Přeskočit na obsah

Oltářík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Oltářík
Východní stěna věže se vstupem
Východní stěna věže se vstupem
Základní informace
Slohgotický
Výstavba1437–1450
Zánikpřed rokem 1544
StavebníkJakoubek z Vřesovic
Další majiteléZajícové z Hazmburka
páni z Illburka
páni z Vřesovic
Poloha
Adresavrch Hrádek, Podsedice, ČeskoČesko Česko
PohoříČeské středohoří
Nadmořská výška568 m
Souřadnice50°29′24″ s. š., 13°55′24″ v. d.
Oltářík
Oltářík
Další informace
Rejstříkové číslo památky35452/5-2012 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oltářík (dříve též Hrádek[1]) je zřícenina hradu na vrchu Hrádek v Českém středohoří. Vypíná se nad vsí Děkovka deset kilometrů jihozápadně od Lovosic v okrese Litoměřice. Zbytky hradu jsou chráněné jako kulturní památka.[2]

Zakladatelem hradu byl v první polovině patnáctého století husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Roku 1450 hrad získali do zástavy páni z Polenska, po kterých ho drželi Zajícové z Hazmburka a páni z Illburka. Hrad plnil funkci vojenského opěrného bodu a kromě krátkého období za pánů z Polenska nikdy nebyl panským sídlem. Zanikl neznámým způsobem mezi lety 1468 a 1544.

Zřícenina hradu je přístupná po turisticky značených cestách z Dřemčic, Děkovky nebo ze Lhoty. Osamělý vrch Hrádek sopečného původu umožňuje kruhový rozhled do okolní krajiny.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Spojení jména Oltářík se zříceninou je pravděpodobné, ale ne zcela jisté. Poslední zmínka o hradu Oltářík totiž pochází z roku 1612. Později jeho jméno upadlo v zapomnění. V osmnáctém století se v obecném povědomí uchovala spojitost zříceniny s osobou Jakoubka z Vřesovic, ale i ta se v devatenáctém století vytratila. Lokalitu poté se jménem Oltářík spojil až František Alexandr Heber.[3]

Podle řady badatelů vychází jméno Oltářík z dobové zvyklosti pojmenovávat sídla po biblických vzorech nebo abstraktních symbolech (podobně Sion, Kalich nebo Panna).[4] Ivan Lehký a Milan Sýkora v případě Oltáříku takovou teorii odmítají[5] a navrhují jednodušší variantu, podle které skála, na které hrad stojí, připomíná svým vzhledem oltář.[3] Oltářík je potom jeho zdrobnělinou odvozenou z malé velikosti hradu.[6]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Za stavitele hradu je, bez konkrétních dokladů, považován husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic,[5] který ho nechal postavit nejspíše v letech 1434–1438.[7] K založení hradu ho snad vedla potřeba zajistit své majetky v situaci, kdy se dostal do sporu s žatecko-lounským svazem.[8] K Jakoubkovým panstvím v Českém středohoří patřil od roku 1434 hrad Kostomlaty a v roce 1434 také Liběšice, Chouč, Skršín, Lahovice a Řisuty, zatímco Chrášťany a Děkovka se v jeho majetku objevily až roku 1450.[7]

Pečeť Jakoubka z Vřesovic

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1450, kdy jej Jakoubek z Vřesovic se synem Janem zastavil za 300 kop grošů Janovi z Polenska, který sídlil na tvrzi ve Vršovicích.[9] Součástí hradního panství byly též vesnice Chrášťany a Děkovka.[10] Janův syn, Mikuláš z Polenska, byl nucen roku 1468 Oltářík prodat bratrům Janovi a Oldřichovi Zajícům z Hazmburka.[11] Další zprávy o hradu se až do roku 1531 nedochovaly. Pro pány z Hazmburka měl hrad především vojenskou funkci a sloužil k ochraně třebenického panství. Podobně tomu bylo i u dalších majitelů, kterými se stali páni z Illburka.[12] Je však otázkou, zda měli potřebu starý stísněný hrad udržovat.[13] Hrad získali nejspíše roku 1476, kdy Vilém starší z Illburka dostal do zástavy Třebenice.[12] Méně pravděpodobná je možnost, že hrad získal až Vilém mladší z Illburka roku 1505, kdy prodal Zajícům z Hazmburka panství Mšené a zároveň snad mohl koupit Oltářík.[14]

