindřicha Kazimíra II., nasavsko-dietzského knížete a Henrietty Amálie Anhaltsko-Desavské. Jeho titul zdědil roku 1702 Vilém III., oranžský kníže, díky své příbuznosti s Fredrikem Hendrikem a Vilémem I. zvaným Tichým.

Za jejich zasnoubením pravděpodobně stála skutečnost, že Jana Viléma se vícekrát pokusili zabít jeho nepřátelé usilující o titul oranžského knížete. Jeho matka Henrietta Amálie proto rychle začala hledat vhodnou nevěstu pro svého syna, která by byla s královským rodem spřízněna blíže než on. V úvahu připadalo několik dívek, týden po cestě do Hesensko-kasselského knížectví se ale Jan Vilém zasnoubil právě s Marií Luisou. Tehdy bylo Marii dvacet let a obecně se o ní nemluvilo jako o krásné dámě. Měla prý příliš tvrdé rysy a nevzhledně vystupující nos. Přesto se spolu Marie Luisa a Jan Vilém vzali a krátkou dobu spolu byli šťastni, než Jan nešťastnou náhodou utonul roku 1711. V té době spolu již měli dceru Amálii a krátce po jeho smrti se narodil i pohrobek Vilém, později známý jako Vilém IV. Oranžský.

Život

Vzhledem k tomu, že její manžel zemřel zatímco ona byla těhotná, její syn Vilém zdědil titul oranžského knížete již šest týdnů po narození.^[2] Jako regentka proto vládla Marie Luisa až do roku 1731 a za její vlády se měla zem velmi dobře, přestože byla v těchto věcech nezkušená. Za své vlády zažila několik přírodních katastrof, jako bylo několik špatných sklizní za sebou nebo tuhé zimy. Rychle si získala i oblibu obyvatelstva. Byla známá svojí inteligencí a laskavostí. Velkým problémem doby byli i parazité z Dálného Východu ničící hráze. Na jejich opravy bylo potřeba mnoho peněz a zvýšení daní v Haagu nebylo možné, proto přijela osobně za americkým generálem,^[kdo?] který zrovna přebýval v Nizozemsku.^[3] Při odjezdu již měla k dispozici velkou částku peněz a jelo s ní i několik dobrovolníků pro opravy hrází.^[3]

Po návštěvě Francie v roce 1736 udržovala korespondenci s náboženským a sociálním reformátorem Mikulášem Ludvíkem. Marie sama byla věřící a poskytovala útočiště pronásledovaným protestantům, kteří prchali před Habsburky. Dokonce, i přes odpor svého syna Viléma, dovolila velké skupince Moravanů usadit se v knížectví.

Pro svého syna dohodla sňatek s Annou Hannoverskou. Ona sama se s ní však setkala pouze několikrát za život, jelikož žila ve svém vlastním domě v ústraní od zbytku rodiny.

Mezi lety 1759 až do své smrti roku 1765 byla regentkou za nedospělého vnuka Viléma V. Ještě před ní tuto funkci vykonávala její snacha, Anna Hannoverská a po Marii pak její vnučka Karolína.

Marie Luisa byla vdovou 54 let. 9. dubna 1765 v Leeuwardenu zemřela.^[1] Přežila i svého vlastního syna o čtrnáct let.