Wawel

Wawel
	Wawel, pohled přes řeku
Vrchol	228 m n. m.
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Polsko
Souřadnice	50°3′15″ s. š., 19°56′7″ v. d.
	Wawel
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wawel (též počeštěně Vavel) je nízký vrch (výška 228 m n. m.) v Krakově na levém břehu Visly, na němž stojí Královský hrad a katedrála sv. Stanislava a Václava. Spolu s centrem města Krakova je zanesen na Seznamu světového dědictví UNESCO. Ve vrchu z jurského vápence se směrem k Visle nachází Smocza Jama (Dračí sluj). Podle legendy zdejšího nebezpečného draka lstí přemohl rytíř Krak, jehož jméno město nese dodnes.

Historie

Prehistorické osídlení

Lidé obývali wawelské jeskyně od starší doby kamenné, první doložené stabilní osídlení vrchu se objevilo před 5000 lety. Doložena je též přítomnost neolitických pasteveckých komunit, stejně jako obyvatelé z doby bronzové, a pozdější doby železné^[1].

Středověk

Opevnění na Wawelu bylo již v raném středověku. V 6. století stálo na vrchu kopce hradiště, v 9. století bylo území dnešního Krakova pravděpodobně po nějakou dobu podrobeno Velkomoravské říši, a z té doby pocházejí zbytky dřevěného kostela, které zde byly nalezeny. Z 10. století pocházejí základy dvou předrománských kostelů, asi nejstarších kamenných staveb na Wawelu. Roku 1000 zde vzniklo biskupství a poté byla vystavěna kamenná katedrála, tzv. Katedrála Boleslava I., z níž se dochovaly pouze základy. Roku 1038 byly nejstarší stavby na Wawelu těžce poškozeny povstáním pohanů a vpádem českého knížete Břetislava I., roku 1080 je zpustošil požár.

Kazimír I. Obnovitel kolem roku 1040 poprvé učinil z Krakova sídlo polských panovníků. Na Wawelu pak během středověku vznikla celá řada dalších sakrálních a světských staveb, ovšem dodnes již často zničených nebo přestavěných. Na konci 11. století vznikla v románském stylu druhá katedrála namísto zničené Boleslavovy, zvaná Hermanowska, z níž se dochovala věž a krypta. Byla zčásti zničena požárem na počátku 14. století. Vladislav I. Lokýtek ji roku 1320 nařídil strhnout a nahradit dnešní gotickou stavbou, jež byla vysvěcena roku 1364. Vladislavův nástupce Kazimír III. Veliký nechal na Wawelu vystavět gotický hrad, základ současného Královského hradu.

Zlatý věk Wawelu nastal v době vlády Jagellonců. Královské sídlo bylo v letech 1507–1536 důkladně přestavěno, hlavními architekty byli Italové Francisco z Florencie a Bartolommeo Berrecci, po jejich smrti pak Benedykt ze Sandoměře. Vznikly zde první příklady renesančního umění v Polsku. Obohaceny byly i umělecké poklady katedrály, roku 1520 byl pro ni ulit zvon Zikmund, nejznámější polský zvon, používaný jen při nejvýznamnějších příležitostech.

Roku 1595 byl zámek poškozen požárem a obnoven, avšak již roku 1609 bylo polské královské sídlo přeneseno do Varšavy a hrad na Wawelu začal upadat. Byl několikrát poškozen vpády cizích vojsk a byl využíván již jen jako pevnost a opěrný bod. Katedrála na Wawelu si však nadále uchovala svůj význam nejdůležitějšího polského chrámu a i nadále v ní probíhaly korunovace a byli zde pohřbíváni členové panovnického rodu. V kryptě Wawelské katedrály dnes proto odpočívají četní Piastovci, Jagellonci, Vasovci a další (Wettin August II. Silný, Jan III. Sobieski, Hedvika z Anjou)^[1].

Novověká historie

Po zániku Polska roku 1795 Krakov připadl Rakousku. Hrad se změnil ve vojenskou posádku a stavební úpravy zničily mnoho historicky a umělecky významných částí hradního komplexu. Polští vlastenci však Wawel nadále považovali za symbolicky mimořádně významný bod a v katedrále začali opět pochovávat významné Poláky počínaje maršálem Poniatowskim roku 1815. Roku 1905 František Josef I. nechal místní vojenskou posádku zrušit a byla provedena rekonstrukce hradu jako historické památky.

