Přeskočit na obsah

Most Josefa Straky

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Most Josefa Straky
Pohled na most z mělnického hradu (2020)
Pohled na most z mělnického hradu (2020)
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresMělník
MěstoMělník
Číslo mostuMělník-2
KomunikaceEvropská dálková trasa E10, Via Czechia - Stezka středozemím (pěší), Labská cyklotrasa a Vltavská cyklistická cesta
Dopravamístní komunikace
ŘekaLabe
SprávceMěsto Mělník
Začátek výstavby1937
Otevřen1938
Souřadnice50°21′6,41″ s. š., 14°28′6,4″ v. d.
Parametry
Typsilniční ocelový trámový most
Materiálocel
Délka251,4[pozn. 1] m
Šířka10 m
Výška3 m
Volná výškaneomezená m
Nadmořská výška165 m n. m.
Pilíře3
Max. rozpětí63 m
Zatížitelnost
• normální13 t
• výhradní27 t
• výjimečná82[pozn. 2] t
Mapa
Map
Další data
Kód památky22923/2-3675 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Most Josefa Straky (dříve též Starý most) je silniční ocelový trámový most s mezilehlou mostovkou převádějící místní komunikaci přes Labe v Mělníce. Most se nachází jihozápadně od centra města a spojuje Mělník s Hořínem a Brozánkami. Most byl postaven v roce 1938 na místě staršího mostu z roku 1888 a jelikož jde o první celosvařovanou mostní konstrukci na českém území, je most chráněn jako nemovitá kulturní technická památka.[1] Po otevření Nového mostu na silnici I/16 v roce 1993 dopravní význam starého mostu poklesl a slouží tak pouze lokální dopravě. Most nese jméno Josefa Straky, veslaře a olympionika původem z Mělníka.

Délka mostu činí 254 metrů, nejdelší pole má rozpětí 63 metrů.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Původní most

[editovat | editovat zdroj]

V místě dnešního mostu existoval od středověku brod Rybáře, brod však byl v průběhu staletí nahrazen praktičtějším přívozem.[2][3] Na sklonku 19. století bylo rozhodnuto o výstavbě mostu, který by tento přívoz nahradil, vypracování projektu mostu se zhostil ing. Josef Maýr.[3] Stavba ocelového nýtovaného příhradového mostu byla zahájena 17. května 1887, během kopání základů se nalezla studna a v ní pozlacená monstrance z 15. století, která dnes tvoří součást sbírek městského muzea.[3][4][5] Základní kámen mostu pak byl slavnostně posvěcen 31. července 1887.[3][6] Most stál na pilířích obložených žulovými kvádry, dva z nich stály přímo v korytě řeky a byly chráněny ledolamy tvořenými jedlovými kmeny na kovové konstrukci.[3] Most o celkové délce 255 m měl čtyři pole o rozpětích přesahujících 60 m, příhradovou konstrukci dodaly Českomoravské strojírny v Libni, součástí stavby byl i menší, dnes již neexistující, inundační most přes mlýnskou strouhu u Brozánek o jednom poli s rozpětím 47 m.[3][4][5] Celá výstavba trvala rok a půl a vyžádala si cenu 365 675 zlatých, most pak byl slavnostně otevřen 25. listopadu 1888.[3]

Za využití mostu se vybíralo mýtné, mýtnice byla zřízena na mělnickém břehu.[3][7] Od výběru mýta byli osvobozeni četníci, vojáci, poštmistři a také školou povinné děti, ostatní pěší platili za přechod mostu 2 krejcary, za povoz se dle jeho velikosti vybíralo 8 či 16 krejcarů a za kus dobytka 8 krejcarů.[3] Za první rok provozu mostu mýtné zaplatilo 278 tisíc osob, poplatek byl vybrán i za 34 tisíc povozů a 10,5 tisíce kusů dobytka, takové počty tehdy předčily očekávání.[3] Most krátce po výstavbě přečkal povodeň v roce 1890.[3] Mýtné pak v nějakém období vybíráno nebylo, bylo totiž znovu zavedeno v roce 1934 souvislosti s hospodářskou krizí.[8] V  roce 1937 padlo za éry starosty Josefa Tykala rozhodnutí o výměně nosné konstrukce.[3][9][10]

