Spiritismus
Spiritismus, též kardecismus je náboženské hnutí založené na víře v posmrtný život, komunikaci s duchy, zpravidla prostřednictvím média, a reinkarnaci. Na témže základu, ovšem s výjimkou víry v převtělování, je založené původně americké hnutí spiritualismu, což je též název užívaný obecně pro víru v duchy a komunikaci s nimi. Počátky hnutí jsou spojeny s francouzským pedagogem Allanem Kardecem, vlastním jménem Hippolytem Léonem Denizardem Rivailem, který se roku 1854 začal zajímat o spiritualismus a posléze o fenomény, s kterými se setkal. Vydal Knihu duchů (Le Livre des Esprits, 1857); poté založil v Paříži Spiritistickou společnost a vydával a redigoval časopis La Revue Spirite.[1]
Spiritistické hnutí ve Francii nakonec téměř vymizelo, ale dosáhlo rozmachu v Brazílii, a to prostřednictvím dětí z místních bohatých rodin, které studovaly ve Francii a setkaly se tam s Kardecovým učením. Zde poté na spiritismus působila řada latinskoamerických vlivů, jako byla afroamerická náboženství, především umbanda, ale také místní katolicismus. Brazilská podoba hnutí se zaměřila na pomoc chudým a podporu školství, což vedlo k tomu, že se rozšířila především mezi nižšími vrstvami. Místní spiritistické obřady doprovázejí písně a bubnování a vrcholí posednutím média duchem, který poté předává instrukce a rady. Podle některých odhadů má toto hnutí v Brazílii až 10 milionů stoupenců.[1]
Česko
[editovat | editovat zdroj]V českých zemích se spiritismus, zvaný též duchověrectví, objevil v 80. letech 19. století. Věnoval se mu například hrabě Adolf František Leonardi ze Stráže nad Nežárkou, nebo trutnovský továrník Ignác Etrich – ten si zval médium ze Spojených států, a dokonce pořádal seance pro své dělníky. Z jeho kruhu vzešlo také první české médium – Marie Votočková z Jestřabí v Krkonoších. Nejvýraznější postavou hnutí byl Karel Sezemský působící v Nové Pace. Spiritismus byl chápán jako začátek nové epochy pokroku, sebezdokonalování a mravnosti, mezi spiritisty byla rozšířena abstinence a vegetariánství. Hnutí bylo aktivní především v jižních Čechách a v Krkonoších, méně ve zbytku Čech; na Moravu a do Slezska se dostalo se zpožděním. Celkový počet příznivců odhadl T. G. Masaryk na dvě stě až tři sta tisíc, přičemž jen kolem deseti tisíc by šlo počítat k uvědomělým a aktivním.[2]
V době Rakouska-Uherska, přes oficiální náboženskou svobodu, byli spiritisté často diskriminováni. Neuznávali církevní svátosti, kladli však velký důraz na oslavy Dušiček, a měli i vlastní pohřby, prosté hudby a vyzvánění. V období Československa se mohlo hnutí nerušeně rozvíjet, to však bylo zaraženo pozdějším nacistickým a komunistickým režimem.[2]
Český spiritismus je tématem povídkového souboru Blouznivci našich hor Antala Staška z roku 1896. Expozici věnovanou spiritismu lze najít od začátku 90. let 20. století v Městském muzeu v Nové Pace.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b HOSKINS, Richard. Kardecismus. In: PARTRIDGE, Christopher. Encyklopedie nových náboženství. Praha: Knižní klub, 2006. ISBN 80-242-1605-1. S. 288.
- ↑ a b VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí – Blouznivci našich hor [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-20.
- ↑ Expozice spiritismu – Městské muzeum Nová Paka [online]. [cit. 2021-11-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu spiritismus na Wikimedia Commons 
Téma Spiritismus ve Wikicitátech- iDnes.cz – Asketický rukavičkář učil Čechy vyvolávat duchy, vítr z něj měli i nacisté