Vilém mladší z Ilburka a na Ronově hrad roku 1531 v závěti odkázal manželce Anežce z Helfenštejna.[15] Když v roce 1544 vešla závěť v platnost, byl hrad uveden jako pustý.[6] Zatímco podle Dobroslavy Menclové byl opuštěn už po roce 1468,[16] podle Augusta Sedláčka se tak stalo až po roce 1531.[9] Po Anežčině smrti hrad neznámým způsobem získal Volf z Vřesovic, který povolil blíže neznámému šlechtici používat přídomek z Oltáříku. Naposledy se hrad připomíná v roce 1612 jako poustka.[14] Způsob zániku je tedy nejasný. Je možné, že hrad chátral a jeho opuštění urychlil požár, nebo mohl vyhořet již opuštěný hrad například po zásahu bleskem.[13]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]
Půdorys hradu podle R. Šimečka z roku 1905

Hrad stojí na osamoceném tefritovém[17] vrchu. Poloha na vysoké skále neumožňovala případným útočníkům využít při obléhání dělostřelectvo, a její volba patřila k prvním reakcím na rozvoj palných zbraní během husitských válek.[4] Hospodářské zázemí hradu tvořily vsi Chrášťany a Děkovka, odkud vedly cesty do sedla mezi Dlouhým vrchem a Oltáříkem, kde se na ně napojovala přístupová cesta ke hradu.[18]

Přístupová cesta
Čelní stěna druhé brány od západu

Přestože na první pohled patrnými dochovanými částmi hradu jsou jen pozůstatky brány a obytné věže, byla jeho podoba podstatně složitější. Další stavby byly postavené převážně ze dřeva nebo z nasucho kladených kamenů, a proto jsou patrné pouze v terénních náznacích a drobných stopách zdiva v místech, kde se napojovaly na různé skalní útvary.[19]

Zaniklé části

[editovat | editovat zdroj]

První částí hradu mohla být již přístupová cesta ve strmém jižním a východním úbočí kopce. Hypotéza se opírá o existenci částečně dochovaného kamenného tarasu cesty. Na východě, kde je cesta sevřena tarasem na levé a skalním útvarem na pravé straně, mohla být první branka, která chránila přístup k dalším částem hradu.[20] Na západní straně přehrazuje přístup téměř třicet metrů dlouhý nevýrazný val na okraji terasy pokryté suťovým polem.[21]

Severovýchodně od vrcholu kopce se nachází pozůstatky opevnění v podobě tarasu z nasucho kladených kamenů.[22] Konstrukce hradby byla nejspíše tvořena náspem zpevněnými nasucho vyzděnými líci, z něhož se dochovala spodní část vnější obezdívky.[19] Takto vytvořený základ zdi nesl roubenou stěnu předprsně prolomenou střílnami. Celek byl díky svým vlastnostem odolný vůči soustředěné palbě.[23] Hradba přepažovala přístupovou cestu a dále vedla podél ní až k budově druhé brány.[22] V jedné ze skal je patrná stopa po jejím propojení s hradbou pomocí částečně vyzděné kapsy pro trám.[24] Do další části se hradu se vstupovalo částečně dochovanou druhou bránou, jejíž klenutí bylo patrné ještě v roce 1846.[9] Šířka průjezdu se pohybuje od 170 do 177 centimetrů a vzhledem k předpokládanému ostění byla jeho původní šířka 117–137 centimetrů.[25] Je pravděpodobné, že průjezd byl zaklenutý valenou klenbou.[26]

Interiér obytné věže s přerušením obvodové zdi v místě původního vstupu; novodobý vstup (na obrázku s výdřevou) byl prolomen ve středu východní zdi.
Okno v jižní stěně suterénu obytné věže
Kapsy pro ukotvení nosných trámů podlahy přízemí

Za bránou se cesta dělí do dvou směrů. Jedna pokračuje směrem k zaniklé třetí bráně, zatímco druhá směřuje k jihozápadu na uměle zarovnanou plošinu pod vrcholovou skálou, kde pravděpodobně stály provozní budovy, které beze stop zanikly.[27] Nad plošinou se nachází hradní jádro tvořené věží a malým nádvořím na její východní straně. Nádvoří bylo opevněné hradbou, po které se zachoval 1,2 metru široký zásek ve skále a drobný fragment zdiva v místech, kde se hradba napojovala na jihovýchodní nároží věže. V severovýchodním úseku hradby se nejspíše nacházela čtvrtá brána.[28]