  • Přívoz Rybáře, 1888
    Přívoz Rybáře, 1888
  • Výstavba původního mostu, 1888
    Výstavba původního mostu, 1888
  • Starý most ze zámku, 1899
    Starý most ze zámku, 1899
  • Starý most z hořínského předmostí
    Starý most z hořínského předmostí
  • Mýtnice u mostu, 1899
    Mýtnice u mostu, 1899
  • Most v roce 1909
    Most v roce 1909
  • Detail nýtované konstrukce, 1925
    Detail nýtované konstrukce, 1925
  • Most Brozánky, 1927
    Most Brozánky, 1927

Současná konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Současný most v roce 1940, pohled ze zámku
Josef Straka

Po padesáti letech od výstavby prvního mostu, od března do prosince 1938, tak došlo k výměně nosné konstrukce (místo příhradové konstrukce trámový most), přičemž byly zachovány původní kamenné pilíře.[3][11][4][6] Tato nová nosná konstrukce, která slouží dodnes, byla první celosvařovanou mostní konstrukcí na českém území a zhotovila ji mostárna ČKD Slaný.[1][4][12] V roce 1975 se v pilíři na hořínském břehu objevila trhlina, most musel být provizorně podepřen a původní kamenný pilíř byl nahrazen novým betonovým o totožném průřezu.[4][13][6] Roku 1986 byla opravena mostovka nad každým druhým příčníkem plastbetonem.[6] Když byl v roce 1993 otevřen sousední Nový most na hlavní silnici I/16, starý most pozbyl svého dopravního významu a od té doby převádí pouze místní komunikaci.[4][14]

Most během povodně 2013

Most přečkal i nápor povodně v roce 2002 a jelikož Labe protékalo jen 10 cm pod spodním lícem, uvažovalo se i o odstřelení mostu.[15] Na počátku 21. století také zmizely zbytky dožilých ledolamů, most byl obecně ve špatném stavu, ocelová konstrukce byla prorezlá, neboť do ní zatékalo.[16] V nosné konstrukci také došlo k zahnízdění holubů a mocnost holubího trusu v některých místech dosahovala i desítek centimetrů.[17][18] Po povodni ze začátku června 2013 byla 20. 6. 2013 provedena mostní prohlídka, která klasifikovala stav mostu v kategorii V – špatný.[13]

Od 3. 11. 2012 nese most jméno mělnického veslaře a olympionika Josefa Straky (1904–1976), na mostě byla odhalena i jeho pamětní deska.[4][19][20][11][21][22][23]

Rekonstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na most v roce 2013 (po povodních a před rekonstrukcemi)

V letech 2014 a 2017–2018 prošla stavba významnými rekonstrukcemi. Během první došlo nejprve k opravě spodní stavby, sanaci obou krajních opěr, křídel a pilířů mostu, přespárování zdiva, aplikaci protikorozní ochrany doplňkových ocelových konstrukcí mostu (ložiska, zábradlí, schodiště a revizní lávky) a stavbě nových ledolamů.[13][24][6] Během druhé rekonstrukce došlo k opravě korodované nosné konstrukce, aplikace protikorozní ochrany (PKO) a výměně mostovky.[6][25] [26][27] Projektovou dokumentaci pro obě rekonstrukce vypracoval ing. Tomáš Míčka ze společnosti Pontex.[13][6]

