Přeskočit na obsah

Sídliště Moravské Předměstí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sídliště Moravské Předměstí
Lokalita
Charaktersídliště
ObecHradec Králové
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°11′35″ s. š., 15°50′26″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel21 264 (2021)[1]
Sídliště Moravské Předměstí
Sídliště Moravské Předměstí
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sídliště Moravské Předměstí je urbanistický celek v Hradci Králové. Jedná se o největší sídliště ve městě i v celých východních Čechách, které zaujímá plochu přibližně 400 hektarů.[2]

Sídliště se nachází na katastrálních územích Třebeš a Nový Hradec Králové[3], resp. v místních částech Třebeš, Moravské Předměstí a Nový Hradec Králové. Jeho území přibližně odpovídá ZSJ Moravské Předměstí I až VII, ve kterých celkem žije přes 21 tisíc obyvatel.[4]

Název Moravské Předměstí nese též místní část, která však nemá vlastní katastrální území (k. ú. Třebeš) a zabírá jen sídlištní okrsek 6 (ZSJ Moravské Předměstí V) s přibližně 5 tisíci obyvateli.

Poradními a iniciativními orgány pro dílčí části města zřizovanými Radou města Hradce Králové jsou komise místní samosprávy. Území sídliště je v tomto smyslu rozděleno na tři části: Moravské Předměstí - jih, Moravské Předměstí - sever, Moravské Předměstí - východ.[5]

Autoři

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 proběhla anonymní architektonická, resp. urbanistická soutěž. Vyhráli ji Karel Marhold a Jiří Němec z fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.[6] Na druhém místě soutěže se umístil František Křelina starší z královéhradeckého Stavoprojektu a následně se stal členem týmu realizujícího sídliště. V letech 1970 až 1971 společně zpracovali podrobný územní plán (PÚP) řešeného území.[7]

Oproti projektu došlo k řadě změn, na což měl vliv zejména počátek normalizace[8], ale i technologická náročnost až avantgardnost projektu (množství ramp, mostků, lávek, předsazených krytých ocelových chodníků, i netradičně zalomené tvary obytných domů[9]). Urbanistický koncept Marholda a Němce nicméně zůstal zachován.[10] V roce 1973 se stal hlavním projektantem sídliště zmiňovaný František Křelina a řadu projektů dotvořil. Právě on ve výsledku stál za architektonickým pojetím sídliště. V autorském kolektivu dále byli Zdeněk Vašata a Karel Runštuk, František Křelina ml., Alexander Pur, Andrea Benešová, Karel Rulík, Karel Fridrich, Jiří Nosek a Miroslav Hajný.[11]

Generálním projektantem sídliště byl Stavoprojekt Hradec Králové.[2] Investorem byl Krajský investorský úřad Hradec Králové a realizaci zajišťovaly Pozemní stavby Hradec Králové.[11]

Rozsah

[editovat | editovat zdroj]

V rámci projektu mělo být postaveno 10 431 bytů pro 37 tisíc obyvatel (V roce 1972 bylo uvedeno 34 tisíc[6]). Sídliště bylo rozděleno do šesti okrsků. Každý okrsek byl naplánován tak, aby obsahoval základní občanskou vybavenost včetně obchodů, služeb, základní školy, mateřské školy i jeslí. Sídliště tedy bylo navrhnuto tak, aby obsahovalo několik okrskových i lokálních center a zároveň také centrum pro spádovou oblast asi 50 tisíc[12], resp. až 64 tisíc obyvatel.[2]

