Přeskočit na obsah

Vimberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vimberk
Do skály zahloubený objekt
Do skály zahloubený objekt
Základní informace
Výstavba2. polovina 13. století
Zánikpravděpodobně 1352
Stavebníkneznámý
Další majiteléRožmberkové
Současný majitelColloredo-Mannsfeldové
Poloha
Adresahradiště Vimberk, Medový Újezd, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Vimberk
Vimberk
Vimberk, Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky32430/4-2458 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vimberk (též Melmatěj) je zaniklý hrad, který stával na říční terase nad údolím řeky Klabavy u vstupu do strašické kotliny západně od Strašic, nedaleko bývalého mlýna Melmatěj. Pozůstatky hradu jsou chráněny jako kulturní památka.[1] Malý hrad, jehož stavebníkem byl nejspíše panovník, existoval od druhé poloviny třináctého do poloviny čtrnáctého století. Pro jeho archaickou podobu jej Tomáš Durdík navrhl typologicky zařadit mezi hrady přechodného typu.[2]

Název hradu je nejistý. August Sedláček ho ztotožnil s novověkým místním názvem Vimberk, ale pozdější práce Antonína Drachovského a Jiřího Světlíka vztažení jména Windberg či Wimberk k tomuto hradu zpochybňují.[3] Podle blízkého mlýna bývá hrad od druhé poloviny sedmnáctého století někdy nazýván také Melmatěj.[2] Existuje však také hypotéza, že Vimberk je ve skutečnosti dosud nelokalizovaným hradem Chlukovem.[3]

O hradu se nedochovaly žádné písemné zmínky. Podle archeologických nálezů byl založen ve druhé polovině třináctého století, kdy okolní krajina patřila panovníkovi,[3] kterého lze považovat za zakladatele hradu. Úkolem hradní posádky pravděpodobně byla ostraha okolních železnorudných dolů.[2] Ve čtrnáctém století, za vlády krále Jana Lucemburského, byl zástavním držitelem okolních vesnic Nachval z Osvračína,[4] který je dalším možným stavitelem hradu.[5] Roku 1325 však král povolil Petrovi I. z Rožmberka, aby je od Nachvala vykoupil a připojil ke Strašicím a Zbirohu. Synům Petra z Rožmberka zdejší panství patřilo ještě roku 1349.[4]

V roce 1351 došlo z blíže neznámé příčiny k válce mezi jihočeskými a německými šlechtici. Toho využil král Karel IV. a vytáhl proti Rožmberkům. V únoru 1352 královské vojsko dobylo rožmberské hrady Strašice a Chlukov.[4] Během stejné vojenské akce pravděpodobně zanikl také Vimberk, protože podle archeologických nálezů byl zničen okolo poloviny čtrnáctého století mohutným požárem.[2]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]
Příkop

Hrad stál na okraji skalnaté terasy obtékané řekou. Zejména na jižní a východní straně ho chránily strmé svahy a od zbytku terasy ho odděloval val a široký příkop. Val je na dvou místech přerušen. V severním přerušení se pravděpodobně nacházel původní vstup do hradu. V hradním jádře se nedochovaly pozůstatky zdiva ani malty, z čehož lze usuzovat, že hlavním stavebním materiálem bylo dřevo. Jedinou stopou po zástavbě je do skály zahloubený objekt u západní strany, který mohl být zemnicí.[2]

Zbytky hradu jsou volně přístupné po modře značené turistické trase z Dobříva do Strašic.[6]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-16]. Identifikátor záznamu 144006 : Hrad Vimberk, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c d e DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Vimberk, s. 593. 
  3. a b c ANDRLE, Jan; ŠVÁBEK, Vladimír. Strašické hrady. Plzeň: Nadace České hrady, 1997. 36 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 16). S. 25–27. 
  4. a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Podbrdsko. Svazek VI. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 269 s. Kapitola Strašické hrady, s. 258–259. 
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Wimberk – hrad, s. 400. 
  6. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2016-09-16]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]