V roce 2014 oprava trvala od dubna do srpna, provedla ji společnost SaM Česká Lípa (Silnice a mosty Česká Lípa) a cena zakázky dosáhla podle smlouvy o dílo 8,9 milionu Kč, finální náklady se vyšplhaly na 9,7 milionu korun.[13][28][29][24] Náklady byly částečně hrazeny z dotace ministerstva dopravy ve výši 5,8 milionu Kč na opravu povodňových škod po povodních z roku 2013.[29][24] Technický dozor investora a koordinátora BOZP vykonávala společnost Garnets Consulting a.s.[24]

Druhá, větší, rekonstrukce byla zahájena uzavřením mostu 12. 11. 2017, původně odhadovaná cena rekonstrukce 30 milionů Kč přesáhla nakonec 52 milionů korun, 50 milionu z toho bylo uhrazeno prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).[28][30][31][22] Ačkoliv Ředitelství vodních cest (ŘVC) uvažovalo o zvýšení mostu kvůli podjezdné výšce umožňující plavbu i vyšším lodím, během této rekonstrukce k tomu nebylo přistoupeno.[31] Dalších 700 000 Kč bylo investováno do instalace ochranných sítí proti hnízdění holubů ve spodní části nosné konstrukce.[18][32] Během rekonstrukce v roce 2018 fungoval místo mostu pro pěší a cyklisty přívoz,[12][33][25][34] za celou dobu provozu přepravil 52 000 lidí.[17] Oproti předpokladu bylo na mostě nutné odstranit dodatečně přivařené ocelové desky ze 70. let 20. století a i proto se termín otevření mostu o několik týdnů posunul.[18] Rekonstruovaný most byl slavnostně otevřen 16. 11. 2018 a počítá se, že rekonstrukcí byla životnost mostu prodloužena o dalších 50 let a po tuto dobu by se měl obejít bez zásadnějších zásahů.[5][18][22][17]

Poloha

[editovat | editovat zdroj]
Letecký pohled s popsanými opěrami a pilíři

Most se nachází jihozápadně od centra města, nedaleko po proudu od soutoku Vltavy, hořínského plavebního kanálu a Labe na labském říčním kilometru 836,65 km.[1][6] Most spojuje město Mělník na pravém, východním břehu Labe s obcí Hořín na levém břehu. Nachází se v katastrálních územích Mělník a Hořín, navazující úsek na levém břehu prochází skrz Hořínský park.[6] Po mostě byla původně vedena trasa silnice I/16.[6]

Most má celkem čtyři pole.[6] Prvky spodní stavby jsou označeny s vzrůstající kilometráží (od Hořína k Mělníku) – opěra OP1 se nachází na levém břehu řeky, pilíř P2 stojí taktéž ještě na břehu, pilíře P3 a P4 jsou umístěny v říčním korytě a opěra OP5 stojí na pravém, mělnickém, břehu.[13] Jako pravá strana mostu je označována návodní strana, povodní strana se nachází v levé části mostu.[13] Ve třetím mostním poli (mezi pilíři P3 a P4) je vyznačena plavební dráha o výšce 6 m.[6][35][1] Most nese označení Mělník-2, v době, když přes něj ještě vedla hlavní silnice, měl označení 16-016.[6][36]

Směrem na Brozánky na most Josefa Straky navazuje mostek.[6]

Oba mělnické mosty přes Labe (Starý a Nový)

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Severozápadní pohled na most
Západní pohled na most
Východní pohled na most
Hořínská strana s původními kobercovými mostními závěry
Pohled na most ze zámku

Most Josefa Straky může být charakterizovaný jako trvalý, nepohyblivý, trámový ocelový most s mezilehlou mostovkou.[13][6][1][35] Most je přímý, kolmý s niveletou klesající s proměnným sklonem k hořínské straně, opěra OP1 leží v nadmořské výšce 164,81 m n. m., opěra OP5 v 165,24 m n. m.[6] Na mostě je neomezená volná výška.[6] Celková délka mostu činí 254 m, délka nosné konstrukce je 251,4 m a délka přemostění (mezi líci opěr) činí 249,1 m.[6][5] Mostu i nosná konstrukce jsou široké 10,3 m, z toho šířka vozovky mezi obrubami činí 5,5 m a oboustranné chodníky mají každý šířku 1,25 m.[6] Most má konstrukční výšku 3 m, stavební výška se pohybuje v rozmezí 1,833–1,891 m, celková plocha nosné konstrukce činí 2514 m².[6] Jednotlivá pole mají rozpětí 62,3 + 63 + 63 + 62,3 m.[13][6] Stav mostu je klasifikován v kategorii II – Velmi dobrý stav.[36]