Sídlištní okrsky

[editovat | editovat zdroj]
  • okrsek 1 - SZ zakončení Benešovy třídy; z větší části nerealizována zástavba severně od Třebše; poblíž zastávka MHD U Dvora; odpovídá menší části ZSJ Moravské Předměstí III
  • okrsek 2 - Z část Benešovy třídy navazující na zástavbu Třebše; Poliklinika III a nerealizované kino s osvětovým domem; zastávky MHD Benešova a Velkopopovická; odpovídá většině ZSJ Moravské Předměstí III a VII
  • okrsek 3 - SV část Benešovy třídy; severně od ulice Jana Masaryka; sociální dům pro seniory Harmonie I.; zastávky MHD Masarykova na pomezí s okrskem 4, dále zastávky Moravské Předměstí I a Hotel Garni na Brněnské ulici; odpovídá ZSJ Moravské Předměstí II
  • okrsek 4 - V část Benešovy třídy; jižně od ulice Jana Masaryka, severně od Palachovy a západně od Brněnské; ZŠ Mandysova; pošta HK 12; zastávky MHD Benešova, Masarykova, Futurum a Na Brně; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí I
  • okrsek 5 - JV část sídliště; ústřední ulicí je Milady Horákové, jižně od ulice Palachova; konečná MHD spolu s obchodním střediskem Pod Strání; ZŠ Milady Horákové; pošta HK 6; na pomezí s okrskem 4 se dále nachází zastávka MHD Palachova, směrem k Novému Hradci zastávka Zvonička a východně od okrsku zastávka Na Plachtě; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí IV a VI
  • okrsek 6 - JZ část sídliště; ústřední ulicí je Štefánikova, napojující se na Zborovskou; konečná MHD Podzámčí; obchodní středisko Hvězda; ZŠ Štefánikova; pošta HK 11; na pomezí s okrskem 2 zastávka MHD Štefánikova; odpovídá přibližně ZSJ Moravské Předměstí V
Počty obyvatel v jednotlivých ZSJ sídliště[4]
Základní sídelní jednotka počet obyvatel (k 2011) počet obyvatel (k 2021)
ZSJ Moravské Předměstí I 5 111 4 570
ZSJ Moravské Předměstí II 3 608 3 279
ZSJ Moravské Předměstí III 2 985 2 693
ZSJ Moravské Předměstí IV 3 030 2 864
ZSJ Moravské Předměstí V 5 350 4 966
ZSJ Moravské Předměstí VI 2 546 2 369
ZSJ Moravské Předměstí VII 573 523
Celkem 23 203 21 264

Výstavba

[editovat | editovat zdroj]
Letecký pohled na Moravské Předměstí, zejména okrsek 6
Sídliště Moravské Předměstí z Husovy ulice, v pozadí katedrála sv. Ducha

Projekční příprava proběhla v letech 1969 až 1970 vypracováním podrobného územního plánu (PÚP). Výstavba bytových budov započala v roce 1972 v okrsku 5 (bývalá Lhota pod Strání).[2]

Na počátku 80. let 20. století byl před dokončením okrsek 5 s 2500 byty pro asi 7500 obyvatel. Dokončen byl v té době okrsek 2/1 o 360 bytech pro tisíc obyvatel. Největší okrsek 6 (Hvězda/Podzámčí) s 2700 byty pro 8000 lidí byl rozestavěn a měl být postupně dokončen během sedmé pětiletky. Ve výstavbě byl rovněž okrsek 4/2 a 4/3 s 1460 byty s plánovaným dokončením v roce 1981.[2]

Základní škola Milady Horákové (tehdy Salvadora Allendeho) byla dokončena v roce 1977, ZŠ Štefánikova (tehdy Engelsova) v roce 1983 a ZŠ Mandysova 1984.

Sídliště se nakonec stavělo přes 20 let a nebylo dokončeno v plném rozsahu. Po sametové revoluci došlo k výraznému omezení výstavby. V roce 1990 bylo dokončeno jen 460 malometrážních bytů (a došlo k přejmenování ulic). V roce 1993 byla dokončena Poliklinika III (na třídě E. Beneše, funguje od roku 1996[13]) a obchodní centrum Las Vegas.

K dokončení celého sídliště došlo v roce 1993.[11] Ne vše se podařilo realizovat (např. dům kultury, parkovací objekty a další občanská vybavenost).[14]

Po dokončení začal veřejný prostor chátrat, a proto byla vypsána architektonicko-urbanistická soutěž na revitalizaci.

Kompozice

[editovat | editovat zdroj]
Typický mimoúrovňový systém třídy E. Beneše

Hlavní třída Edvarda Beneše

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Třída Edvarda Beneše.

Hlavním motivem a páteří celého sídliště je monumentální třída (třída Edvarda Beneše, dříve Marxova), která na jednu stranu směřuje k městskému centru, na druhé straně přechází do parku a dále do příměstské krajiny[15] (Krajina tak z druhého pohledu proniká do sídliště[16]). Navazuje na tradici radiálních městských bulvárů z meziválečného období (Gočárovu a Pospíšilovu třídu). Třída měla soustředit občanskou a obchodní vybavenost nejen pro sídliště, ale celou oblast jižní část Hradce Králové a navazujících lokalit.[17]

Třída Edvarda Beneše protíná sídliště a rozděluje jej na dvě části, jinými slovy odděluje a zároveň propojuje okrsky 1, 2 na západě a 3, 4 na východě. Největší sídlištní celky však tvoří okrsky 5 a 6 na jihu. Uprostřed délky hlavní třídy bylo navrženo nákupní středisko, Dům obuvi, textilu a oděvů (tříposchoďový), Dům služeb, správní a kulturní středisko.

