Podivín
| Podivín | |
|---|---|
 Radnice a kostel | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Břeclav |
| Obec s rozšířenou působností | Břeclav (správní obvod) |
| Okres | Břeclav |
| Kraj | Jihomoravský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°49′32″ s. š., 16°50′54″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 929 (2024)[1] |
| Rozloha | 17,75 km²[2] |
| Katastrální území | Podivín |
| Nadmořská výška | 165 m n. m. |
| PSČ | 691 45 |
| Počet domů | 929 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Masarykovo nám. 192/2 691 45 Podivín podatelna |
| Starosta | Martin Důbrava |
| Oficiální web: www | |
  Podivín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 584797 |
| Kód části obce | 123838 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podivín (německy Kostel, Kostl,[4] Podiwin) je malé město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji. Leží osm kilometrů severně od Břeclavi. Žije zde přibližně 2 900[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Jméno Podivín původně označovalo hrad (dnes neznámé polohy) na ostrově v řece Dyji a bylo ve 13. století přeneseno na nově založené město. Je odvozeno od osobního jména Podiva (je o něm zmínka u Kosmy). Německé jméno Podivína Kostel pochází z druhé části jména Sekyřkostel, což bylo označení vsi, která se původně nacházela na území nově založeného města. (Samo jméno Sekyřkostel je nejasné, složka -kostel asi neoznačovala církevní stavbu, nýbrž se nejspíše jednalo o hláskovou úpravu jména vedlejší vsi Ch(v)ostno/-á, s významem "křoví, hustý porost", přes německé Kosten.)[5] Židovský název města v hebrejštině zní קאסטל.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Území Podivína bylo pro strategicky výhodnou polohu osídleno již od pravěku.
První písemná zmínka o vesnici se nachází v Kosmově kronice z 1. poloviny 12. století a hlásí se k roku 1067 (castrum situm in media aqua Zuartka nomine Podiuin dictum a conditore suo Podiua).[6][7]
Kosmova kronika česká zmiňuje Podivu, pokřtěného žida a zakladatele podivínského hradu (Podiuin, dictum a conditore suo Podiua, Iudeo sed postea catholico.). Již někdy během 13. století byl Podivín povýšen na město, což z něj činí nejstarší město v okrese Břeclav. Od 20. let 16. století se zde usazovali novokřtěnci (habáni), kteří tu žili až do svého vyhnání ze země roku 1622. Z této doby pochází nejstarší údaje o velikosti zdejší židovské obce (140 osob). Židé v Podivíně žili ve dvou čtvrtích (Horní a Dolní), přičemž po Dolní židovské čtvrti je dosud zachován křivolaký uliční rastr jihozápadně od náměstí.[8]
Podivín se nikdy nevyvinul ve větší středisko, vždy byl ve stínu Hustopečí, Mikulova nebo později Břeclavi. Roku 1839 se nicméně jako jedno z prvních měst v českých zemích dočkal železnice, když kolem něj byla vedena odbočka Severní dráhy císaře Ferdinanda z Břeclavi do Brna.
Dne 21. prosince 1950 zde došlo k jedné z nejtragičtějších železničních nehod v českých dějinách, když rychlík vinou signalisty srazil autobus na přejezdu.
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Podivín leží v Dolnomoravském úvalu, na mírném návrší nad dyjskou nivou, asi 1,5 kilometru severovýchodně od ústí Trkmanky do Dyje. Město se rozkládá v nadmořské výšce 160–175 metrů a protéká jím Ladenská strouha (staré rameno Trkmanky).
Katastrální území tvoří většinou plochá polní krajina, na východě zvolna stoupající až do výšky 210 metrů, pouze na jihozápad zasahuje lužní les okolo Dyje, který je součástí Přírodního parku Niva Dyje a Lednicko-valtického areálu.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 2 225 | 2 590 | 2 517 | 2 750 | 2 848 | 2 809 | 2 549 | 2 404 | 2 675 | 2 701 | 2 849 | 2 848 | 2 887 | 2 874 | 2 887 |
| Počet domů | 366 | 437 | 439 | 473 | 501 | 533 | 610 | 677 | 674 | 714 | 712 | 857 | 835 | 897 | 929 |
Městská správa a politika
[editovat | editovat zdroj]V letech 2010 až 2014 byl starostou Stanislav Machovský (KDU-ČSL). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva v listopadu 2014 byl do této funkce zvolen opětovně. Prioritou vedení města bude modernizace základní školy a výraznější propojení města s Lednicko-valtickým areálem. [11] Od roku 2018 je starostou Martin Důbrava. Místostarostou je Helena Macánová.