Spojitá nosná konstrukce je tvořena svařovanými plnostěnnými parapetními nosníky z oceli třídy C52.[1][13][6][35] S nosnou konstrukcí je spřažena betonová deska.[6] Spodní stavba je tvořena původními masivními kamennými opěrami a pilíři z roku 1888.[1][13][6][11] Jelikož jde o první celosvařovanou mostní konstrukci na českém území, je most chráněn jako nemovitá kulturní technická památka.[1][13][6]

Most je ve správě města Mělník.[13][6]

Základy a spodní stavba

[editovat | editovat zdroj]
Schodiště

Přesný typ založení mostu není znám, předpokládá se ale plošné založení, případně je možná doplněné o dřevěný pilotový rošt.[6] Geotechnické podmínky v místě mostu jsou odhadovány podle průzkumu v blízkých místech: na povrchu se nacházejí říční naplaveniny tvořené písčitou hlínou o mocnosti kolem 3 m, níže je položen písčitý štěrk s valouny, v hloubce 17 m se nacházejí slínovce.[6]

Spodní stavba mostu je masivní, je tvořena opěrou a pilíři.

Dva pilíře oválného průřezu z žulových kvádrů se nacházejí v korytě řeky, částečně betonový pilíř stejného průřezu stojí na levém břehu.[1][6]

Spodní stavbu doplňuje schodiště na předpolí mostu za opěrou OP1 na levé straně mostu.[13][6]

Nosná konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Nosná konstrukce mostu je tvořena dvojicí hlavních plnostěnných parapetních ocelových nosníků.[13][6][35] Tyto nosníky mají výšku 3000 mm, šířka jejich pásnic činí 523 mm, tloušťka pásnic je odstupňovaná v závislosti na statickém namáhání nosníků – uprostřed polí jsou 13 mm silné, maximální tloušťka činí 71 mm – nad podporami je tato tloušťka zvětšena ještě o 20 mm.[6] Osová vzdálenost nosníků činí 7000 mm, oba jsou vyztuženy výztuhami z plechu P6 (tloušťky 6 mm).[6] Po každých 4,5 m jsou ve spodní části propojeny kolmými příčníky o výšce 1095 mm, které se skládají z dvou rozříznutých polovin nosníku I 38d, ke kterým je uprostřed přivařen plech tloušťky 12 mm.[6] Během rekonstrukce byly vyříznuty korodované spodní části příčníku v délce maximálně 2,5 m pod vnitřního líce hlavních nosníků, tyto části byly nahrazeny polovinami profilu IPN 380 a plechy z oceli třídy S355 J2G3, který se tvarově nejvíce podobal původnímu I 38d.[6] Na příčnících spočívají podélníky o průřezu IPN 340 s trojúhelníkovými výztuhami – během rekonstrukce došlo k náhradě korodovaných částí prvky a plechy z oceli třídy S235 J2G3.[6] Na podélníky byla při rekonstrukci v roce 2017 navařena přerušovanými koutovými svary perforovaná spřahovací lišta tloušťky 12 mm. V liště se nacházejí každých 160 mm otvory o průměru 60 mm, které umožňují protažení betonářské výztuže skrz otvory. Výška lišty nad prostředním podélníkem je 130 mm, nad krajními podélníky má 100 mm.[6] Nosná konstrukce je s příčníky propojena lichoběžníkovými výztuhami.