Obytná věž

[editovat | editovat zdroj]

Nejlépe dochovanou částí hradu je obytná věž s lichoběžníkovým půdorysem o rozměrech 15,3 × 11,3 metru a obvodovou zdí tlustou 1,6 metru.[29] Její zdivo kopíruje členitý terén a vzniklo v průběhu jediné stavební fáze. Kvalitněji vyzděné části zřejmě souvisí s nutností zajistit staticky exponované jihovýchodní nároží.[30] Do přízemí věže se vcházelo vstupem v severní části východního průčelí, kde se dochovala část kapsy pro uzavírací trám. Ve zdech se dochovalo několik kapes pro uložení trámů, které nesly podlahu přízemí. Dvě z nich obsahují maltu se stopami požáru. Přízemní prostory obsahovaly jedinou místnost osvětlenou oknem.[31] Z místnosti vedla schodiště do suterénu, který původně osvětlovala dvě štěrbinová okna. Jedno z nich se dochovalo v jižní stěně a druhé z částečně zaniklo vybouráním novodobého vstupu do věže.[32]

K bydlení sloužilo zaniklé první patro. Absence většího množství destrukcí a zlomky cihel, které se nacházejí ve svazích pod vrcholem, naznačují, že bylo postavené z hrázděného zdiva.[32] K jižní straně věže poblíž jihozápadního nároží přiléhá blok zdiva,[33] který mohl být opěrným pilířem nebo nesl hrázděný arkýř.[34]

Přístup

[editovat | editovat zdroj]

Zřícenina je volně přístupná a otevírá se z ní kruhový výhled na okolní kopce Českého středohoří a nížinu dolního Poohří. Na rozcestí Děkovka červeně značené turistické trasy, vedoucí mezi Vlastislaví a Lhotou, začíná modře značená trasa do Dřemčic, ze které ke hradu vede významová odbočka.[35]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Oltářík z Děkovky
    Oltářík z Děkovky
  • Oltářík od Dřemčic
    Oltářík od Dřemčic
  • Pohled na východ k Děkovce a vrchu Plešivec
    Pohled na východ k Děkovce a vrchu Plešivec
  • Pohled na jihovýchod k Blešenskému vrchu
    Pohled na jihovýchod k Blešenskému vrchu

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Státní mapa 1 : 5 000 m. l. Litoměřice 8-6 [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální, 1995 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-11-27]. Identifikátor záznamu 147235 : Hrad Oltářík. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. ↑ a b Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 17. Dále jen Lehký, Sýkora 2015. 
  4. ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Oltářík, s. 399. 
  5. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 18
  6. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Oltářík, s. 273. 
  7. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 25
  8. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 24
  9. ↑ a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Oltářík hrad, s. 312–313. 
  10. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 26
  11. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 27
  12. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 28
  13. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 66
  14. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 29
  15. ↑ HEBER, František Alexandr. České hrady, zámky a tvrze. Severní Čechy. Příprava vydání Irena Bukačová. Svazek II. Praha: Argo, 2006. 576 s. ISBN 80-7203-791-9. S. 299. 
  16. ↑ MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Svazek 2. Praha: Odeon, 1972. 560 s. S. 333. 
  17. ↑ Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Hrádek, s. 163. 
  18. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 32
  19. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 59
  20. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 33
  21. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 35
  22. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 36
  23. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 62
  24. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 37
  25. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 39
  26. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 42
  27. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 43
  28. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 44
  29. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 45
  30. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 68
  31. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 52
  32. ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 53
  33. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 48
  34. ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 49
  35. ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-28]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. 
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Oltářík (Hrádek) – hrad, s. 359–360. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Oltářík hrad, s. 312–313. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oltářík na Wikimedia Commons
  • Téma Oltářík ve Wikicitátech
  • Hrad Oltářík – 2. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze na českém severozápadu [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2018-11-29 [cit. 2018-12-01]. Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online. 
  • LEHKÝ, Ivan. Hrad Oltářík [online]. Ivan Lehký, 2019-01-24 [cit. 2019-01-27]. Video s hypotetickou rekonstrukcí podoby hradu. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Oltářík&oldid=23056368“