V době meziválečného polského státu byl hrad povýšen na oficiální sídlo prezidenta republiky. Během nacistické okupace odtud Hans Frank řídil tzv. Generální gouvernement. Krakov unikl zničení dohodou mezi Ivanem Koněvem a Hansem Frankem, který ocenil množství historických památek a zajistil to, že Krakov nebude německou vojenskou pevností. Opuštění města a ústup Němců v roce 1945^[2], zachránil většinu památek královského města. Po druhé světové válce byl královský hrad změněn na muzeum. Katedrála sv. Stanislava a Václava si i nadále uchovává svou významnou roli v životě polské katolické církve a národa.

Popis

Na wawelském kopci se nachází řada významných památek.

Obranné věže Wawelu

Obranný systém vznikl v průběhu 11. století, kdy byla katedrála opevněna čtyřmi věžemi, z nichž se dodnes dochovala pouze spodní část Věže stříbrných zvonů. Když byly ve 14. století románské stavby přestavěny v gotickém stylu, vznikl nový systém opevnění a s ním i nové věže. Z nich dodnes dochovaná je Zlodějská věž (Zlodziejska), na straně přilehlé k Visle, dále Kuřecí noha (Kurza Stopka), začleněná do gotické části Královského paláce, a mezi nimi potom Dánská věž (Dunska). Nejvýznamnější obranné věže nicméně vznikly teprve v druhé polovině 15. století za Jagellonců: Senátorská věž (Lubranka) stojící vedle paláce a Sandomierská věž (Sandomierska) na jižní části kopce^[1], vedle Bernardýnské brány.

Katedrála sv. Stanislava a sv. Václava

Je to polské posvátné místo a zároveň kulturní památka. Tradiční místo korunovací polských králů, z nichž mnozí jsou tu pohřbeni, mimo nich zde však leží i svatý Stanislav, svatá Hedvika a další významné osobnosti polského národa, Současná katedrála je již třetí stavbou na stejném místě, vznikla převážně ve 14. století. Interiéru dominuje hrobka sv. Stanislava. V katedrále se nachází 18 kaplí, na Zikmundově věži se nachází jedenáctitunový Zikmundův zvon.

Královský hrad

Renesanční stavba s barokními prvky tvořená čtyřmi křídly, která obklopují vnitřní dvůr. Skládá se ze tří obytných křídel, jednoho paravánového křídla, vnitřního dvora a pěti obytných věží. Uvnitř jsou dvě reprezentativní schodiště. Vnitřní dvůr obklopuje třípodlažní sloupová arkáda.V interiéru jsou reprezentační královské komnaty a soukromé královské komnaty, v nichž jsou vystaveny řady gobelínů ze 16. století. Nejpozoruhodnějšími sály jsou Ptačí komnata, Orlí sál a Senátorský sál. Vedle reprezentačních komnat se též nachází královská klenotnice a zbrojnice.

Katedrální muzeum Jana Pavla II.

Založil jej v roce 1906 kardinál Jan Puzyna a uložena je v něm kolekce uměleckých předmětů shromážděných ve 20. století. Mmo nich muzeum hostí sbírku olejomaleb ze 14. století, soch a váz, dále pak kolekci vlámských tapisérií z 16. století. Muzeum se nachází vedle vstupu do katedrály^[1].

Fotogalerie

Hrad Wawel (plán)
Hrad Wawel (maketa)
Hrad Wawel (maketa)
Szczerbiec - korunovační meč polských králů (Wawel)
Hrob polské královny sv. Hedviky z Anjou na Wawelu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wawel na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d RUDZINSKI, Grzegorz. The Golden Book Krakow. Florence: Bonechi - Galaktyka, 2016. 68-89 s.
↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Krakov. Brno: Lingea, 2016. S. 44.

Literatura

Franaszek Antoni, Wawel, Warszawa: Wydawnictwo Arkady, 1988. ISBN 83-213-3448-2
Grychowki Michał, Czyżewski Krzysztof J. Katedra wawelska, Katowice: Videograf II, 2001. ISBN 83-7183-172-2
Ostrowski Jan K., Podlecki Janusz Wawel. Zamek i katedra, Kraków: Wydawnictwo Karpaty, 1996. ISBN 83-85204-25-3
Skowron Ryszard, Wawel. Kronika dziejów, Kraków: Zamek Królewski na Wawelu, 2001. ISBN 83-88476-05-X

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Wawel na Wikimedia Commons
Galerie Wawel na Wikimedia Commons
Webové stránky Wawelu
Informace o Wawelu

[:0-1] RUDZINSKI, Grzegorz. The Golden Book Krakow. Florence: Bonechi - Galaktyka, 2016. 68-89 s.

[2] KOLEKTIV AUTORŮ. Krakov. Brno: Lingea, 2016. S. 44.

[1]

[2]