Původní prvky celosvařovaná konstrukce jsou zhotoveny z oceli vyšší pevnosti třídy C52 (ta má minimální mez kluzu fy = 360 MPa, minimální mez pevnosti fu = 520 MPa a dovolené namáhání prvků na tah, tlak a ohyb je rovno 195 MPa).[6] Během rekonstrukce došlo k lokálním výměnám a opravám hlavních nosníků, příčníků, podélníků i jejich výztuh, na výměnu byla použita převážně ocel třídy S355 J2G3.[6]

Na ocelové části konstrukce je aplikován protikorozní nátěr šedé barvy, který je tvořen epoxidovým ochranný povlakem s obsahem zinku 80 % a tloušťce 80–140 μm.[6]

Mostovku tvoří železobetonová spřažená deska o tloušťce 200 mm a šířce 6 m z betonu třídy C30/37 XF2, u něhož bylo považováno omezení smrštění. Je vyztužena betonářskou výztuží třídy B 500B, nad podélníky jsou v desce zřízeny nálitky o maximální tloušťce 265 mm. Betonová deska má střechovitý sklon 2,5 % a v místě odrazných proužků je zřízen protisklon 4 %.[6] Na desku mostovky jsou nabetonovány svislé odrazné proužky o šířce 235 mm, šířka mezi odraznými proužky činí 5,53 m.[6] Betonáž byla provedena šachovnicovitě úsecích délky 9 m (objem betonáže činil 348 m³); nad pilíři v mostovce byly zřízeny vrubové klouby (ty se betonovaly nakonec).[6] Beton byla na stavbu dopravován po vodě, betonáž byla provedena pomocí čerpadel.[6] V místech pracovních a smršťovacích spár byla betonářská výztuž ošetřena protikorozní ochranou – epoxidovou maltou tloušťky 80 μm v délce 100 mm na každou stranu od spáry.[6] Krycí vrstva mostovky má tloušťky cnom = 55 mm, cmin = 45 mm.[6]

Železobetonové desky chodníků mají na každé straně šířku 1505 mm a tloušťku 110 mm s jednostranným sklonem 2,5 %, podél parapetního nosníku je spád navýšen na 5 %, aby umožnil odtok srážkové vody od ocelové konstrukce.[6] Desky jsou zhotoveny z betonu třídy C 30/37 XF4 (objem betonáže 87 m³), jedná se o vláknobeton s přidanými polypropylenovými (PP) vlákny.[6] V chodnících je uložena jedna vrstva betonářské výztuže uprostřed tloušťky, krycí vrstva desky chodníku má tloušťky cnom = 45 mm, cmin = 35 mm.[6] Ze vzhledových důvodů byl do desek proveden vsyp křemičitého písku, který překryl přímo pojížděnou izolaci tloušťky 5 mm.[6]

Celá nosná konstrukce má hmotnost 128 tun.[5]

Ložiska a mostní závěry

[editovat | editovat zdroj]

Mostní ložiska jsou ocelová, na všech opěrách a pilířích se nachází vždy dvojice ložisek – pod každým z hlavních nosníků jedno.[13][6] Na opěrách OP1 a OP5 a na pilířích P2 a P4 se jedná o ložiska posuvná, na pilíři P3 se nachází dvojice pevných ložisek.[13][6]

Původní kobercové mostní závěry byly vyměněny za lamelové umožňující dilataci ±100 mm, na chodnících jsou dilatační spáry překryty ochrannými plechy s protikorozní ochranou.[6]

Vozovka a chodníky

[editovat | editovat zdroj]

Původní živičná vozovka o tloušťce 140 mm a železobetonová deska 150–170 mm silná byly při rekonstrukci nahrazeny za zmíněnou spřaženou desku a vozovku z asfaltového betonu ACO 11+ tloušťky 45 mm na mastixovém asfaltu MA 11 o tloušťce 40 mm.[6]