Městské symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak města je historický, vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 19. ledna 1995.[12]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Severovýchodním okrajem Podivína vede paralelně železniční koridor Brno–Břeclav (se stanicí Podivín), silnice II/425 a dálnice D2 (s nájezdem na 41. km), které zde mimoúrovňově kříží silnice II/422 procházející skrz město. Dále odsud vede silnice III. třídy č. 42226 (Podivín – Rakvice), spojená s II/425 krátkou spojkou III/42227. Dlouhodobě se plánuje výstavba obchvatu silnice II/422 jihovýchodně okolo města, pro který je stanovena územní rezerva a stavebně připraveno napojení na most přes silnici II/425.
Od roku 2008 je Podivín začleněn do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (zóna 565), v jehož rámci je významným přestupním uzlem. Zastavují zde nejen osobní vlaky linky S51, ale také rychlíky a spěšné vlaky linky R13, z nichž tu lze přestoupit na autobusové linky 555 (směr Rakvice nebo Lednice, Valtice), 556 (směr Velké Bílovice a Hodonín), 159 (směr Velké Bílovice, Čejkovice a Mutěnice) a 574 (směr Ladná a Břeclav).
Podivín je důležitým východiskem pro cykloturistiku. Od nádraží vedou cyklotrasy jak do Lednicko-valtického areálu, tak do různých vinařských lokalit (Velkopavlovická vinařská podoblast). Od nádraží také vede žlutá turistická značka směr Janův hrad a Lednice.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel svatého Petra a Pavla z první poloviny 13. století
- Kaple svatého Cyrila a Metoděje
- Židovský hřbitov s obřadní vstupní halou; nejstarší ze zhruba 1000 náhrobků je z roku 1694
- Chodby a sklepení – památka stoleté přítomnosti novokřtěnců
- Janův hrad (imitace zříceniny středověkého hradu vystavěná v roce 1807, nachází se v lužním lese na jižním okraji katastru města)
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Ctibor Bezděk (1872 – 1956), lékař a spisovatel, propagátor vegetariánství a abstinence
- Hugo Böhmer (1906, Podivín –1996), novozélandský podnikatel a mecenáš, který financoval opravy židovských památek i místního židovského hřbitova.[13]
- Antonín Ferdinand Dubravius († 1756), kněz, v Podivíně působil a zemřel
- Jan Klak (* 1942), ekonom a politik
- Jan Kostrhun (1942–2022), spisovatel a politik
- František Weber (1908–1991), velitel 310. československé stíhací peruti RAF
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Masarykovo náměstí -
radnice -
základní škola -
sousoší Panny Marie Immaculaty -
obřadní dům na židovském hřbitově -
pomník padlým -
železniční stanice -
Kaple svatého Cyrila a Metoděje -
Židovský hřbitov -
Kostel svatého Petra a Pavla -
besední dům -
Janův hrad -
kaple svaté Anny
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 255.
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 262, 430–434.
- ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 262.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 630. Archivováno 16. 7. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Historie - Oficiální stránky města Podivín. www.podivin.cz [online]. [cit. 2019-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-05.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ IVÁNEK, Lukáš. Vlková i Machovský zůstali. Jistotu má Průdek. Břeclavský deník [online]. 2014-11-11 [cit. 2014-11-11]. Dostupné online.
- ↑ Udělené symboly – Podivín [online]. 1995-01-19 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
- ↑ NEKOLA, Martin. Po stopách Čechů na Novém Zélandu ...za dlouhým bílým oblakem.. 1. vyd. [s.l.]: Nakladatelství Machart, 2021. 192 s. ISBN 978-80-7656-027-7. S. 66.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Podivín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Podivín ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Podivín na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Podivín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Lednicko-valtický areál: Janův hrad Archivováno 8. 9. 2008 na Wayback Machine.
- Mikroregion L. V. A.: Podivín Archivováno 15. 9. 2008 na Wayback Machine.
