Porfyrie

Porfyrie
Klasifikace
MKN-10	E80.0–E80.2
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Porfyrie je skupina metabolických onemocnění, u nichž se projevuje porucha funkce enzymů řídících syntézu hemu v červených krvinkách. Ve většině případů má choroba genetický podklad na základě poškozených genů, pak se jedná o dědičnou metabolickou poruchu. Jsou také známy formy získané.

Příčiny

Jedná se o dědičnou metabolickou poruchu, u níž je charakteristický nedostatek produktu metabolismu za blokem – hemu, nebo nahromadění metabolitu před ním – kyseliny 5-aminolevulové a porfobilinogenu. U získaných forem je rizikovým faktorem otrava olovem. Akutními porfyriemi jsou častěji postiženy ženy, chronickými muži.^[1]

Příznaky

U defektu enzymu ve vyšším stupni syntézy hemu jsou hromaděny porfyrinogeny, jejichž oxidačními produkty se stávají porfyriny, které reagují s viditelným světlem v oblasti vlnové délky 400 nm (fotosenzitivita). Porfyriny se díky světelné energii dostávají do excitovaného stavu, reagují s molekulárním kyslíkem za tvorby kyslíkových radikálů, které pak následně poškozují buněčné organely včetně lyzozomů. Tím dochází k uvolnění lysosomálních enzymů, jež destruují kůži s následkem erytému, puchýřů, zjizvení a dalších příznaků. Na poškození kožního krytu se podílí také ultrafialové záření.

Zuby, moč a stolice získávají červený až hnědý nádech. Dásně ustupují a charakteristický vzhled je označován jako tzv. upíří zuby.

V tělesných tekutinách se nadbytečně hromadí kyselina 5-aminolevulová (ALA) a porfobilinogen (PBG), které spolupůsobí na synaptické funkce periferního a centrálního nervového systému. Důsledkem jsou neuropatie (postižení nervů), bolestivost v břišní krajině, zvýšená aktivita sympatiku a neuropsychické problémy (neklid, psychotické stavy). U těžkých forem se může manifestovat epilepsie. K příznakům také patří nadměrný růst ochlupení (hirsutismus), včetně obličejové části^[1].

Diagnostika

Ke stanovení porfyrinů v tělesných tekutinách, v moči a ve stolici slouží specifická fluorescence.

Otrava olovem způsobí přítomnost porfyrinů v moči (porfyrinurie) a vylučování kyseliny 5-aminolevulové, což se projevuje anemií a nedostatkem adenosintrifosfátu (ATP). Olovo inhibuje enzymy ALA-dehydratázu a ferrochelatázu.

Klasifikace

A. podle nejvíce postižených orgánů produkujících porfyriny:

hepatální
- akutní intermitentní porfyrie (AIP seu švédská)
- porfyria cutanea tarda (PCT)
- hereditární koproporfyrie (HCP)
- porfyria variegata (VP)
- porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)
erytropoetické
- vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)
erytrohepatální
- Protoporfyrie (EPP)

B. podle projevů:

kožní
- PCT, EPP, CEP
- kožní projevy také způsobují formy VP a HCP
jaterní
- AIP, ADP, VP, HCP

C. podle průběhu:

akutní
- AIP, PV, HCP, ADP
chronické
- PCT, EPP, CEP

Formy

Porfyrie kožní

Porfyria cutanea tarda (PCT)

Autozomálně dominantní (AD) dědičný defekt uroporfyrinogendekarboxylasy, výskyt 1:25 000 (nejčastější forma).
Porfyriny jsou v nadbytku vytvářeny v játrech, hromadí se zde, přenáší se krevním oběhem až do kůže, kde způsobují fotosenzitivitu, což je typický symptom; po vystavení kůže slunečnímu záření se objevují tekutinou naplněné rozsáhlé puchýře, které se hojí velice pomalu za vzniku jizev a milií (tečkovitá bělavá ložiska).
Klinická manifestace je dávána do souvislosti s poškozením jater způsobeným alkoholem, léčbou estrogeny, hemochromatózou nebo hepatitidou.
Neléčená může vést ke karcinomu jater.
Existuje i nedědičná forma (sporadická, tzv. PCT 1.typu).
V moči uroporfyrin.
Léčba – opakované venepunkce zbavující tělo nadbytečných porfyrinů a železa + podávání antimalarika chlorochininu, které způsobuje pomalé vyplavování porfyrinů; ochrana před slunečním zářením (oděv, speciální krémy).

Vrozená (kongenitální) erytropoetická porfyrie (CEP, Güntherova choroba)

Autozomálně recesivní dědičný defekt uroporfyrinogen-III-synthasy (UROS) vedoucí k zvýšené tvorbě porfyrinů v kostní dřeni, které se hromadí v organismu, hlavně v erytrocytech.
Výskyt 1:2-3 mil..
Zpravidla se projeví již v dětství.
Projevy onemocnění se různí – patří mezi ně např. tmavě červená moč (dáno přítomností uroporfyrinu a koproporfyrinu), citlivost kůže (tvorba puchýřů, jizvení) a její tmavnutí, citlivost očí, ztráta řas, anémie, splenomegalie, červené zbarvení zubů, nadměrné ochlupení (zvláště na rukou a v obličeji).
Léčba – transplantace kostní dřeně, ochrana před slunečním zářením, krevní transfúze, splenektomie.