Vozovka na předmostí má složení SMA 11+, ACL 16+ a ACP 16+ – mezi nimi je aplikován spojovací a infiltrační postřik. Délka úpravy činí před opěrou OP1 8 m a před OP5 4 m.[6]


Mostní příslušenství

[editovat | editovat zdroj]
J. Straka – pamětní deska

Mostní příslušenství tvoří:

  • Ocelové zábradlí[1]
  • Osvětlení – vystřídaná soustava světelných míst; trubkové stožáry KL5 – přivařeny na ocelovou nosnou konstrukci; napájecí kabel CYKY 4×10 mm² (na horní pásnici + kryt); napájení od OP5, tam se nachází i svorkovnice; kabely pro každou stranu vedou odděleně až do rozvodné skříně umístěné v křižovatce ulic K Mostu a Plavební
  • Odvodnění
  • Pamětní deska Josefa Straky na levém zábradlí na předmostí u opěry OP5.

Na spodním líci nosné konstrukce jsou instalovány ochranné sítě zamezující hnízdění holuba domácího v členitém prostoru mezi příčníky, podélníky a ztužidly.[18][32]

Ledolamy

[editovat | editovat zdroj]

Původní profily ledolamů průřezu U 240 byly zkorodované – během rekonstrukce došlo k jejich odstranění a vyčištění prostoru.[13] Bylo též provedeno vyspravení původní klínované dlažby, položení středně těžkého kamenného záhozu a uložení ochranných břeven na kamennou rovnaninu.[13] Nově jsou ledolamy tvořeny zaberaněnými profily průřezu HEB 240 z oceli třídy S355 s barevným nátěrem.[13] Na ocelové profily jsou připevněny dřevěné prvky z dřeva zbaveného kůry jakosti SI.[13] Nové ledolamy tvarově odpovídají původním nedochovaným.[13]

Revizní lávky

[editovat | editovat zdroj]

Most je vybaven podvěšenými pojízdnými servisními a revizními lávkami.[13][6] V každém mostním poli se nachází jedna taková lávka, u které je umožněn pojezd po madlech zábradlí, díky kterému se dá vykonat revize spodní části nosné konstrukce mostu, případně provést její dílčí opravy a údržbu.[13][6]

Během rekonstrukce mostu v roce 2014 byly odstraněny hnijící dřevěné podlážky, došlo k odstranění protikorozní ochrany (PKO), výměně spojovacího materiálu – nový materiál je žárově zinkovaný z třídy 6.8. Dále byla provedena výměna korodovaných prvků, obnova svarových spojů, aplikace PKO a promazání pohyblivých prvků.[13] Nové dřevěné podlážky jsou zhotoveny z dřevěných prken třídy C24. Celková šířka podlážek činí 775 mm, tvoří ji svrchní prkna tloušťky 20 mm a šířky 125 mm, která jsou přitlučena na příčná prkna stejné tloušťky a šířky 80 mm. Mezi všemi prkny je mezera 5–10 mm, prkna jsou chemicky ošetřena dlouhodobým máčením.[13]

Cizí zařízení

[editovat | editovat zdroj]

Na mostě se nachází cizí zařízení:[6]

  • sloupy veřejného osvětlení (na horním líci parapetních nosníků), přívod elektrické energie k nim je řešen upevněním k horním pásnicím parapetních nosníků, vede od OP5
  • VTL plynovod (RWE) na krakorcích na vnější straně levého nosníku (mezi P2 a OP5)
  • vedení metalické sítě CETIN (OP1–OP5) – kotveno k spodnímu líci pravého chodníku
  • varovný systém VI~SO
  • plavební znaky, přívod elektrické energie od OP5
  • pamětní desky s maximálními průtoky povodní

K hornímu líci pilířů P3 a P4 na obou stranách mostu jsou připevněny radarové odražeče pro říční plavbu, skládají se z 11,8 m dlouhých tyčí zakončených tvarovanými plechy.[13] Na pilíři P4 je umístěna vodočetná lať, druhá se nachází na levém křídle opěry OP5, tam je též umístěn radarová limnigrafická stanice ČHMÚ.[13][6]

