Ufa
Ufa Уфа / Өфө | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 54°43′34″ s. š., 55°56′51″ v. d. |
Nadmořská výška | 150 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+5[1] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Povolžský |
Republika | Baškortostán |
Administrativní dělení | 7 rajónů |
Republika Baškortostán na mapě Ruska | |
Ufa | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 707,9 km² |
Počet obyvatel | 1 128 787 (2020) |
Hustota zalidnění | 1 594,5 obyv./km² |
Etnické složení | Rusové (přes 50 %), Tataři (30 %), Baškirové (16 %), Kazaši, Ukrajinci a další |
Náboženské složení | pravoslaví a sunnitský islám |
Správa | |
Starosta | Ratmir Mavlijev |
Vznik | 1586 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | +7 347 |
PSČ | 450000-450999 |
Označení vozidel | 02 a 102 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ufa (rusky Уфа, adjektivum: уфимский (ufimskij); baškirsky Өфө) je město v Ruské federaci, správní středisko autonomní republiky Baškortostán a jedno z nejdůležitějších center chemického průmyslu v Rusku. Nachází se při ústí řeky Ufy (Karaidel) do řeky Bělé (Agidel), 1520 km východně od Moskvy, nedaleko pohoří Ural (Ufa je tedy jedním z nejvýchodnějších měst Evropy). Žije zde přibližně 1,13 milionu obyvatel.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejdříve na tomto místě byla v roce 1574 založena pevnost oddílem ruských střelců. Status města získala Ufa v roce 1586. V 17. století už byla Ufa důležitým obchodním centrem na cestě z evropského Ruska na Sibiř. Od roku 1708 náleželo město ke Kazaňské gubernii, v letech 1728–44 bylo centrem samostatné provincie. V roce 1744 se Ufa stala součástí Orenburské gubernie. V letech 1773-4 přečkala čtyřměsíční obsazení vojsky Jemeljana Pugačova. V roce 1789 zde byla zřízena Muslimská duchovní správa pro celé Rusko v čele s muftím. V roce 1865 se Ufa stala centrem Ufské gubernie.
S výstavbou Samarsko-zlatoustské železnice (1888) a zavedením paroplavby na řece Bělé (splavné od května do října) došlo k rychlému rozvoji průmyslu; ke konci století tu bylo již na 30 průmyslových podniků různé velikosti. Mezi lety 1918 a 1919 během ruské občanské války bylo město ovládáno na čas bělogvardějci. Stalo se jedním z opěrných bodů Československých legií. [2]Od roku 1922 je Ufa hlavním městem Baškortostánu – autonomní republiky Baškirů. V meziválečném období a po Velké vlastenecké válce Ufa zažila prudký rozvoj zejména chemického průmyslu.
Hospodářství a doprava
[editovat | editovat zdroj]Místní průmyslové závody vyrábějí strojírenská zařízení pro těžbu, podnik UMPO – součást NPO Saturn – výroba plynových turbín,[3] dále se zde vyrábějí plasty, rafinuje se ropa a zpracovávají se potraviny.
Ve městě se nachází stanice Transsibiřské magistrály. Z letiště v Ufě odlétají spoje do 27 měst Ruska a Společenství nezávislých států. Stavba ufského metra je opakovaně odkládána, páteř MHD tedy tvoří tramvaje, autobusy a trolejbusy.
V noci ze 3. na 4. června 1989 se poblíž Ufy stalo nejhorší železniční neštěstí v dějinách Ruska i SSSR: obrovská exploze zemního plynu, který unikl z plynovodu poblíž železnice, smetla dva osobní vlaky a připravila o život 575 lidí.[4]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Zhruba polovinu z milionu obyvatel Ufy tvoří Rusové 530 000 (rok 2002), zbytek zejména Tataři (294 400) a Baškirové (155 000), jejichž podíl díky migraci a vyšší porodnosti poměrně rychle stoupá na úkor Rusů. Mezi významnější menšiny patří také Čuvaši, Ukrajinci a Mordvinci.
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Ufa je sídlem Ufského vědeckého centra Ruské akademie věd a Akademie věd republiky Baškortostán. Na vysokých a středních školách Ufy studuje přes 68 000 studentů. Město má 8 divadel, 27 muzeí, filharmonii a stálý cirkus.
Město je rodištěm spisovatele Sergeje Aksakova a malíře Michajla Něsterova.
Považováno za hlavní město ruského rapu.
Sport
[editovat | editovat zdroj]- FK Ufa – fotbalový klub založený 23. prosince 2010[5]
- Salavat Yulaev – hokejový klub hrající v KHL
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Sergej Timofejevič Aksakov (1791–1859), ruský spisovatel
- Sergej Dovlatov (1941–1990), ruský spisovatel a novinář
- Elvira Nabiullinová (* 1963), ruská ekonomka a politička
- Igor Kravčuk (* 1966), ruský a sovětský obránce v ledním hokeji
- Andrej Čerkasov (* 1970), bývalý ruský profesionální tenista, bronzový medailista z LOH 1992
- Děnis Afinogenov (* 1974), ruský profesionální hokejista
- Zemfira (* 1976), ruská zpěvačka, muzikantka, básnířka a skladatelka
- Sophie Milman (* 1984), ruská jazzová zpěvačka žijící v Kanadě
- Anton Babikov (* 1991), ruský biatlonista a mistr světa ze štafety mužů na Mistrovství světa v biatlonu 2017
- Daniil Kvjat (* 1994), vůbec nejúspěšnější ruský jezdec Formule 1 a jeden z nelepších jezdců týmu Scuderia Toro Rosso
- Morgenštern (* 1998), ruský rapper
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Na obrázku je vidět obchodní pasáž „Gostinnyj dvor“ z roku 1825, hotel „Holiday inn“ a nové apartmány.
-
Centrum města
-
Ufa na začátku 20. století.
foto: Sergej Prokudin-Gorskij -
Etnografické a archeologické muzeum
-
Puškinova ulice v historickém jádru města je v této části zastavena budovami převážně z 19. století
-
Historická budova z poloviny 19. století na Leninově ulici v historickém jádru města
-
Secesní budova z roku 1907, nacházející se v centru města
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 12–25, 30–120, 140–148
- ↑ http://www.interfax-russia.ru/Povoljie/news.asp?id=165284&sec=1679
- ↑ Soviet Union Hard Lessons and Unhappy Citizens Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine. Time, 19. 6. 1989.
- ↑ Добро пожаловать, «Уфа»!, rusfootball.info (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ufa na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Ufa ve Wikislovníku
- Oficiální stránky města Archivováno 18. 3. 2016 na Wayback Machine.