Třída Joffre
Třída Joffre | |
---|---|
Základní uspořádání třídy | |
Obecné informace | |
Uživatel | Francouzské námořnictvo |
Typ | letadlová loď |
Lodě | 2 (plánováno) |
Osud | stavba zrušena |
Předchůdce | Béarn |
Nástupce | třída Clemenceau |
Technické údaje | |
Výtlak | 18 000 t (standardní) 20 000 t (plný)[1] |
Délka | 236 m (max.) |
Šířka | 24,6 m (na vodorysce) 34,5 m (max.) |
Ponor | 6,6 m |
Pohon | 4× turbína Parsons 8× kotel Indret 4 lodní šrouby 125 000 shp |
Rychlost | 33 uzlů |
Posádka | 1251 |
Výzbroj | 8× 130mm kanón (4×2) 8× 37mm kanón (4×2) 28× 13,2mm kulomet (7×4) |
Pancíř | 105mm boky až 70mm hlavní paluba |
Letadla | 40 ks |
Třída Joffre byla plánovaná třída letadlových lodí francouzského námořnictva. Objednány byly dvě jednotky této třídy, rozestavěna byla pouze jedna. Po vypuknutí druhé světové války byla stavba zrušena.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Práce na projektu nových francouzských letadlových lodí probíhaly od roku 1931. Roku 1938 byla v loděnici Ateliers et Chantiers de Penhoët v Saint-Nazaire objednána stavba dvou jednotek této třídy. Kýl prototypové letadlové lodě Joffre byl založen 18. listopadu 1938. Stavbu přerušilo vypuknutí války. Z 25% hotové plavidlo bylo roku 1940 sešrotováno. Stavba jeho sesterské lodě Painlevé byla zrušena před založením kýlu.[1]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Letadlová loď měla průběžnou letovou palubu (bez katapultů) s velitelskou nástavbou na pravoboku. Až 40 letadel mělo být umístěno ve dvou hangárech spojených s palubou dvěma výtahy. Výzbroj tvořilo osm 130mm kanónů, osm 37mm kanonů a dvacet čtyři 13,2mm kulometů. Pohonný systém tvořilo 8 kotlů Indret a čtyři turbíny Parsons o výkonu 125 000 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 33 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c JOFFRE aircraft carriers [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-25]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.