NGC 2420
| NGC 2420 | |
|---|---|
 | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | otevřená hvězdokupa |
| Třída | I2r[1] |
| Objevitel | William Herschel |
| Datum objevu | 19. listopadu 1783 |
| Rektascenze | 7h 38m 23s[2] |
| Deklinace | 21°34′24″[2] |
| Souhvězdí | Blíženci (lat. Gem) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 8,3[1][2] |
| Úhlová velikost | 6′[1] |
| Vzdálenost | 8 100 ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Rozměr | 75[3] ly |
| Metalicita [Fe/H] | −0,05 |
| Odhadované stáří | 2 miliardy let[4] |
| Označení v katalozích | |
| New General Catalogue | NGC 2420 |
| Collinderův katalog | Collinder 154 |
| Melottův katalog | Melotte 69 |
| Jiná označení | NGC 2420,[2] Cr 154,[5] Mel 69,[6] OCl 488[1] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
NGC 2420 je velmi stará otevřená hvězdokupa v souhvězdí Blíženců. Od Země je vzdálená asi 8 100 světelných let.[4] Objevil ji William Herschel 19. listopadu 1783.[3] Stáří této hvězdokupy se odhaduje až na 2 miliardy let.[4]
Pozorování
[editovat | editovat zdroj]
Hvězdokupa se dá na obloze najít i malým dalekohledem 4° východně od hvězdy Wasat (δ Geminorum), ale v malém dalekohledu vypadá pouze jako mlhavá skvrna. Středně velký hvězdářský dalekohled ukáže několik desítek jejích nejjasnějších členů, jejichž hvězdná velikost je 11 a výše. Tato hvězdokupa je ovšem bohatá na slabé hvězdy, takže se vyplatí použít ještě větší dalekohledy.[7]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Hvězdokupa má celkem asi tisícovku členů, které spolu vydržely 2 miliardy let nejspíše díky tomu, že hvězdokupa leží vysoko nad rovinou galaktického disku.[7] Ještě starší otevřenou hvězdokupou je ovšem Messier 67, jejíž stáří je asi 4 miliardy let.[8]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2420 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-28. (anglicky)
- ↑ a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2420 [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2420 (= OCL 488) [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c DIAS, W. S.; ALESSI, B. S.; MOITINHO, A., et al. New catalogue of optically visible open clusters and candidates. S. 871–873. Astronomy and Astrophysics [online]. Červenec 2002 [cit. 2021-01-13]. Roč. 389, s. 871–873. Dostupné online. arXiv astro-ph/0203351. DOI 10.1051/0004-6361:20020668. Bibcode 2002A&A...389..871D. (anglicky)
- ↑ COLLINDER, Per. On Structural Properties of Open Galactic Clusters and their Spatial Distribution. Catalog of Open Galactic Clusters. S. B1-B46. Annals of the Observatory of Lund [online]. 1931 [cit. 2021-01-13]. Čís. 2, s. B1-B46. Dostupné online. Bibcode 1931AnLun...2....1C. (anglicky)
- ↑ MELOTTE, P. J. A Catalogue of Star Clusters shown on Franklin-Adams Chart Plates. S. 175. Memoirs of the Royal Astronomical Society [online]. 1915 [cit. 2021-01-13]. Roč. 60, s. 175. Dostupné online. Bibcode 1915MmRAS..60..175M. (anglicky)
- ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blizenci [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online.
- ↑ SEMENOVA, Ekaterina; BERGEMANN, Maria; DEAL, Morgan, et al. The Gaia-ESO survey: 3D NLTE abundances in the open cluster NGC 2420 suggest atomic diffusion and turbulent mixing are at the origin of chemical abundance variations. S. 15. Astronomy and Astrophysics [online]. Listopad 2020 [cit. 2021-01-13]. Roč. 643, s. 15. Dostupné online. arXiv 2007.09153. DOI 10.1051/0004-6361/202038833. Bibcode 2020A&A...643A.164S. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2420 na Wikimedia Commons - SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2420 [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
- KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Blizenci [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online.
- FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 2420 [online]. SEDS.org [cit. 2021-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-28. (anglicky)
- SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 2420 (= OCL 488) [online]. [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. (anglicky)
