Přeskočit na obsah

Selma Kurzová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Selma Kurzová
Selma Kurzová v roce 1900
Selma Kurzová v roce 1900
Základní informace
Narození15. října 1874
Bílsko-Bělá
Úmrtí10. května 1933 (ve věku 58 let)
Vídeň
Příčina úmrtírakovina
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Žánryopera
Povoláníoperní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborkoloraturní soprán
Manžel(ka)Josef von Halban
DětiGeorge Halban
Désirée Louise Anna Ernestine Halban
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Selmy Kurz

Selma Kurzová (15. října 1874, Krakovská Bělá – 10. května 1933, Vídeň) byla rakouská opernísopranistka a sňatkem členka rodiny Halbanů.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Selma Kurzová se narodila v chudé židovské rodině v Krakovské Bělé v tehdejším Rakousku-Uhersku. Ve věku 16 let byla na náklady knížete Mikuláše Esterházyho poslána do Vídně, aby zde studovala zpěv u Johannese Resse a poté v Paříži studovala u Mathilde Marchesiové a Jeana de Reszke.

Pěvecká kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1895 debutovala Hamburské opeře v roli Mignon,[1] avšak již v následujícím roce odešla do Frankfurtské opery, kde zpívala „Elisabeth“ v Tannhäuserovi a také Carmen.

Dne 18. srpna 1899 získala Kurzová angažmá u Gustava Mahlera ve Vídeňské dvorní opeře, kde působila až do roku 1929. Mahler se do Selmy Kurzové zamiloval a na jaře roku 1900 spolu udržovali krátký vztah. Členům Dvorní opery však tehdy bylo zapovězeno uzavírat sňatky, a tak se Kurzová rozhodla pro kariéru. V roce 1899 zpívala v prvním provedení Čajkovského Iolanty, v roce 1900 se podílela na znovuobjevení Così fan tutte a na světové premiéře hry Alexandra Zemlinského Es war einmal....

V letech 1904–1907 zpívala v londýnské Covent Garden Royal Opera House a poté znovu v roce 1924. Zpívala ve vídeňské premiéře Madama Butterfly v roce 1907 a byl první "Zerbinetta" v nové verzi Straussovy Ariadny na Naxu.

V roce 1921 odcestovala do New Yorku a objevila se v roce 1922 na Salcburském festivalu jako Konstance v Únosu ze serailu.

Kromě toho vystupovala také v Budapešti, Praze, Varšavě, Paříži, v Káhiře a mnoha dalších operních domech.

Selma Kurzová byla popisována jako velmi krásná žena, nevysoké štíhlé a jemně tvarované postavy. Její vystupování na jevišti a atraktivní ztvárňování rolí bylo přijímáno s nadšením. Dokázala uchvátit publikum svými dlouhými trylky. Někteří posluchači si dokonce nosili stopky, aby si změřili délku trylek na vteřinu. V nahrávce Wilhelma Tauberta Der Vogel im Walde z roku 1907 trylek trvá 24 sekund. [2]

Manželství

[editovat | editovat zdroj]

4. prosince 1910 se provdala za vídeňského gynekologa Josefa Halbana, v roce 1917 povýšeného do šlechtického stavu. Z manželství se narodily dvě děti: dcera Désirée (Dési, 1912-1996) a syn George (1915-1998).

Dési se stala koncertní sopranistkou a později se provdala za nizozemského obchodníka s uměním Jacquese Goudstikkera. Syn George byl spisovatelem.

Závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Selma Halban-Kurzová zemřela ve Vídni 10. května roku 1933 a byla pohřbena na vídeňském Ústředním hřbitově (skupina 14C, číslo 8) v čestném hrobě. Skulptura polonahé ležící ženy na náhrobku Selmy Halban-Kurzové sochaře Fritze Wotruby vyvolala v roce 1934 polemiku. V roce 1983 byla po zpěvačce pojmenována ulice Halban-Kurz-Strasse ve vídeňské městské části Liesing.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]
Záznam Selmy Kurzové (Vídeň 1902)

Selma Kurzová natočila mnoho zvukových záznamů. První z nich se objevil na deskách Berliner Records (Vídeň 1900), poté na G&T (Vídeň 1902, 1905-07), Zon-O-Phone (Vídeň 1902), Gramophone (Vídeň 1909-14), Grammophon (Vídeň 1923); HMV (Hayes 1923–25 a Vídeň 1926, poslední nepublikováno) a též několik fonografických válečků Edison-Amberol (Vídeň 1910).

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Nahrávky

[editovat | editovat zdroj]
  • Arditi: Parla (1924)
  • Auber, aus Les diamantes de la couronne: Air et variations (1914)
  • Bellini, aus La Sonnambula: Ah! non credea miranti; Ah! non giunge (1924)
  • Brahms: aus Volkskinderlieder: Sandmännchen (1925)
  • Fontenailles: Obstination (1911)
  • Goldmark, aus Die Königin von Saba: Lockruf (1912)
  • Gounod: Serenade (1923)
  • Kreisler: Caprice viennois (1924, mit Vasa Prihoda, violine)
  • Mozart, aus Die Zauberflöte: Zum Leiden bin ich auserkoren (1924)
  • Mozart, aus Il Re pastore: L’amero, saro costante (1924)
  • Mozart, aus Le Nozze di Figaro: Deh, vieni non tardar (1925)
  • Puccini, aus La Bohème: Si, mi chiamano Mimí (1924)
  • Puccini, aus La Bohème: Sono andati? (1907, mit Leo Slezak, tenor)
  • Puccini, aus La Bohème: O suave fanciulla (Jahr unbekannt, mit Leo Slezak, tenor)
  • Puccini, aus La Bohème: Morte (1907)
  • Puccini, aus Madama Butterfly: Un bel di vedremo (1914)
  • Rossini, aus Il Barbiere di Siviglia: Una voce poco fa (1924)
  • Strauss: An der schönen blauen Donau (1925)
  • Taubert: Der Vogel im Walde (1907)
  • Toselli: Serenata (1923, mit Vasa Prihoda, violine)
  • Verdi, aus Don Carlos: Tu che la vanita (1914)
  • Verdi, aus Il Trovatore: Vivere contende (1920, mit Heinrich Schlusnus, bariton)
  • Verdi, aus Ernani: Ernani, involami (1923)
  • Verdi, aus La Traviata: Addio del passato (1909)
  • Verdi, aus Rigoletto: Caro nome (1923)

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selma Kurz na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Martina Bick: Musikerinnen um Gustav Mahler, Berlin/Leipzig: Hentrich & Hentrich, 2020, S. 49–57.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Von dieser Rolle gibt es eine Tonaufnahme auf der Grammophon-Platte 43 253 (siehe das Text-Buch der bis Juli [1904] erschienenen Konzert-Platten (Hrsg. Arthur Blumenthal, Breslau 1904))
  2. ↑ selmakurz.driebond.eu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Selma_Kurzová&oldid=23431520“