Zatížitelnost

[editovat | editovat zdroj]

Po rekonstrukci byla stanovena zatížitelnost mostu podle ČSN 73 6222 následovně: zatížitelnost normální je 13 t, výhradní 27 t, výjimečná 82 t, nicméně se nedoporučuje most využívat pro přepravu nadměrných nákladů.[6]

Odraz v kultuře

[editovat | editovat zdroj]

Podoba původního příhradového mostu je zachycena ve filmu Pozdní láska (1935).[37]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Délka nosné konstrukce.
  2. ↑ Most se nedoporučuje pro využívání nadměrnou přepravou.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j Silniční most: most Josefa Straky [online]. Památkový katalog [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Silniční most [online]. Mělník: TIC Mělník [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m KLIHAVEC, Martin. Před 130 lety byl postaven první most přes Labe pod Mělníkem. Mělnická radnice. Město Mělník, 2018-11-01, roč. 27, čís. 11, s. 21–22. Registrace MK ČR E 10706. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. 
  4. ↑ a b c d e f g Most Josefa Straky (Mělník, Česko) [online]. Kladno: Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e WALTEROVÁ BENEŠOVÁ, Barbora. Most Josefa Straky je konečně otevřený!. Mělnický deník [online]. Vltava Labe Media, 2018-11-17 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh MÍČKA, Tomáš. Oprava mostu Josefa Straky přes Labe. Dokumentace pro stavební povolení / projektová dokumentace pro provádění stavby. Praha: Pontex, 2016. Ke stažení online. 
  7. ↑ LOJKA, Karel. Pohlednice z minulosti: Z historie čtvrti na břehu Labe. Mělnický deník [online]. Vltava Labe Media, 2019-04-14 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  8. ↑ DANIHLÍK, Tomáš. Politická struktura a volby na Mělníku 1918–1938. Mělník: [s.n.], 2017. 61 s. Dostupné online. Kapitola Volby 1929, s. 51. 
  9. ↑ DANIHLÍK, Tomáš. Politická struktura a volby na Mělníku 1918–1938. Mělník: [s.n.], 2017. 61 s. Dostupné online. Kapitola Josef Tykal, s. 25. 
  10. ↑ DANIHLÍK, Tomáš. Politická struktura a volby na Mělníku 1918–1938. Mělník: [s.n.], 2017. 61 s. Dostupné online. Kapitola Volby 1935, s. 55. 
  11. ↑ a b c Rybáře [online]. Mistopis.eu [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Most Josefa Straky [online]. Mělník: Mělník – turistický portál, 2018-05-14, rev. 2018-05-14 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab MÍČKA, Tomáš. Oprava spodní stavby mostu Josefa Straky. Dokumentace pro stavební povolení / dokumentace pro zadání stavby. Praha: Pontex, 2013. Ke stažení online. 
  14. ↑ VÍTEK, Jan. Historie předpjatého betonu. 1. vyd. Praha: ČKAIT, 2016. 320 s. ISBN 978-80-87438-84-8. Kapitola Později letmo betonované mosty, s. 117. 
  15. ↑ WALTEROVÁ BENEŠOVÁ, Barbora. Otevření mostu Josefa Straky ulehčilo mělnické dopravě. Mělnický deník [online]. Vltava Labe Media, 2018-11-22 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠPITÁLSKÁ, Petra. Ocelový starý most přes Labe ničí rez. Deník.cz [online]. Vltava Labe Media, 2013-04-01 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  17. ↑ a b c SOLAR, Martin. Termín kolaudace mělnického mostu J. Straky je v půlce listopadu. Náš Region [online]. A 11, 2018-10-21 [cit. 2021-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-10-23. 
  18. ↑ a b c d e WALTEROVÁ BENEŠOVÁ, Barbora. Most Josefa Straky v Mělníku otevřou za dva týdny. Mělnický deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2018-10-29 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  19. ↑ VAVŘINOVÁ, Helena. Most nese jméno Josefa Straky. Mělnická radnice. Město Mělník, 2012-12-01, roč. 21, čís. 12, s. 1. Registrace MK ČR E 10706. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. 