Třída E. Beneše, stav 2022


Třída Edvarda Beneše byla vybudována jako čtyřproudá se zeleným pruhem o šířce 6 metrů uprostřed, umožňující pohled na věže v historickém centru města. Prostor pro pěší byl vyřešen mimoúrovňově tak, aby byla pěší a automobilová doprava vertikálně oddělena.[11] Hlavní chodník byl vybudován na obou stranách ulice, a to o šířce 6,1 m. Na jižním kraji třídy a uprostřed jsou oba chodníky propojeny mimoúrovňovými podchody s prodejnami na jedné straně podchodu.[2]

Štefánikova ulice

Původním plánem bylo, že hlavní třídu obklopí terasovité domy, které by postupně klesaly až k pěšímu prostoru (parteru). Tento návrh se nakonec nedočkal realizace.[18] Třídu nakonec obklopují dvanácti až šestnáctipodlažní budovy,[6] zpravidla však třináctipodlažní. Jsou postaveny z konstrukční soustavy T06B s celostěnovým pláštěm. Na schodišťové haly a lodžie s atypickým zábradlím byly instalovány závěsné kovoplastové závěsy ZUKOV.[11] Kvůli zmírnění kontrastu bulváru a vysokých budov byly vybudovány alespoň loubí s menšími obchodními jednotkami a také čtyři nízké objekty občanské vybavenosti s většími obchody.[18]

Bytové domy byly vybudovány jako polyfunkční, tedy tak, že v prvním nadzemní podlaží (v přízemí) byly umístěny sklepy pro bytové jednotky, místnosti pro kola a kočárky, sklady prodejen, příslušenství sociálního zařízení, schodiště a vstup do hospodářské části a vstup do klidové části s klepadly, hřištěm a prostory na sušení prádla. V této úrovni byla také vybudována obslužná komunikace. V druhém nadzemním podlaží byly umístěny prodejny a jejich zázemí (obchodní jednotky), haly s poštovními schránkami a vstup do bytové části domu (schodiště, výtahy, prostory pro kočárky). Toto podlaží bylo napojeno na pěší chodník, vyvýšený nad terénem vozovky. Do třetích až třináctých podlaží umístili architekti byty, všechny s balkony (lodžiemi).[2]

Realizace hlavní třídy, tedy třídy Edvarda Beneše, s 3000 byty byla započata v roce 1980 s tím, že se v roce 1982 počítalo s jejím dokončením v roce 1987.[2]

dům Harmonie I, plánovaný interhotel

Hlavní třídu měl směrem k centru uzavírat Interhotel. K jeho výstavbě došlo jen v omezené podobě a s malometrážními byty.[18]

Poliklinika III

Sídlištní střediska

[editovat | editovat zdroj]
ZŠ Milady Horákové

Správní středisko mělo sloužit až 64 tisícům obyvatel. Mělo získat podobu šestnáctipodlažní budovy s poštou, veřejnou bezpečností (pasovým oddělením), Čedokem či bufetem. Páté až patnácté podlaží bylo vybudováno pro kancelářské účely. Dům služeb získal podobu jen dvoupodlažního objektu s restaurací, bufetem, kuchyní, sklady, klubovnami, holičstvím, kadeřnictvím a fotoateliérem.[2]

V centru okrsku 5 byl postaven Dům potravin, Dům služeb, obvodní zdravotní středisko a konečná zastávka MHD. V rámci centra služeb okrsku 6 byly vybudovány kryté kolonádní koridory a vytvořeno atrium. Centrum 2 mělo vzniknout jako areál obsahující kino, gymnázium, osvětový dům a polikliniku. Centrum 3 zahrnulo obchodní dům, dům s malometrážními byty pro důchodce, hotel a snack-bar.[2]

U brněnské výpadové silnice byla navržena stání a garáže o kapacitě 2000 automobilů.[2]

ZŠ Mandysova

Základní školy

[editovat | editovat zdroj]
  • ZŠ Milady Horákové – Dostavěna v roce 1977 v ulici s tehdejším názvem Salvadora Allendeho. V navštěvuje ji cca 700 žáků. Na druhém stupni se každý rok otevírá třída s rozšířenou výukou matematiky, informatiky a chemie.
  • ZŠ Štefánikova – Otevřena byla v roce 1983. Ulice původně nesla název Engelsova.
  • ZŠ Mandysova – Uvedena do provozu 1. září 1984. Areál tvoří tři pavilony. Třetí pavilon je zčásti pronajatý. Od 1. září 2006 je využíván mateřskou školkou.

