Severní slovinština
| Severní slovinština (slovjīnsħi jązěk) | |
|---|---|
| Rozšíření | Pomořansko |
| Počet mluvčích | vymřelý jazyk |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | sla (ostatní Slované) (B) |
| ISO 639-3 | csb (kašubština) |
| Ethnologue | CSB |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Severní (pomořanská, pomořská, baltská) slovinština[1][2] (slovjīnsħi jązěk, slovjīnsħê gådąńê, słowińsczi jãzëk)[3], výjimečně též slovinčtina[4] je mrtvý jazyk z větve západoslovanských jazyků. Používali ji Pomořanští Slovinci. Považuje se velmi často za nářečí kašubštiny, pomořanštiny nebo polštiny. Vymřela s přesuny obyvatelstva po skončení 2. světové války.
Pomořanští Slovinci v polovině 19. století žili v několika vesnicích u Gardna a Lebska (tehdy šlo o pruské území). Studiu severní slovinštiny se významně věnoval ruský vědec Aleksandr Hilferding, který do této oblasti v roce 1856 podnikl expedici a roku 1862 o Pomořanských Slovincích napsal knihu Ostatki Slavjan na južnom beregu Baltijskogo morja. Podle jeho údajů byla tehdy slovinská území přímo spojená s kašubskými. Severní slovinštinu nicméně považoval za samostatný jazyk, nikoli pouze za nářečí kašubštiny. Upozorňoval na to, že slovinština byla silně ovlivněna němčinou (např. složené časy typu jo jem biwôni (já jsem byl; něm. ich bin gewesen) nebo ja mom zabëto (zapomněl jsem, dosl. já mám zapomenuto; něm. ich habe vergessen)).
Název
[editovat | editovat zdroj]Pro tento jazyk existuje také méně frekventované jméno slovinčtina. Tilman Berger ale v roce 2008 vyslovil námitky vůči tomuto názvu, podle něj je tento způsob odlišení od jihoslovanské slovinštiny umělý.[5]
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Číslovky
[editovat | editovat zdroj]| Severní slovinština | Česky |
| jånø | jeden |
| dva | dva |
| třji | tři |
| štjiri | čtyři |
| pjiåc | pět |
| šjisc | šest |
| šetme | sedm |
| vôsmë | osm |
| dzjiwjąc | devět |
| dzjisąc | deset |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Etymologický slovník slovanských jazyků. Naše řeč [online]. 1974. Roč. 57, čís. 3. Reviews and reports. Dostupné online.
- ↑ KULDANOVÁ, Pavlína. Český jazyk v minulosti [PDF]. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, září 2013. S. 13. Dostupné online.
- ↑ LORENTZ, Friedrich. Slovinzische Grammatik. [s.l.]: [s.n.], 1903. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Ľubomír. Lidový jazyk Velké Moravy a možnosti jeho rekonstrukce [online]. Academia.edu. Dostupné online.
- ↑ BERGER, Tilman. Nezdařilé národní obrození Pomořanských Slovanů. In: Ročenka textů zahraničních profesorů. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. Svazek 2. S. 8. Archivováno 18. 5. 2015 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo severní slovinština ve Wikislovníku