  20. ↑ ŠTYLER, Pavel. Most ponese jméno Josefa Straky. Mělníček.cz [online]. 2012-10-18 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  21. ↑ Slavnostní pojmenování mostu jménem Josefa Straky [online]. Český veslařský svaz, 2012-10-29 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b c Mělnický most Josefa Straky je zase v provozu. Středozemě [online]. Středočeský kraj, 2018-11-19 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  23. ↑ LHOTSKÝ, J. Most v Mělníku nese Strakovo jméno. Mělnicko. 2012, roč. 2012, čís. 44, s. 1. ISSN 1213-2845. 
  24. ↑ a b c d Mělník – Oprava mostu Josefa Straky přes Labe [online]. Garnets [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  25. ↑ a b DUCHOŇ, Radek. Oprava mostu Josefa Straky v Mělníku možná vrátí na řeku přívoz. ČRo Region [online]. Český rozhlas, 2018-03-12 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  26. ↑ ŠVEC, Stanislav. Starý mělnický most Josefa Straky ukázal po celé své délce zkorodovanou konstrukci. Již žádný beton a asfalt. [online]. Soutok, 2018-01-28 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  27. ↑ KLUČKOVIČ, Miroslav; SEMÍN, Petr. Před 130 lety byl postaven první most přes Labe pod Mělníkem. Mělnická radnice. Město Mělník, 2018-11-01, roč. 27, čís. 11, s. 5. Registrace MK ČR E 10706. Dostupné online [cit. 2021-02-26]. 
  28. ↑ a b WALTEROVÁ BENEŠOVÁ, Barbora. Most Josefa Straky se otevírá. Mělnický deník [online]. Vltava Labe Media, 2018-11-16 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b Most Josefa Straky se dočká opravy. Mělníček.cz [online]. 2014-03-18 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  30. ↑ NOVÁKOVÁ, Jitka. Uzavírka mělnického mostu Josefa Straky [online]. Mělník: TIC Mělník, 2018-05-20 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b Ministerstvo dopravy souhlasí s opravou mostu Josefa Straky v Mělníku. Archiweb [online]. 2017-02-03 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. ISSN 1801-3902. 
  32. ↑ a b Ochrana proti holubům most Josefa Straky Mělník [online]. Plzeň: Jakeš CZ – Ochrany proti ptactvu [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  33. ↑ DUCHOŇ, Radek. Přívoz v Mělníku nahrazuje rekonstruovaný most. ČRo Region [online]. Český rozhlas, 2018-06-02 [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 
  34. ↑ Zavřený most v Mělníku by měl chodcům nahradit nový přívoz. eLogistika.info [online]. 2017-10-20 [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-17. 
  35. ↑ a b c d JOSEF, Dušan. Encyklopedie mostů – Mělník (Mělník) – silniční most [online]. Libri [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-17. 
  36. ↑ a b Databáze mostů, přehled na [1]
  37. ↑ Most Josefa Straky, Mělník [online]. Filmová místa.cz [cit. 2021-02-26]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • JOSEF, Dušan. Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1999. 471 s. ISBN 80-85983-74-5. S. 212. 
  • PURŠ, František. Historie města: z historie mělnických mostů. Mělnická radnice. Město Mělník, 2018-10-01, roč. 14, čís. 10, s. 7–8. Registrace MK ČR E 10706. 
  • LHOTSKÝ, J. Most v Mělníku nese Strakovo jméno. Mělnicko. 2012, roč. 2012, čís. 44, s. 1. ISSN 1213-2845. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Most_Josefa_Straky&oldid=24315736“