Renault 19
| Renault 19 | |
|---|---|
.jpg) Renault 19 z let 1988 – 1992 | |
| Výrobce | Renault |
| Další jména | Renault 19 Chamade (pro sedan montovaný v Evropě) Renault 19 Europa (pro sedan montovaný v Turecku) |
| Roky produkce | 1988–1996 (v Argentině byl montován až do roku 1998) |
| Vyrobeno | 5 900 000 kusů |
| Místa výroby | Francie (nebo Turecko - sedan Europa) |
| Předchůdce | Renault 9/Renault 11 |
| Nástupce | Renault Mégane |
| Konkurence | Fiat Tipo VW Golf Opel Kadett Citroën ZX Škoda Felicia |
| Karoserie | 3 a 5dveřový fastback, 4dveřový sedan (zvaný Chamade nebo Europa) a 2dveřový kabriolet |
| Designér | Giorgetto Giugiaro |
| Třída | nižší střední |
| Objem zavaz. prostoru | 385 (fastback) 462 (sedan Chamade/Europa) 250 (cabrio) |
| Motor | |
| Motor | zážehový nebo vznětový |
| Převodovky | |
| Převodovka | 5° manuální 4° automatická |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Renault 19, někdy zkráceně označován jako R19, je model automobilu francouzské značky Renault. Jeho výroba začala v roce 1988, kdy byl prvně uveden na trh. Stalo se tak jako reakce na prodejní čísla předešlých modelů. Během let 1988 - 1996, kdy se vyráběl, se objevil v různých modifikacích. Nahrazen byl modelem Mégane.
Typy
[editovat | editovat zdroj]
Modely této řady se lišily typem karoserie a nabídkou motorů. V nabídce převažovaly vozy s pětidveřovou karoserií a třídveřovou karoserii typu fastback. V roce 1989 se na trh dostala další variace - sedan, nazývaný Renault 19 Chamade (nebo Europa, což jsou sedany montované v Turecku). V nabídce se ale přes všechna očekávání neobjevila karosářská varianta kombi (tento malý prohřešek vyřešil až nastupující model Mégane), zato se překvapivě v roce 1991 začalo vyrábět čtyřmístné cabrio. Vozy montované v letech 1988 - 1992 měly nepsané přízvisko Phase I (fáze I), vozy z let 1992–1995 (cabrio až do 1997) byly logicky značeny jako Phase II (fáze II)
Motory
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Dnes je potřeba se u označení motorů u Renaultu 19 trochu vyznat. Nestačí totiž znát pouze objem, protože některé motory ani k objemu vůbec nesedí a některých je o stejném objemu hodně (objem 1390 cm3), proto je potřeba znát i interní kódy, podle který se dá určit samotný hnací agregát. V tom se většinou dnešní prodejci ojetin moc nevyznají a tak se ani ceny jednotlivých motorizací v bazarech neliší.
Produkce motorů se specializovala na agregáty s následujícím objemem (včetně interních kódů):
- 1390 cm³ - 1.4 (C1J) 43 kW s karburátorem , 1.4i (C3J) 44 kW s katalyzátorem, od roku 1992 1.4i eco (E7J) 55 kW
- 1721 cm³ - 1.7i 54 kW (F3N-L740) a 66 kW (F3N-L741) - U Phase II motor F3N-L740 značen jako 1.8i
- 1794 (1781) cm³ - 1.8s (F3P) 65 (66) kW s jednobodovým vstřikováním benzinu
- 1794 (1781) cm³ - 1.8i (F3P) 81 kW s vícebodovým vstříkováním benzinu
- 1764 cm³ - 1.8i 16V (F7P) 99 kW, vozy s tímto motorem mají průduch na kapotě
- 1870 cm³ - diesel 1.9 d 47 kW a turbodiesel 1.9 dT 66 kW (F8Q)
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Všechny vozy řady 19 se vyznačovaly moderními liniemi a dá se říct, že inovace na karoserii byly nadčasové. Z hlediska nadčasového designu mohl Renaultu 19 konkurovat jen Fiat Tipo/Tempra. Vozy Renault 19 se vyznačovaly zejména prostorností, dobrou úrovní kvality zpracování, výkonnými motory, a poměrně dobrou pasivní bezpečností. Svou spolehlivostí se model řadil spíše na spodní stupnice tabulek.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Renault 19 na Wikimedia Commons
