Přeskočit na obsah

Petra Buzková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Petra Buzková
Petra Buzková na 43. KVIFF
Petra Buzková na 43. KVIFF
6. ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ČR
Ve funkci:
15. července 2002 – 4. září 2006
Předseda vládyVladimír Špidla
Stanislav Gross
Jiří Paroubek
PředchůdceEduard Zeman
NástupkyněMiroslava Kopicová
Místopředsedkyně ČSSD
Ve funkci:
25. března 1990 – leden 2000
Místopředsedkyně
Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
27. června 1996 – 19. června 1998
Ve funkci:
17. července 1998 – 20. června 2002
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 21. září 2004
Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
6. června 1992 – 31. prosince 1992[1]
Zastupitelka Hlavního města Praha
Ve funkci:
21. října 2006 – 30. listopadu 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíSOCDEM (1989–2024)[2]

Narození7. prosince 1965 (58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJosef Kotrba
VztahyFrantišek Modráček (praděd)
Dětidcera Anna
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Profesepolitička a advokátka
Náboženstvíkatolická církev
CommonsPetra Buzková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petra Buzková (* 7. prosince 1965 Praha) je česká právničkapolitička, v 90. letech a na počátku 21. století poslankyně České národní radyPoslanecké sněmovny, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a česká ministryně školství. V komunálních volbách v roce 2006 neúspěšná kandidátka České strany sociálně demokratické na primátorku hlavního města Prahy. Po odchodu z politiky pracuje jako společnice advokátní kanceláře VKS Legal.[3] V letech 1989–2024 byla členkou SOCDEM (do roku 2023 Česká strana sociálně demokratická).

Je pravnučkou významného prvorepublikového sociálnědemokratického politika Františka Modráčka a patří k zakladatelům obnovené polistopadové České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie).

V roce 1984 odmaturovala na Gymnáziu Jana Keplera v Praze, následně vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia dokončila v roce 1989.[3][4][5] Již v roce 1989 vstoupila do obnovené České strany sociálně demokratické, v roce 1990 se stala poprvé její místopředsedkyní.[5]

V rámci ČSSD se zpočátku angažovala jako předsedkyně klubu Sociálně demokratické ženy.[6]

Ve volbách v roce 1992 byla zvolena za ČSSD do České národní rady (volební obvod Jihočeský kraj). Zasedala ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti a v mandátovém a imunitním výboru.[7][8] Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát v poslanecké sněmovně obhájila ve volbách v roce 1996, volbách v roce 1998volbách v roce 2002. V letech 1996–2002 byla místopředsedkyní sněmovny. V období od června do srpna 2002 byla krátce místopředsedkyní poslaneckého klubu ČSSD.[9][10][11][12]

Po nástupu Miloše Zemana na post předsedy ČSSD v roce 1993 patřila k představitelům proudu kritického vůči Zemanovi. Tato skupina (patřil do ní mj. i Petr Kučera) ale byla relativně slabá.[13] V roce 1996 se její výhrady k Miloši Zemanovi vyhrotily. Spolu se Stanislavem Grossem kritizovala angažmá Miroslava Šloufa ve volební kampani ČSSD. Sjezd strany v Bohumíně roku 1997 ovšem pozici kritiků Miloše Zemana oslabil, byť Buzková si udržela post místopředsedkyně ČSSD. Od Zemanova vedení strany se odlišovala i hodnocením opoziční smlouvy z roku 1998, kterou považovala za krátkodobé řešení a nehodlala ustupovat v programových otázkách ODS. I přesto byla v roce 1999 opětovně potvrzena na postu místopředsedkyně strany. Na místopředsednické křeslo rezignovala v roce 2000 jako výraz nesouhlasu s tím, že ODS a ČSSD podepsaly takzvaný toleranční patent (dohoda posilující spolupráci ODS a ČSSD). V polovině roku 2000 pak vnitrostranický konflikt okolo Petry Buzkové eskaloval během takzvané aféry Olovo, kdy byl jeden z poradců premiéra Zemana obviněn ze sepsání plánu veřejné diskreditace Buzkové.[14] Neshody mezi Zemanem a Buzkovou se později ještě řešily veřejně. V Zemanově vzpomínkové knize Jak jsem se mýlil v politice i v rozhovorech pro média označil bývalou místopředsedkyni strany za „příšerně línou“.[15] Buzková na to reagovala s tím, že Zeman „se zachoval jako prase“.[16]