Protoporfyrie (EPP)

AD dědičný defekt ferrochelatasy → dochází k hromadění protoporfyrinu v játrech, kostní dřeni a kůži.
Nejčastějšími příznaky jsou zarudnutí, svědění a otok kůže i po krátkodobém (několik minut) vystavení kůže slunečnímu záření; příznaky vymizí po hodinách až dnech → při opakovaném vystavení dochází k jizvení kůže a dalším variabilním kožním projevům.
Většinou se projeví již v dětství.
V několika málo procentech případů dochází k jaternímu poškození.
Léčba – zmírnění projevů pomocí beta-karotenu, antihistaminik, melanotanu, fototerapie; prevencí je používání ochranného oblečení a speciálních krémů.
Na rozdíl od akutních jaterních porfyrií EPP nezhoršují žádné léky

Porfyrie jaterní

Akutní intermitentní porfyrie (AIP)

AD dědičný defekt hydroxymetylbilan syntázy (jinými názvy porfobilinogen deaminasa, PBGD nebo uroporfyrinogen-I-syntáza) vedoucí k hromadění prekursorů hemu v játrech.
Manifestuje se akutní atakou po zátěži některými chemickými látkami (steroidy, léky), hladověním, infekcí či stresem; většinou v období po pubertě.
Hlavní příznaky – abdominální bolest, zácpa, zvracení, hypertenze a psychické problémy (hysterie), bolesti hlavy, parézy až plegie.
V moči zvýšená hladina ALA, PBG, hyponatrémie, hypokalémie, abnormality metabolismu cukrů a tuků; diagnózu potvrdí snížená aktivita PBGD v erytrocytech.
Léčba – v akutní fázi infuze s glukózou a hematinem; prevencí další ataky je vyvarování se vyvolávají látky (zákaz užívání některých léčiv).

Porfyrie z deficitu 5-aminolevulátdehydratasy (ADP, Dossova porfyrie)

autozomálně recesivní dědičný deficit 5-aminolevulátdehydratasy.
Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže.
V moči ALA a koproporfyrin.

Hereditární koproporfyrie (HCP)

AD dědičný defekt koproporfyrinogenoxidasy.
Symptomy – vzácně abdominální bolest, neuropsychické potíže, fotosenzitivita, avšak časté jsou naprosto asymptomatické formy.
V akutním stádiu v moči zvýšené hladiny ALA, PBG, koproporfyrinu (ten také ve stolici).

Porfyria variegata (VP)

AD dědičný defekt protoporfyrinogenoxidasy
Symptomy – abdominální bolest, neuropsychické potíže, u některých postižených také kožní příznaky (fotosenzitivita).
V moči vysoké hodnoty ALA, PBG, koproporfyrinu; ve stolici zvýšená exkrece protoporfyrinu a koproporfyrinu.

Léčba

V terapii je indikována správná životospráva, tj. příjem vitamínů, absence alkoholu, česneku, minimalizace denního světla.

K léčbě projevů nemoci lze aplikovat krevní transfúzi. U chronické kožní formy se klinické remise dosahuje opakovanými venepunkcemi (odběry žilní krve), které snižují nadbytečné zásoby železa (možný vyvolávající faktor) a podáváním malých dávek antimalarika chlorochinu, který způsobuje pomalé vyplavování jaterních porfyrinů. Možná je aplikace umělého hemu. Akutní porfyrický záchvat vyžaduje hospitalizaci s důsledným metabolickým monitorováním.

Aplikace některých farmak jako jsou barbituráty, anestetika, stejně tak i alkohol, zvyšuje aktivitu enzymu ALA-syntázy a následně i produkci porfyrinů s následným prohloubením příznaků. Opačný účinek na indukci ALA-syntázy má glukóza, která její tvorbu snižuje.

Historická zajímavost

Podle historických zpráv a popsaných projevů nemoci se soudí, že porfyrií trpěl britský král Jiří III.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu porfyrie na Wikimedia Commons

Literatura

MURRAY, Robert; GRANNER, Daryl; MAYES, Peter. Harperova biochemie. 4. české. vyd. Jinočany: Nakladatelství H+H, 2002. ISBN 80-7319-013-3. S. 354–360.
LEDVINA, Miroslav; STOKLASOVÁ, Alena; CERMAN, Jaroslav. Biochemie pro studující medicíny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1415-1. S. 336–341.
MASOPUST, Jaroslav; PRŮŠA, Richard. Patobiochemie metabolických drah. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, 1999. ISBN 80-238-4589-6. S. 104–110.
KALOUSOVÁ, Marta. Patobiochemie ve schématech. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s, 2006. ISBN 80-247-1522-8. S. 51–57.

Reference

V tomto článku je použit text článku Porfyrie ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
V tomto článku je použit text článku Porfyrie kožní ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.
V tomto článku je použit text článku Porfyrie jaterní ve WikiSkriptech českých a slovenských lékařských fakult zapojených v MEFANETu.

↑ ^a ^b MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 14-15; Porfyrie - od kliniky kmolekulární biologii a zpět: http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0402/med0421.html Archivováno 27. 3. 2010 na Wayback Machine.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

[medicina-1] MEDICÍNA 4 / Roč. IX / Strana 14-15; Porfyrie - od kliniky kmolekulární biologii a zpět: http://www.zdrava-rodina.cz/med/med0402/med0421.html Archivováno 27. 3. 2010 na Wayback Machine.

[1]