Simon Harcourt
| Simon Harcourt, 1. vikomt Harcourt | |
|---|---|
 Baron Simon Harcourt jako lord kancléř (Godfrey Kneller, 1713) | |
| Narození | prosinec 1661 Oxfordshire |
| Úmrtí | 28. prosince 1727 (ve věku 65–66 let) nebo 23. července 1727 (ve věku 65 let) Londýn nebo Velký Londýn |
| Místo pohřbení | Church of St Michael, Stanton Harcourt |
| Alma mater | Pembroke College, Oxford |
| Povolání | soudce, politik a právník |
| Ocenění | rytíř (1702) |
| Politická strana | Toryové |
| Choť | Rebecca Clark (od 1680)[1][2] Elizabeth Vernon (od 1724)[1][2] Elizabeth Spencer[2] |
| Děti | Simon Harcourt[1] Anne Harcourt[3][1] Philip Harcourt[3] Walter Harcourt[3] Arabella Harcourt[3] |
| Rodiče | Sir Philip Harcourt[3][1] a Anne Waller[3][1] |
| Příbuzní | Simon Harcourt, 1. hrabě Harcourt[1], Elizabeth Harcourt[3], Anne Harcourt[3], Mary Harcourt[3] a Martha Harcourt[3][1] (vnoučata) |
| Funkce | Solicitor General for England and Wales (1702–1707) Attorney General for England and Wales (1707–1708) Member of the 1701 Parliament Member of the 1705-07 Parliament poslanec anglického parlamentu z let 1701–1702 … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Simon Harcourt, 1. vikomt Harcourt (Simon Harcourt, 1st Viscount Harcourt, 1st Baron Harcourt) (1661, Stanton Harcourt, Anglie – 23. července 1727, Londýn, Anglie) byl britský právník a politik. Vynikl jako parlamentní řečník, ve vysokých funkcích v justiční správě byl dvanáct let členem vlády. Od roku 1711 jako baron zasedal ve Sněmovně lordů, v roce 1721 byl povýšen na vikomta. Jeho potomci v několika generacích zastávali vysoké posty u dvora, rod vymřel v roce 1830.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylé rodiny francouzského původu, která od středověku sídlila na panství Stanton Harcourt (Oxfordshire). Narodil se na rodovém sídle jako jediný syn poslance Sira Philipa Harcourta (1638–1688). Vystudoval v Oxfordu a od mládí působil jako úspěšný právník, mimo jiné byl soudcem v Abingdonu, v roce 1688 po otci převzal rodové statky v hrabství Oxfordshire. V letech 1690–1710 byl poslancem Dolní sněmovny[pozn. 1] za stranu toryů a patřil k blízkým přátelům Roberta Harleye. Na půdě parlamentu vynikl jako řečník. Po nástupu královny Anny byl povýšen do šlechtického stavu (1702) a stal se členem vlády jako nejvyšší právní zástupce (solicitor general, 1702–1707) a právní zástupce koruny (attorney general, 1707–1710). V letech 1706–1707 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska.
V roce 1710 se stal členem Tajné rady a v Harleyově vládě patřil k jejím nejvlivnějším členům jako lord kancléř a lord strážce velké státní pečeti (1710–1714), z titulu funkce lorda kancléře zároveň předsedal Sněmovně lordů. V roce 1711 získal titul barona a byl povolán do Sněmovny lordů jako dědičný peer. V roce 1714 byl ze strany whigů obviněn ze styků s princem Jakubem Stuartem. Jeho podíl na jakobitském povstání nebyl sice prokázán, ale spolu s Harleyem se v roce 1714 musel stáhnout do ústraní. V roce 1720 se připojil k whigům a začal podporovat premiéra Roberta Walpola, načež v roce 1721 získal titul vikomta a bylo mu obnoveno členství v Tajné radě. V případě nepřítomnosti krále Jiřího I. byl několikrát členem místodržitelského sboru (1723, 1725, 1727).
Zemřel ve svém londýnském paláci Harcourt House, který byl zbořen počátkem 20. století.
Byl třikrát ženat, z prvního manželství měl pět dětí. Synové Walter a Philip zemřeli v dětství, dědicem titulů byl syn Simon Harcourt (1684–1720), který studoval v Oxfordu a v Padově, v letech 1710–1715 byl poslancem Dolní sněmovny, ale zemřel také ještě před otcem. Druhým vikomtem se stal vnuk Simon Harcourt, 1. hrabě Harcourt, který byl později povýšen na hraběte a v dalších generacích Harcourtové zastávali vysoké posty u dvora. Rod vymřel v roce 1830 a poté jméno Harcourt převzal jejich příbuzný Edward Venables–Vernon, arcibiskup v Yorku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Po většinu své parlamentní kariéry zastupoval město Abingdon, kde byl zároveň do roku 1711 soudcem. Ve stejné době zasedal v Dolní sněmovně v letech 1702–1705 a 1710–1715 jeho vzdálený stejnojmenný bratranec Simon Harcourt (1653–1724), který byl poslancem za město Aylesbury
Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016 ISBN 978-80-7557-037-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Harcourt na Wikimedia Commons - Rodokmen Harcourtů Archivováno 14. 3. 2016 na Wayback Machine.
- Simon Harcourt na webu britského parlamentu
- Vikomt Harcourt na webu thepeerage