Byty pro tělesně postižené

[editovat | editovat zdroj]

Na základě požadavku Svazu invalidů byl vydělen jeden z bytových družstevních domů pro potřeby tělesně postižených. Ve své době se jednalo o velmi ojedinělou stavbu. Vznikla v letech 1973 až 1979 (projekt 1973–1975, realizace 1976–1979). Autory stavby byli Zdeněk Vašata a Alexander Pur ze Stavoprojektu, generálním dodavatelem Pozemní stavby, n. p., Hradec Králové. Celková dispozice objektu je stejná jako v ostatních okolních domech, liší se však vnitřní dispozice bytů.[19]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Jednotlivé části sídliště a jejich okolí obsluhuje v součtu deset denních linek městské hromadné dopravy, z toho Benešovou třídou projíždí linky čtyři (č. 9, 18, 25 a 27). Na sídlištním okrsku 5 nachází točna Pod Strání, která je konečnou zastávkou trolejbusových linek č. 4 a 27 a autobusových linek č. 23 a 24. Na točně Podzámčí, nacházející se na okrsku 6, končí autobusová linka č. 25 a některé spoje linek č. 16 a 18 (většina odtud dále pokračuje do Roudničky a Vysoké nad Labem), zastavují zde také příměstské autobusy linky č. 601 do Pardubic. Větší částí sídliště také projíždí linka č. 9 a na východním okraji sídliště, Brněnské ulici, se dále nachází zastávky linek č. 1 a 2.[20]

Revitalizovaná střední část třídy E. Beneše

Revitalizace

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2012 došlo k první etapě revitalizace třídy Edvarda Beneše.[9]

V roce 2020 město Hradec Králové vypsalo veřejnou zakázku Projekt regenerace veřejného prostranství na sídlišti Moravské Předměstí v Hradci Králové.[21]

V plánu je revitalizace chátrajícího komplexu Hvězda. V roce 2016 byla na žádost města zpracována architektonická studie, která měla vytvořit podklad pro odlehčení původních masivních ocelových konstrukcí. Mezi lety 2016 až 2021 však k žádnému posunu v realizaci nedošlo. Stav ocelových konstrukcí se naopak natolik zhoršil, že v roce 2021 musely hradecké technické služby započít nezbytnou sanaci, aby se zamezilo hrozícím úrazům.[22]

Sochy

[editovat | editovat zdroj]
Socha lachtana
Jedna z fontán na Benešově třídě

Sídliště bylo obohaceno několika uměleckými díly. Vyzdobeno bylo např. obchodní centrum Hvězda[11], kde byla do atria umístěna socha Dívky od Ladislava Zemánka.

Na hlavní třídě byly vybudovány tři fontány, resp. kašny. Dochovaly se dvě: na jedné s mramorovým obkladem je umístěna železná barevná abstraktní plastika s motivem toku vody[17]. Druhou fontánu zkrášluje pískovcová abstraktní socha Pramen.[18]

U základní školy Mandysova byla umístěna pískovcová plastika Rozvoj vědy a techniky – cíl socialistické společnosti z dílny Karla Hyliše a jeho syna Petra Hyliše. Socha s betonovou patkou má podobu ženy sedící na vysokém sedátku, o nějž se opírá pravou rukou. Levá ruka drží předmět tvaru kvádru, který je opřený o tělo, resp. o hruď.[23]

U základní školy v ulici Milady Horákové bylo instalováno sousoší Matka s dítětem od Jana Wagnera.

V brouzdališti v pátém okrsku vznikl pískovcový lachtan (1975) od týchž autorů.[11] Později brouzdaliště nahradilo mlhoviště a lachtan byl přestěhován o několik metrů dál.[24]

Názvy ulic a zastávek MHD

[editovat | editovat zdroj]

Velká část ulic na sídlišti prošla po roce 1989 přejmenováním:

  • Bolehovského – Durychova
  • Burešova – Kyjovská
  • Černigovská – Jana Masaryka
  • Dimitrova – Palachova
  • Engelsova – Štefánikova
  • Hončlova – Sezemická
  • Kárníkova – Vysocká
  • Marxova – třída Edvarda Beneše
  • Salvadora Allende – Milady Horákové
  • Jožky Jabůrkové – Velehradská
  • Václava Kopeckého – Prostějovská

Ke změně názvu došlo i u některých zastávek MHD:

  • Dům služeb – Hvězda
  • Engelsova – Štefánikova
  • Dimitrova – Palachova
  • Opravárenský závod – Futurum

