Tlakové útvary
Vzhled
Tlakové útvary jsou v meteorologii základní charakteristické objekty tlakového pole. Na synoptických meteorologických mapách je charakterizuje průběh izobar, či izohyps, a to, zda je v nich tlak vzduchu vyšší nebo nižší než v jejich okolí.[1]
Rozdělení
[editovat | editovat zdroj]- Tlaková výše čili anticyklóna představuje jakýsi „vrcholek“ tlaku, který se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Maximum je označeno písmenem „V“ (v angličtině a němčině "H"). Pohyb vzduchu kolem tlakové výše se na severní polokouli děje ve směru hodinových ručiček.
- Hřeben nebo výběžek vysokého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u anticyklóny.
- Tlaková níže čili cyklóna je „prohlubeň“ tlaku, která se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Minimum je označeno písmenem „N“ (v angličtině "L", v němčině "T"). Pohyb vzduchu kolem tlakové níže se na severní polokouli děje proti směru hodinových ručiček.
- Brázda nízkého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u cyklóny.[2]
Pravidelný výskyt
[editovat | editovat zdroj]Tlakové pole se silně mění, často nepravidelně. Přesto lze zprůměrováním mnoha hodnot vysledovat jisté pravidelnosti, a to celoroční (permanentní) a sezónní. Mezi celoroční patří pás nízkého tlaku podél rovníku, tlakové výše (anticyklóny) v oblasti azorských a havajských ostrovů a tlakové níže (cyklóny) v oblasti Islandu a Aleut. Na severní polokouli se v zimě vyskytuje kanadská a zejména sibiřská tlaková výše, v létě íránská a severoamerická tlaková níže.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Česká meteorologická společnost. Elektronický meteorologický slovník výkladový a terminologický (eMS) [online]. [cit. 2024-09-19]. Heslo útvar tlakový. Dostupné online.
- ↑ Novák, M., Meteorologie a ochrana prostředí. Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 38 nn.
- ↑ Novák, M., Meteorologie a ochrana prostředí. Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 40 n.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NOVÁK, Martin. Meteorologie a ochrana prostředí. Úvod do meteorologie a klimatologie. Ústí nad Labem: FŽP UJEP, 2004. 183 s. ISBN 80-7044-597-1.
- MOLDAN, Bedřich. Podmaněná planeta. Praha: Karolinum, 2009. 419 s. ISBN 978-80-246-1580-6.