Mimoň (zámek)

Mimoň
	Mimoňský zámek v roce 1935
Základní informace
Sloh	klasicistní
Výstavba	1570 (panské sídlo, renesance)
Přestavba	1601 - 1604; Patro a jižní křídlo; 1664; Barokní přestavba; (zámek); 1806 - 1829; Klasicistní přestavba
Zánik	1985
Stavebník	Karel z Biberštejna
Další majitelé	Biberštejnové; Mazancové z Frymburka; Myllnerové z Mühlhausenu; Zeidlerové; Albrecht z Valdštejna; Magdalena Zeidler; Putzové z Adlersthurnu; Hartigové
Poloha
Adresa	Náměstí 1. máje, Mimoň, Česko
Ulice	Vranovská
Souřadnice	50°39′32,4″ s. š., 14°43′34,32″ v. d.
	Mimoň (zámek) Mimoň (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky	53738/5-3132 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mimoňský zámek stával na východní straně náměstí 1. máje v Mimoni. Jeho existenci připomíná jen zámecký park u zde protékající Ploučnice, na jejímž břehu stál. Existoval v letech 1570 až 1985, poté byl zbořen.

Historie

Zámek

Budova byla postavena roku 1570, (počátky prací se datují až k roku 1550)^[1] za Karla z Biberštejna, tehdy jako přízemní panské sídlo, jako prostá renesanční obdélná budova nepravidelného půdorysu. Výraznými přestavbami a rozšířením prošel zámek v letech 1601 - 1604, kdy byl v majetku Jana Myllnera z Mühlhausenu, který celou budovu zvýšil o patro a nechal přistavět jižní křídlo. S největší pravděpodobností most přes řeku Ploučnici, zvaný Lázeňský, později Zámecký, existoval již v 17. století jako most kamenný. V roce 1620 byl po bitvě na Bílé hoře polským oddílem císařského vojska poprvé vypálen.^[2] Další majitel, Johann Zeidler z Berbisdorfu zvaný Hoffman zámek zpustošený třicetiletou válkou částečně obnovil a po roce 1664, za majitelů Putzů z Adlersthurnu, byl patrový panský dům přestavěn na zámek v barokním stylu. Tehdy jej vlastnil Jan Putz z Adlersthurnu, a přestavbu provedl stavitel Giulio Broggio.^[3]

V červnu 1806 zámek spolu s velkou částí města vyhořel^[4], shořela mu střecha a v období do roku 1829 prošel opravou a přestavbou vedenou zákupským stavitelem Pfockem. Stala se z něj klasicistní, moderně vybavená novostavba se sbírkou knih o 30.000 svazcích, sbírkou obrazů, grafiky, přírodnin a fyzikálních přístrojů. V přízemním traktu zámku byla v roce 1829 - 1830 zřízena kaple, vysvěcená 14. května 1830 zákupským děkanem Josefem Köplerem. Zámku přibyly nové místnosti s novým vnitřním vybavením, a nové klasicistní pískovcové schodiště. Současně s touto rekonstrukcí zámku probíhala také rekonstrukce zámeckého parku. Tato velká rekonstrukce trvala až do roku 1830 a vzniklo při ní nové vnitřní nádvoří. To již byl mimoňský zámek v majetku rodu Hartigů^[3], kteří jej vlastnili od roku 1718 až do roku 1945.

Novodobá historie

V roce 1945 přešel do správy československé armády. Zkonfiskovaný majetek byl rozvezen do různých památkových muzejních i galerijních depozitářů. Rodinný archiv Hartigů je uložen v Oblastním archivu v Litoměřicích. Depozitář uměleckoprůmyslového muzea v Praze uchovává někdejší mimoňský soubor medailí a plaket, soubor portrétních byst a některé části nábytku byly převezeny na zámek Sychrov. Zbytek nábytkového vybavení byl po konfiskaci zničen. Části někdejší zámecké obrazárny můžeme dnes najít na zámcích v Benešově nad Ploučnicí, Ratibořicích, Sychrově, Velkém Březně, v areálu kláštera v Doksanech, v Národním muzeu v Praze, a v Národní galerii v Praze. Zachovalo se celkem kolem stovky děl. Odvoz knih z mimoňského zámku v roce 1948 směřoval na Sychrov a do Universitní knihovny v Praze. V roce 1950 zasáhl zámek další požár. Následující oprava a přestavba trvala až do 80. let 20. století. Od roku 1956 byla vedena řada jednání o využití zámku, která pokračovala i po roce 1971, kdy byl zámek převeden do správy městského národního výboru Mimoň. Po roce 1968 československou armádu vystřídala sovětská a devastace zámku pokračovala.^[5] Roku 1975 bylo rozhodnuto o opravě fasády, kterou měla provést firma Pozemní stavby Liberec, ta to ale o dva roky později odmítla. V roce 1977 nabídlo vedení města velký objekt zámku k využívání muzeu, které ovšem o něj údajně neprojevilo zájem.^[6] Ovšem podle sborníku Bezděz se jej neúspěšně pokoušelo získat vedení Vlastivědného muzea v České Lípě (zde byl ředitel Břetislav Vojtíšek).^[7]^[8] Na konci téhož roku byl podán návrh na zrušení památkové ochrany.