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Sídliště získalo řadu ocenění. Původní projekt zůstal mj. i oceněný ve Finsku.[9] V roce 1977 získal návrh centrální třídy (dnes třída Edvarda Beneše) dokonce 1. místo v soutěži o nejlepší stavbu ČSR v celostátní soutěži organizované tehdejším ministerstvem výstavby a techniky a zároveň 2. místo v soutěži architektonických prací členů Svazu českých architektů.[10] V roce 1988 obdržel František Křelina starší Cenu Josefa Havlíčka za návrh a realizaci sídliště Moravské Předměstí.[25]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Registr sčítacích obvodů. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d e f g h i j k KŘELINA, František. Moravské Předměstí Hradec Králové (Urbanistická koncepce). Architektura ČSR. 1982, s. 65–70. 
  3. ↑ Výběr katastrálního území | Nahlížení do katastru nemovitostí. nahlizenidokn.cuzk.cz [online]. [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Registr sčítacích obvodů a budov | ČSÚ. apl.czso.cz [online]. [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Komise místní samosprávy. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Ze současných prací architektonických ateliérů. Architektura ČSR. 1972, roč. 31, čís. 6. 
  7. ↑ Marxova třída byla výkladní skříní. Dnes lávky a rampy rozežírá rez. iDNES.cz [online]. 2016-12-11 [cit. 2021-12-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ Zeptali jsme se za vás... architekta Františka Křeliny. Hradecký deník. 2007-10-26. Dostupné online [cit. 2021-12-10]. 
  9. ↑ a b c Benešova třída. www.jsemhradecak.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-06. 
  10. ↑ a b FRIEDRICH, Karel. O jubilantovi... ing. arch. Františku Křelinovi. Architektura ČSR. 1987, roč. 46, čís. 3, s. 206. 
  11. ↑ a b c d e f g Moravské Předměstí. panelaci.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-14. 
  12. ↑ MARHOLD, Karel. Úloha centra v soudobé společnosti. Architektura ČSR. 1974, roč. 33, čís. 1. 
  13. ↑ HRADECKÁ POLIKLINIKA III. www.poliklinika3hk.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  14. ↑ Regenerace třídy Edvarda Beneše v Hradci Králové - Pilotní projekt obnovy části sídliště a jeho veřejných prostorů [online]. 2006 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  15. ↑ HEXNER, Michal; NOVÁK, Jaroslav. Vybrané aspekty čtyřicetiletého vývoje prostorového utváření obytných souborů českých měst. Architektura ČSR. 1988, roč. 47, čís. 2. 
  16. ↑ MAGNI, Anna. Zahradně architektonické a krajinářské souvislosti hromadných obytných souborů z 2. poloviny 20. století. Urbanismus a územní rozvoj [online]. 2016 [cit. 2021-12-15]. Roč. 19, čís. 5. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-15. 
  17. ↑ a b Výzdoba bazénku na sídlišti Moravské Předměstí | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d Paneláci. Vydání první. vyd. V Praze: [s.n.] 2 volumes s. Dostupné online. ISBN 978-80-7101-161-3, ISBN 80-7101-161-4. OCLC 1028098010 
  19. ↑ PUR, Alexandr. Byty pro tělesně postižené občany v Hradci Králové. Architektura ČSR. 1981, roč. 40, čís. 9. 
  20. ↑ Mapy a schémata | Dopravní podnik města Hradce Králové. www.dpmhk.cz [online]. [cit. 2022-02-28]. Dostupné online. 
  21. ↑ TENDER ARENA. tenderarena.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  22. ↑ Začala oprava nosné konstrukce hradecké obchodní pasáže Hvězda. Celková obnova je ale v nedohlednu. Hradec Králové [online]. 2020-07-09 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  23. ↑ Rozvoj vědy a techniky - cíl socialistické společnosti | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. 
  24. ↑ H, Eliška. U lachtana – legendární místo srazů na jihu města [online]. 2020-04-18 [cit. 2021-12-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-14. 
  25. ↑ Kronika: Ocenění architektům. Architektura ČSR. 1989, roč. 48, čís. 2, s. 14. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Statutární město Hradec Králové
Části obce a katastrální území
Březhrad • Hradec Králové • Nový Hradec Králové (k. ú. Nový Hradec Králové,  Kluky) • Kukleny • Malšova Lhota • Malšovice (k. ú. Malšovice u Hradce Králové) • Moravské Předměstí (k. ú. Třebeš) • Piletice • Plácky • Plačice • Plotiště nad Labem • Pouchov • Pražské Předměstí • Roudnička • Rusek • Slatina (k. ú. Slatina u Hradce Králové) • Slezské Předměstí • Svinary • Svobodné Dvory • Třebeš • Věkoše
Sídliště a čtvrti
Historické osady
Seznam částí města Hradce Králové
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sídliště_Moravské_Předměstí&oldid=24299229“