Její politická kariéra vyvrcholila v následném volebním období, tedy již po odchodu Miloše Zemana z předsednického postu. V letech 2002–2006 byla ministryní školství ČR ve vládě Vladimíra Špidly, vládě Stanislava Grosse a vládě Jiřího Paroubka. Kvůli ministerskému angažmá složila v září 2004 poslanecký mandát.[17]

Počátkem roku 2006 ohlásila odchod z politiky a ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006 již nekandidovala.[18] Později se rozhodla účastnit se komunálních voleb v roce 2006. Byla kandidátkou ČSSD na primátorku Prahy. ČSSD ale získala jen 15 % hlasů a primátorem se stal člen ODS Pavel Bém.[19] Byla nicméně zvolena do zastupitelstva hlavního města Prahy, když získala nejvíce preferenčních hlasů z kandidátů ČSSD. Svého mandátu se však vzdala.[20]

V letech 2006–2016 byla spolumajitelkou a jednatelkou společnosti Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář;[21] od roku 2016 je společníkem advokátní kanceláře VKS Legal, do roku 2020 byla členkou rozkladové komise ÚOHS. Profesně se zaměřuje na finanční a obchodní právo a právo veřejných zakázek. Ovládá angličtinuruštinu.[4][3]

V prezidentských volbách v letech 2013 a 2018 vždy podpořila protikandidáta Miloše Zemana: Karla Schwarzenberga a Jiřího Drahoše. V roce 2023 podpořila Danuši Nerudovou.[22]

V říjnu 2024 odešla spolu s Tomášem Petříčkem ze Sociální demokracie, důvodem byl nesouhlas s ideovým směřováním nového vedení strany.[23]

Je vdaná za finančníka Josefa Kotrbu. Má dceru Annu, která se jí narodila v prosinci 1996, tedy během jejího funkčního období jakožto místopředsedkyni Poslanecké sněmovny.[24][4]

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu samostatné České republiky.
  2. Petříček a Buzková opouštějí SOCDEM, nesouhlasí se směřováním strany. iDNES.cz [online]. 2024-10-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  3. a b c Společníci [online]. Advokátní kancelář VKS LEGAL [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  4. a b c ŠINDELÁŘ, Rudolf. Jak dnes žije Petra Buzková: Je šťastná a 16 let dělá své řemeslo. Bývalý premiér Jiří Paroubek připustil, že ho po jeho odchodu mohla nahradit. ŽivotvČesku.cz [online]. 2022-09-11 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  5. a b JUDr. Petra Buzková [online]. Informační centrum vlády [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1467. 
  7. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. – 6. 6. 1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  9. Petra Buzková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  10. Petra Buzková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  11. Petra Buzková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. 
  12. Petra Buzková [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-19]. Dostupné online. 
  13. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1470. 
  14. kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1472. 
  15. Hašek se přiznal, že má za poradkyni Buzkovou [online]. blisty.cz [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  16. Sjezd ČSSD odmítl povolit spolupráci s KSČM [online]. bbc.co.uk [cit. 2012-10-21]. Dostupné online. 
  17. Zpráva ČTK: Gross a Buzková složili poslanecký mandát, aby měli čas na vládu, Datum vydání: 21.9.2004, Čas vydání: 19:29, ID: 20040921F02572.
  18. BLAŽKOVÁ, Jana; FRYDECKÁ, Lucie. Petra Buzková opouští politiku, bude advokátkou. iDNES.cz [online]. 2006-06-10. Dostupné online. 
  19. Volby do zastupitelstev obcí 20. 10. – 21. 10. 2006 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-14. 
  20. NOVÁKOVÁ, Jana. Volilo ji 70 tisíc lidí, ale mandátu se vzdala. Lidovky.cz [online]. 2006-12-01 [cit. 2024-10-08]. Dostupné online. 
  21. Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 27635554, Vyroubal Krajhanzl Školout, advokátní kancelář, s.r.o., datum přístupu 2015-05-19
  22. TRAN, Viet. Buzková: Po Zemanovi zbyde jen vlajka hanby. Lidé po mně chtěli, abych byla prezidentkou. cnn.iprima.cz [online]. CNN Prima News, 2023-01-12 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. 
  23. ČTK. Petříček a Buzková odcházejí ze SOCDEM kvůli nesouhlasu se směřováním strany. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2024-10-07 [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  24. Petře Buzkové se včera narodila dcera Anička. Hospodářské noviny. 1996-12-18. Dostupné online [cit. 2018-05-07]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 71. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 87. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 165. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]