Vykolejení

Vykolejení, též vyšinutí, je situace, při které kolejové vozidlo nebo jen některé dvojkolí vozidla za jízdy opustí, byť dočasně, hlavu kolejnice.

Popis

Vykolejení je nejčastěji způsobeno situací, kdy řídící síla na vedoucím kole v oblouku překročí mez, kterou je toto kolo schopné přenést na kolejnici, a kolo vyšplhá okolkem na hlavu kolejnice. Tato situace může být způsobena poruchou geometrické polohy koleje – tzv. křížový propad – nebo poruchou vypružení vozidla – lom pružiny, zatuhnutí vedení dvojkolí. K vykolejení může dojít při poruše koleje i při srážce dvou či více kolejových vozidel nebo při srážce vozidla s překážkou. Překročení stanovené rychlosti nebývá prvotní příčinou vykolejení, ale zvýšené namáhání koleje a vozidla může vést k poruše a následnému vykolejení.^[1]^[2]

Vykolejení se používá i jako prostředek nouzového zastavení vozidel. K vykolejení v tomto případě slouží výkolejka, odvratná výhybka nebo jiné zařízení k tomuto přímo určené, anebo improvizované prostředky – přestavení jazyků výhybky do mezipolohy, za války i uvolnění kolejnice, trhaviny a podobně. K návratu vykolejeného vozidla na koleje zpravidla se využívá kolejový jeřáb nebo hydraulické zvedáky. V některých případech je možné použít i zpětné natažení na kolej pomocí nakolejovacích klínů, případně i bez nich.

Detektory vykolejení

K vývoji detektoru vykolejení vedlo železniční neštěstí v roce 1994 ve Švýcarsku, při kterém ve městě vykolejily a začaly hořet vagony s chemikáliemi, byli vážně zraněni tři lidé a celková škoda dosáhla mnoha miliónů eur.

Z analýzy Švýcarských železnic vyplynulo, že zhruba 80 % všech železničních neštěstí nákladních vozů způsobilo vykolejení vlaku.

V roce 2001 byl detektor vykolejení EDT101 vyvinutý společností Knorr-Bremse schválený Mezinárodní železniční unií UIC.^[3]

Vykolejené dvojkolí vlaku mezi stanicemi Praha hl. n. a Praha-Libeň
Nakolejovací klín
Obvyklejší podoba nakolejovacích klínů – na některých drahách nezbytné vybavení lokomotiv