Demolice

Dne 28. dubna 1985 v 9:00 bylo zbouráno severní křídlo. Původně měl 7. června následovat odstřel hlavního traktu, jenže krátce předtím uhodil blesk z letní bouřky do budov s připravenými náložemi, následný výbuch některých z nich objekt jen poničil. Trosky byly zčásti vyčištěny, nálože upraveny a dne 9. června 1985 bylo zbouráno jižní křídlo a střední část zámku. Z budov zámku nezůstalo nic. Stavební suť byla použita jako podklad pod budované autobusové nádraží.^[5]

Před demolicí bylo dlouholetým přičiněním vojsk zničeno původní vybavení zámeckých budov, tedy i velká knihovna ve dvou patrech, zmíněné široké schodiště a mobiliář.^[5]

Odkazy

Literatura

Květa KŘÍŽOVÁ (et al.), Zámek v Mimoni: Zbytečně zbořená památka. Mimoň: Město Mimoň 2013. ISBN 978-80-260-3534-3

Reference

↑ Zámek v Mimoni : zbytečně zbořená památka. 1. vyd. vyd. Mimoň: Město Mimoň 197 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-3534-3, ISBN 80-260-3534-8. OCLC 867818661
↑ TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 3. Praha: freytag&berndt, 2006. ISBN 80-7316-264-4. Kapitola Pertoltice, s. 119.
↑ ^a ^b VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194.
↑ PEŠA, Vladimír. Požár Mimoně v červnu 1806. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2004, s. 343. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-07-5.
↑ ^a ^b ^c ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Náměstí 1. máje, s. 70.
↑ Archivovaná kopie. www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-19.
↑ BLAŽKOVÁ, Jana. Bezděz 2000. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2000. ISBN 80-86319-00-8.
↑ SOVADINA, Miloslav. Život zasvěcený historii. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 8. ISSN 1211-9172.

Související články

Zámecká lípa v Mimoni – památný strom na nábřeží Ploučnice u zbořeného zámku

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Mimoň na Wikimedia Commons
Zámek na zanikleobce.cz
Zámek na stránkách Spolku historie Mimoňska
Všechno zbourat. Před třiceti lety padl v Mimoni zámek i radnice, idnes.cz

[1] Zámek v Mimoni : zbytečně zbořená památka. 1. vyd. vyd. Mimoň: Město Mimoň 197 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-3534-3, ISBN 80-260-3534-8. OCLC 867818661

[Toulavá3-2] TOUŠLOVÁ, Iveta; PODHORSKÝ, Marek; MARŠÁL, Josef. Toulavá kamera 3. Praha: freytag&berndt, 2006. ISBN 80-7316-264-4. Kapitola Pertoltice, s. 119.

[zámků-3] VLČEK, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Mimoň, s. 194.

[Bezděz_04-_14-4] PEŠA, Vladimír. Požár Mimoně v červnu 1806. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2004, s. 343. ISSN 1211-9172. ISBN 80-86319-07-5.

[Uličník-5] ŠŤASTNÝ, Jiří. Uličník Mimoně. Mimoň: Město Mimoň, 2012. ISBN 978-80-260-1337-2. Kapitola Náměstí 1. máje, s. 70.

[6] Archivovaná kopie. www.historiemimone.cz [online]. [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-19.

[Bezděz_2000-7] BLAŽKOVÁ, Jana. Bezděz 2000. Česká Lípa: Vlastivědný spolek Českolipska, 2000. ISBN 80-86319-00-8.

[Bezděz_1998-8] SOVADINA, Miloslav. Život zasvěcený historii. Bezděz, vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 8. ISSN 1211-9172.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]